život hraje horor
Taky se u nás v úvěrové ordinaci setkáváme s tím, že melete z posledního, hotový horor se vám odehrává před očima...
a politici, kteří měli v popisu práce Vás ochraňovat, místo toho ochromili, hodili obři klacky pod nohy, kotníky zatížili platebním balvanem a přes palubu, nechali napospas dravým rybám, supům, tváříce se přitom povýšeně jako hovna na palici, že mají důležitější věci na práci, posměšně až škodolibě jak zhrzení sourozenci, nebo jakoby oni nic, muzikanti vesele (jediní) vyhrávající umíráček na tenor...
Jedou si úplně jiné noty, materiál a pohodičku jako by už tady ten socialismus jel na plné koule, Vy už byli poh(n)ojení, měli ty nepodmíněné platy a nehořela Vám pořádná koudel u pozadí coby pozůstatek kapitalistické minulosti, nebo se aspoň chumelilo?
= Pokračování k předposlednímu slidu na úvodní straně aneb
"Co když je to už nějaký ten pátek, kdy začal Váš život hrát béčkový horor, v němž ztělesňujete ústřední postavu, která čelí rozličnému teroru zvenčí?"
Tlak finanční, časový, zdravotní, psychický...
klid ledva vlezlý za nehet od malíčku
nešikovně ostřihaný až do kůže.
jehož vinou jste vnitřně rozhození jako papuče po brzké štědrovečerní večeři.
Neboli V troskách domu hr(l)ůzy (dluhů) zlovůlí bez té své a šance na zvrat:
Dosti přísná přítomnost:
přestože se nyní nacházíte zhruba v polovině milostivého léta, nebo splátkové zimy,
dost nemilostivě na Vás inkasně dotírají a emočně vydírají odevšad jak sršni?
Přitom to jediné, co od nich potřebujete, je víc času a němu dík i klidu?
No těch vám dají za tak nehet či draho jak blázen čert a dál si navyšují i vyšilují jak z řetězů urvaní?
Vás se zmocňuje panika, bezmoc, únava, paralýza, už nemůžete a vlastně ani nevíte, kudy DÁL?
Dívají se na vás jak na devianta, sami si to dáváte za vinu, je vám z toho na dávení?
Copak zapomínáte, co se tady poslední tří rok a půl dělo? Nic, blažené zapomnění?
Jak se dennodenně systematicky pracovalo na stagnaci a rozvrácení našich životů?
Na ty zprávy a situace, z nichž vám teprve bylo na zvracení? Jen si zavzpomínejme.
Jakoby se v tom marasmu vyjma pár amoralistům vydělávalo jedna báseň, opravdu.
A kdyby jenom to, vyvarovat se v tom dravém (s)honu na lovnou ve snaze o zahojení k hodně velké finanční úhoně nebylo samo o sobě na metál.
Navíc vám v tom nejhorším zlomili už tak na vlásku visící, psychický a ekonomický vaz cenami dosavadního krát čtyři?
To je "zrazu" velkého divení, slabošského převalování viny a vylévání si vzteku, na vás.
A to ještě nedošlo k hromadnému propouštění zaměstnanců vinou razantního úbytku kšeftů, solventních odběratelů výrobků a služeb v kombinaci se snazší, nízko nákladovější nahraditelností jejich roboty mašinami všeho druhu, k němuž bude stále častěji docházet... Strašidelného cosi, co? Nějaký socialistický jistoty by nebyly?
Už tak jste toho měli míň, než jste kdy chtěli a víc, než nikdy nechtěli, viseli na vlásku našponovaném jako pásek vypaseného politika a co potom teď po tom všem jeho posluhování všem, jen ne vám, kdy jste laťku svých krátkodobých cílů museli posunout o stupnisko dolů, polevit v nárocích, místo své osudové lásky o ruku oslovit taťku o podání té pomocné a místo exotické dovolené se smířit se sporadickým smočením řiťky v místních potocích na exota, adama a posměch chásky..?
Teď z toho máte na krajíčku i zhroucení či zbláznění, zatvrdli jste v tom jak v betonu, samotné vaše pomyšlení na to, nebo zlomyslníků na vás z vás saje veškerou sílu, už byste šli spát a to jste ještě nehnuli brvou, na o moc víc už se nezmůžete, to jste zvědaví, zda vůbec a kdy že se s této šlamastiky asi tak vylížete, jak přežijete přituhování, natožpak tuhou zimu...?
Po hození záchranného kruhu každopádně zatím ani náznak, točíte se v tom začarovaném jak "Kača v čepici, dvojím svetru a kombinéze, samozřejmě doma, zalezení pod peřinou", čekáte na historicky asi rekordní zázrak, ale času nazbyt fakt nezbývá, co včera, už loni bylo pozdě?
Nebýt tak zlomení, asi se na sebe i ty zloděje zlobíte, ale takto už jste nad nimi dávno zlomili hůl? Jen je teda, co je pravda, čas od času proklatě intenzivně proklejete do kdoví kolikátého pokolení, prošpikujete (proklejete) šípy zapšklého hněvu v rámci přirozeného zápalu zatím té jediné se nabízející odplaty za počastování Vás další šílenou šikanou na popud svých šéfů? Fakt byste se nechtěli ocitnout v jejich kůži na karmický cedník? No snažíte se to nepřehánět, jen v rámci zasloužených mezí, ať si sami neublížíte? Panenku Voodoo a špendlíky sice nevlastníte, ale i tak máte pocit, že se to nemíjí s účinkem, má docela grády, minimálně cítíte úlevu? Že je to MOC EZO? Že za to (svého zaměstnavatele) přece nemůžete, jste jen zaměstnanci, slepí vykonavatelé jeho (zlo)vůle? No, asi ano i ne, záleží od detailů, jen abyste se nedivili... Podívejte se do zrcadla. Pořád jste mohli při prvním zacítění, nebo provalení nepravosti povědět "tak to teda ne", v tom nepojedu, se mnou nepočítejte a postavit se proti, nebo do řady na pracovní pohovor jinde, vzít rezolutního roha, ne se v prospěchářské otupělosti a upachtěné touze po jistém, pohodlí teplého místečka spolupodílet na páchaném, na sto honů zapáchajícím bezpráví. Že když to nebudete dělat vy, nedočkavě čeká sto jedna dalších, kteří bez rozmyslu a skrupulí ano, že je to stejně všude jinde beztak bude na jedno stejné morální brdo, ještě hůř ohodnocené a Vás jak ještě nadutější kozu honící, ne, přechodem byste si určitě nepomohli, navíc jste si zvykli na ten životní styl, standard a celkově nemáte v oblibě velké změny, zato závazků tak akorát po krk výdělků? No jo, nemáte to jednoduché... jak všichni a to ne všichni si nechávají platit za to, že vědomě a bezdůvodně škodí druhým. V jádru jste dobří, jen nerozhodní, zviklali vás a drží za "koule". Tak to možná chce čas a silnější impuls. A pak ucítíte tu úlevu.
Ať už byla vaše dosavadní, hluboce zakořeněná motivace a oběť k dostání se do této pozice prakticky jakákoli. Prostě jste se zamilovali do té představy, zhlédli v tom být někdo, vysnili si žít ten oslnivý, hvězdný život. Pohání vás čistě pohanská touha po blahobytu, postavení, obdivu, moci, penězích, nastolení toho životního stylu, který jste si vysnili na dětských stolcích, zahlédli v oblíbeném seriálu, časopisu, rodině... Okouzlil vás svými třpytkami natolik, že když jste se v mládí rozhodovali, co dál dělat, zasvětit svůj celý život před sebou zběsilé honbě za tímto ideálem, pokladem, vize naplněním, byla jasná volba, nebo jste to dostali tak nějak "nalinkované", příkazem? Teď, když už to jede na autopilota a ruční ovládání i brzda byli roky zvyků deaktivovány, už je to každopádně jedno, každá rada marná, nemáte na výběr, jste v tom zamotaní jak v pavučině z lží, zločinů či spíš krysa než křeček v kolotoči, pozdě bycha honit, klapky na smyslových receptorech, derete se vpřed hlava nehlava, nezbývá, než to dohrát, vzít VŠE nebo NIC? Nebo jste prostě jen chtěli v naprosté bezbrannosti dosáhnout na strop své osobní velikosti, osudové předurčenosti, nezakopávat své hřivny, dát svému životu nějaký smysl, řád, cíl, ale nějak se to po cestě k němu zvrtlo. Či jste se prostě jen neměli velice kde jinde líp upíchnout a ve vašich očích lepší toto, než takový gigolo, alespoň vám teda navenek i uvnitř dodávající pocit větší důležitosti a spořádanosti. Akorát že vpravdě sporadicky, spíš samá špinavost? Realita se rozchází s vašimi, naivně vzletnými představami jako dva břity nůžek rozevřených, kam až to pustí?
Odvěkou pravdou je, že ryby smrdí od hlavy. Myšleno zdechliny, ne ty zmítající se v posmrtných křečích, kterých jsme dost možná svědky dnes.. No ocasy na tom, což o to, nejsou zas o tolik líp. Tak snad nám sebou tady na souši nezůstanou nervózně mrskat jen takové ty Orwellovské typy alias prasečí očka. Holohlavé, ale hlavně tupé, kruté, slepě poslušné, neslušné a prospěchářské. A zbytek samý plebs, prolét(ariát). A válka nebude mír, otroctví svoboda, ignorance síla jo a lež pravda, správný názor základ.
No když vidím ty prázdné, vybledlé až nahnědlé nádoby, páchnoucí z přejímání těch demagogicko-propagandistických keců ECHT, jímá mnou spíš hrůza, než naděj...
Ale jinak si za to můžeme my sami, máme mít a platit včas, ne se pak rozčilovat, že po nás chtějí pětkrát tolik! Žebráci nespořádaní a ještě se budeme zlobit, že zrovna nás s takovým gustem ožebračují... Hlavně že je, takové konglomeráty, by počkat si čistě na naše ušlé paušály pár měsíců zabilo, určitě těch "pár" prodlených kaček chudáčky položilo, musí rozdávat pokuty jak Andrej donuty a vyvíjet tlak jak právník manželky při rozvodovém řízení. Na tady to máte, za půl roku, za rok, do koruny přesně, nemuseli jste tak vyšilovat a násobně navyšovat. Ale to ne. Beztak je to součást (business) plánu, počkat si na klientovu životní šlamastiku, z jejíhož titulu i příjmový výpadek a platební úpadek, do nichž se v delším časovém rámci nedostane tak každý pátý, a pak s(j)e hodně poh(d)ojit. Ale tak už to hold na tom světě asi chodí. Bohatne se na lidském zubožení. A všechny ty neslýchané nabídky, u nichž se Vám tají dech, tasí kreditka a tane na mysl, kde jen mají všechen ten chleba (zisk) a že aspoň máte koho okrádat, jsou jen vnadné návnady. Pakliže máte, jako jedni z mála, to štěstí, že ještě není pozdě, nenechte se zmýlit, doba smluvního vztahu je dlouhá a kdo si počká, až nebude dobrá, ten se dočká. Připodobněno třeba k rybolovu a přitaženo za vlasy, se bavíme o fázi velkokapacitního zakrmování, kdy se potrava první obětuje, aniž by to dávalo patrný ekonomický smysl, vyjma přilákání hejna ryb od kolemstojících hladovců. Mezitím se nastraží návnady, nahodí pruty, rybářské sítě a trpělivě čeká, méně už tahá a úlovek počítá, váží až po honu, hodí do mrazáku a spořádá až po skončení hojné lovecké sezóny, v průběhu období hladu. Každopádně by Vám měli spíš projevovat vděk a úctu, pomalu posílat pozornosti, podlézavě se klanět a pět oslavné ódy na červeném vstupním koberci, neb ani VIP prémiový a samozřejmě i premiantský klient jim nedávno nedal tolik práce, nevydělal tolik, jako Vy "čtyřkař, čučkař" svým "chvilkovým" ne-premiantstvím, neplatičstvím. Ne dávat toliko najevo své pohoršení a opovržení pokřikováním přes celou prodejnu, asi jen aby si, vnitřně i vnějšně, ospravedlnili ty upomínkové palby ve smyslu "dobře ti tak ty pablbe" a ulevili od amorální kocoviny. No stejně, jako nespoutaně chlastat bez následků, nejde ani hřešit, provádět špinavosti a těšit se dětské neposkvrněnosti. Pravá pravda, právo a střed jsou jen jedny. Pravidla lidskosti přes všechen ten technologický pokrok taky. Chcete si je posouvat, jak se vám zachce? Enjoy...
Spíš než prima se cítíte mizerně či pro jistotu vůbec nic, nebo jste pro změnu jak na potvoru zrovna teď z všech těch emočních zvratů nebezpečně podobných jízdě na horské dráze "nahoru, dolů" přecitlivělí jak primadona na měsíčkách, no i tak šťastní jak blechy, že aspoň žijete?
I když teda nemáte sebemenší páru, jak dlouho ještě a z čeho PŘE, jdete ze dne na den jak na bitevním poli přes samé PŘI a večer slavíte sedření jak OŘI bouřlivě jak slavné vítězství, nemluvě o víkendu, přes něhož, zdá se, stále dodržuje nepsané pravidlo o míru, jež, počítáme, ocení všichni účastníci tohoto záje.u, no pořádné PRÉ nepamatujete. Totéž platí i pro "Andělíčku můj strážníčku", na něhož se snažíte jen stěží rozvzpomenout a dělat svatého v úpěnlivé naději, že svrhne hněv nebeský na ty soudruhy, kteří v závěsu vyvěsí bílou vlaječku na stěžeň a začne značná a rozsáhlá sanace dlouze opomíjeného a hořce plakajícího civilního obyvatelstva, no tam kdesi ve skrytu duše tušíte, že na takové milosrdnosti je ještě příliš brzo, a pokud ne, tak ta vpravdě "zlá", výbojná, bez daleko většího odporu a obětí "nesvržená ale zvítězená" strana za ně po vás bude chtít toliko notné až obludné oběti, že se vám je zrovna nebude muset nutně chtít položit na piedestal za znovunavrácení "jakéž takéž" bezpečnosti, životní úrovně, ale že, zůstane-li ve váš ještě trochu té sily, hrdosti a z nich pocházejícího vzdoru, to ho radši necháte vystavět za vás.. ale tak kdo ví, třeba si poví, že stačilo a dají zase na pár let pohov, nebo alespoň nedostanou na povel zavádět úplné zhovadilosti. a do té třetice, že by to náhodou dala ta dobrá a zrovna Vy se toho slavného DNE dožili, se vám ty vaše těžké splátkové hříchy stejně budou ospravedlňovat jen horkotěžko a s daleko větší pravděpodobností hrozí, že vám pohrozí, abyste ani nedutali, zato neslyšně šoupali botami...
Všechno to trápení a mnoho povyku pro drahé dluhy a drahnou ztrátu "jakýchkoli" jistot nebere konce, no už jste se ho rozhodli hodit za hlavu, jinak by vás to, obáváte se, zabilo? Když ne hned, tak v nedaleké budoucnosti zcela zajisté?
Na chlup stejný pohyb umně vykonává i vaše DNO (dokonce i to pánevní), neustále se prohlubuje, ale alespoň se tím učíte ovládat nejen výšky svého hlasu, těla, no i (n)emocí, neb rozpětí a střídání poloh i diagnóz v tak krátkých časových úsecích je něco neskutečného, psychiatricky pozoruhodného?
Existovat tak televizní soutěž (vypadlý) Vlas Československa, má antitalent, L-Faktor, nebo takový Superkár, jdete bez mžourání ok, okolků i váhání do toho, prubnout casting, výběrové kolo, a klidně vsadíte poslední drobné na to, že v prvním kole nevypadnete?
No prodat svůj dům neexistuje, nechcete za žádnou cenu a ono vaše b(l)ití na poplach nikdo z těch můr hore beztak ne(vy)slyší?
Ti si zjevně už delší dobu jedou na úplně jiné, vysokofrekvenční vlně a možná ani sám našeptávač, ba ani čert neví, na čem všem dalším vůbec frčí...
Chudnete rychleji než by dokázal sám Chuck a to už nějaký ten srpen nemáte ani na chleba, natož splátku hypotéky?
Pocitově strašná, nejhorší situace v životě, co? Bezprecedentního cosi. To by bylo srdceryvných příběhů v Poště pro tebe...
Nervy z toho všeho máte na dranc, v kýblu, našponované jak šráky? Stačí o ně zavadit a tečete?
Dohořívá i poslední, narychlo dotankované palivo, jedete na dno energetické rezervy,
zatímco pijete do DNA a těžko trávíte koktejl lítosti, výčitek, vzteku a smutku?
Hlavně toho hněvu?
Přelévá se ve Vás jako na horské dráze emocí?
S takovou Vás, obáváte se, co nevidět odvezou na áro, psychiatrii...?
Vůbec byste se nedivili, kdybyste si tím blázincem založili na či už uhnali vážnou civilizační chorobu?
Jedna prostřední rada:
Hlavně se rychle zbrchat a dorovnat to dřív, než nastoupí exekutor, který si k dluhu hned na vstupu směle přirazí svou tučnou účtenku plus 20% a začne se činit!
Když je to taková ta třímilionová hypotéka, dokážete si lehce spočítat, o kolik ze dne na den zchudnete, přestože už víc než nedobrý rok nevíte, jak vlastně vypadá bankovka, a nemáte ani na chlast.
Ti nahoře mezitím řeší samé malicherné nebo zahraniční problémy, všude samá přetvářka a pokrytectví, ale ty vaše, vlastního občana, likvidační jakoby neviděli, přehlíželi a nouzové řvaní o pomoc byla škoda hlasivek, neb zdá se, stejně nevyslyšeli?
Teď nemáte co oxidovat, copak nevidíte, že už přes 3 roky mají daleko důležitější věci na práci, než je vaše živoření a neperspektivnost v těchto turbulentních dobách, kdy není nouze o žal a nouzi?
Na vaši chudobu není, drahá střední třído ve středních a pokročilých letech, nikdo zvědavý, čas, nebuďte jako malí, pomozte si sami, nebo sobečtí, neempatičtí, slabošští, pro...
Vzchopte se a buďte rádi, že vůbec žijete...
Nebo uvolněte prostor mladší, progresivnější generaci...
"Nedělejte ze sebe chudinky, uskromněte se, zaberte, pronášejí si o sto šest se statisícovými platy a melounovými melouchy, tváříce se přitom jako sluníčka, neviňátka, kdyby se nestřílelo...?
Přitom bez jejich přičinění či naopak nečinění by bylo jen málo z toho...?
Ať tak či onak, jestli srazit hřebínek, do předklonu či kolen a vysát u Vás i poslední zbytky peněz, síly a víry byla jich mise, splněna na STO %?
Povětšinu času mimo pracovní dobu už jen otupěle zíráte,
p(r)očítáte další přičte(íšer)né ztrát(práv)y a zamýšlíte se,
jaká je vize zadavatelů a zdali se z toho jaktěživ vylížete?
Alias:
"No tak to jste vážně zvědaví, by vás fakt zajímalo,
jestli se vám z této brindy ještě kdy podaří vyhrabat
zatímco sami si pak nemůžete dovolit pomalu ani ten chleba?
Potřebujete to vyčistit, za-stabilizovat, pak dopravit do banky?
Zkuste nabídku od nás, třeba vás fakt že příjemně překvapíme.
Vedeme docela fajnové nebankovní hypotéky na vytrhnutí trnu.
Prominou Vám nejednu nemalou nesrovnalost v rámci registrů,
exekucí, příjmů, výdajové stránky a vyjdou vstříc, sic draž, než
banka, no ne zas tak hrozně, aby se vám to nerentovalo, máte
-li v lásce svoje bydlení a nehodláte ho opustit za žádnou cenu.
PS: pardon, nemohli jsme si na závěr odpustit prodejní vsuvku.
Jo a jak k tomuto božímu dopuštění vlastně došlo,
je možné, že jste ho panenko skákavá dopustili?
Menší předehra, flashback, rekapitulace, po stopách šachmatu:
Vlastně už ani sami nevíte, jak přesně jste se v něm octli?
Ze všeho toho frmolu a znavení to máte jak zahalené v mlze?
Prostě stačilo mít a chtít víc než nic, hypo na bydlení, auto a kreditku,
pak přišlo pár poplašných zpráv, vnějších šoků, povinných zamrznutí, nečekaných výpadků příjmů a bylo to?
Už to s vámi šlo dolů z kopce jak trail, zpočátku to ještě byl jakžtakž napínavý trailer, ale jakmile vám obchodní případy, které se vlekly jak poma a měly celou situaci za pět dvanáct zachránit, popadaly jeden po druhém až do jednoho jak shnilé trnky, zhroutili se podpůrné nohy jak na obrně a jistící pilíře jak z porcelánu, místo plusu a dorovnání nastřádaného mínusu, byl akorát ještě mnohem markantnější - o flastry za to, že se tak nestalo, a horor na světě?
V podobném duchu to šlo dál a dál, doufali jste, že to otočíte, hrabali, jak se dalo, no realita to jaksi nereflektovala, nevyslyšela, šlehu, jež by to zamázla, aby nejeden pohledal, po bonitě slehlá zem, zato o zlodějské přirážky nebyla nouze? Brát všechnu tu inkasní urgenci a povinnost kolem aspoň z poloviny vážně, už dávno se z toho zhroutíte, zblázníte? Prostě jste to pouštěli, nechávali běžet a snažili se zabrat ještě víc? Máte trávit hodiny na drátě, odpovídat, vysvětlovat, slibovat, stresovat se a pořád dokola? Vždyť už jen to by vás narušilo natolik, že byste pak obratem mohli do sanatoria na dva dny. Jak asi tak máte bez duševní pohody, kterou vám i s metabolismem v pravidelnosti budíčku rozhazovali jak rakovina, normálně, dlouhodobě, produktivně fungovat? Nemáte šanci. S kladívkem v ruce ještě možná, zašitý někde v korporátu odkroutivší si svých devět taky, no sami na sebe, hlavou, kde bez kvality není krmiva... Prostě jste ty prachy neměli. Tak měli čekat. Taky by je to nezabilo. A když už to prostě nešlo bezplatně, a vy jim dali vydělat tolika přirážkami z prodlení, že ani z VIP klienta nemají takový vývar, mohli vám za to (pro)dat aspoň klid a jakžtakž vážený přístup. Jo a čas. Na takové to zotavení a soustředění se na práci. Ale to ne. Hysterky level tři tisíce, nebo zesplatnění a exekuce dřív, než jste se v té poh(g)romě kolem stačili vycentrovat, chytit pátý dech, elán, vlnu... Ale jinak by to asi celé nedávalo smysl, nesplnilo stanovený, nerůstový, likvidační čistka (d)efekt. Protože toto vám bez uhnání si kdoví čeho všeho a posledních let života nevalné kvality přežije jen těžký sluníčkář, dobrodruh, magor, svatoušek, šťastlivec, alfa samec, tuhý kořínek...
Poslední, co si pamatujete, je, že jste využili jeden podpůrný program pro podnikatele ze strany státu, který Vás jakžtakž zahojil v době, kdy to ještě nebylo tak strašné, druhý jste promeškali a už jen sešle obnovovali stránku pro podání žádosti, jenže se po nich nenávratně slehla zem, destabilizační zásahy do ekonomiky si začali vybírat svou daň a senzační kompenzace zaměnilo zakázkové zatmění, do toho skandální zdražováním snad všeho pořizovaného, nemilosrdné zakleknutí na Vás a bezskrupulózní kopání Vás do zadnic? Tu zdaleka největší díru v rozpočtu a průvan v peněžence vám v té době každopádně napáchalo ono cirka tři a půl násobné zpuchnutí úroku na hypotéce a to s přehledem, neb to u ní obratem zapuchlo splátkami vyrostlými vysoko nad nejen psychologicky no i ekonomicky únosnou mez, což vedlo k vašemu po(s)tupnému zatu(c)hání, ustávání posledních záchvěvů víry v záchranu i pozitivismu, dostávání se energie a tím pádem logicky i chuti k jejímu narychlo přeměňování do podnikání čehokoli produktivního, kloudného, příjmovému i platebnímu úpadku, ne-premiantství? Avšak zrovna k za-stropování ceny této suroviny (hypotečních peněz), za kterou (jich) pravidelně vyhazujete suverénně nejvíc, na nějakou rozumnější úroveň do dnešního dne ze strany státu nedošlo, což vám, upřímně řečeno, zlomilo vaz ze všeho nejvíc? Spolu s obdobím příjmového sucha, kdy několik měsíců ani nekáplo, zato výdaje odtékaly plným proudem i nadále a které zcela pochopitelně doprovázelo moře promeškaných plateb i odpojovacích seancí, ani jste se nestihli nadát, uteklo pivo splávkem berouce s sebou Váš dech i kreditní skóre.
Už v něm krom hulvátského navýšení došla i trpělivosti vašim věřitelům s vaší (splátkovou a slibovou) ne-morálkou a víra ve vaše dorovnání a peněžní "zmrtvýchvstání", spolu s níž i k zesplatnění hypotéky včetně všech těch nepohledných pohledávek kolem a předání z mimosoudního vymáhání k tomu soudnímu?
Vy jste ale promeškali či laxně zazdili i tuto předposlední štaci, šanci na nápravu (záchranu) a proto na vaše LVčko uvalili exekuci, která vás vyšla na hotovou přestavbu, sotva stihla obsílka (vy)skočit z pracovního stolu zaměstnance inkasního oddělení vašeho zástavního věřitele, přes soud přistát ve schránce exekutorského úřadu a posléze skončit na katastru?
Pojďte ji vyčistit dřív, než přijde dražební den...
Nechceme na vás tlačit, víme, že stresu máte požehnaně, a nedá se v něm NIČ. Jen se zlomit jak suchá větev...
A taky, že to jistojistě vědí i ti nahoře...
a politici, kteří měli v popisu práce Vás ochraňovat, místo toho ochromili, hodili obři klacky pod nohy, kotníky zatížili platebním balvanem a přes palubu, nechali napospas dravým rybám, supům, tváříce se přitom povýšeně jako hovna na palici, že mají důležitější věci na práci, posměšně až škodolibě jak zhrzení sourozenci, nebo jakoby oni nic, muzikanti vesele (jediní) vyhrávající umíráček na tenor...
Jedou si úplně jiné noty, materiál a pohodičku jako by už tady ten socialismus jel na plné koule, Vy už byli poh(n)ojení, měli ty nepodmíněné platy a nehořela Vám pořádná koudel u pozadí coby pozůstatek kapitalistické minulosti, nebo se aspoň chumelilo?
= Pokračování k předposlednímu slidu na úvodní straně aneb
"Co když je to už nějaký ten pátek, kdy začal Váš život hrát béčkový horor, v němž ztělesňujete ústřední postavu, která čelí rozličnému teroru zvenčí?"
Tlak finanční, časový, zdravotní, psychický...
klid ledva vlezlý za nehet od malíčku
nešikovně ostřihaný až do kůže.
jehož vinou jste vnitřně rozhození jako papuče po brzké štědrovečerní večeři.
Neboli V troskách domu hr(l)ůzy (dluhů) zlovůlí bez té své a šance na zvrat:
Dosti přísná přítomnost:
přestože se nyní nacházíte zhruba v polovině milostivého léta, nebo splátkové zimy,
dost nemilostivě na Vás inkasně dotírají a emočně vydírají odevšad jak sršni?
Přitom to jediné, co od nich potřebujete, je víc času a němu dík i klidu?
No těch vám dají za tak nehet či draho jak blázen čert a dál si navyšují i vyšilují jak z řetězů urvaní?
Vás se zmocňuje panika, bezmoc, únava, paralýza, už nemůžete a vlastně ani nevíte, kudy DÁL?
Dívají se na vás jak na devianta, sami si to dáváte za vinu, je vám z toho na dávení?
Copak zapomínáte, co se tady poslední tří rok a půl dělo? Nic, blažené zapomnění?
Jak se dennodenně systematicky pracovalo na stagnaci a rozvrácení našich životů?
Na ty zprávy a situace, z nichž vám teprve bylo na zvracení? Jen si zavzpomínejme.
Jakoby se v tom marasmu vyjma pár amoralistům vydělávalo jedna báseň, opravdu.
A kdyby jenom to, vyvarovat se v tom dravém (s)honu na lovnou ve snaze o zahojení k hodně velké finanční úhoně nebylo samo o sobě na metál.
Navíc vám v tom nejhorším zlomili už tak na vlásku visící, psychický a ekonomický vaz cenami dosavadního krát čtyři?
To je "zrazu" velkého divení, slabošského převalování viny a vylévání si vzteku, na vás.
A to ještě nedošlo k hromadnému propouštění zaměstnanců vinou razantního úbytku kšeftů, solventních odběratelů výrobků a služeb v kombinaci se snazší, nízko nákladovější nahraditelností jejich roboty mašinami všeho druhu, k němuž bude stále častěji docházet... Strašidelného cosi, co? Nějaký socialistický jistoty by nebyly?
Už tak jste toho měli míň, než jste kdy chtěli a víc, než nikdy nechtěli, viseli na vlásku našponovaném jako pásek vypaseného politika a co potom teď po tom všem jeho posluhování všem, jen ne vám, kdy jste laťku svých krátkodobých cílů museli posunout o stupnisko dolů, polevit v nárocích, místo své osudové lásky o ruku oslovit taťku o podání té pomocné a místo exotické dovolené se smířit se sporadickým smočením řiťky v místních potocích na exota, adama a posměch chásky..?
Teď z toho máte na krajíčku i zhroucení či zbláznění, zatvrdli jste v tom jak v betonu, samotné vaše pomyšlení na to, nebo zlomyslníků na vás z vás saje veškerou sílu, už byste šli spát a to jste ještě nehnuli brvou, na o moc víc už se nezmůžete, to jste zvědaví, zda vůbec a kdy že se s této šlamastiky asi tak vylížete, jak přežijete přituhování, natožpak tuhou zimu...?
Po hození záchranného kruhu každopádně zatím ani náznak, točíte se v tom začarovaném jak "Kača v čepici, dvojím svetru a kombinéze, samozřejmě doma, zalezení pod peřinou", čekáte na historicky asi rekordní zázrak, ale času nazbyt fakt nezbývá, co včera, už loni bylo pozdě?
Nebýt tak zlomení, asi se na sebe i ty zloděje zlobíte, ale takto už jste nad nimi dávno zlomili hůl? Jen je teda, co je pravda, čas od času proklatě intenzivně proklejete do kdoví kolikátého pokolení, prošpikujete (proklejete) šípy zapšklého hněvu v rámci přirozeného zápalu zatím té jediné se nabízející odplaty za počastování Vás další šílenou šikanou na popud svých šéfů? Fakt byste se nechtěli ocitnout v jejich kůži na karmický cedník? No snažíte se to nepřehánět, jen v rámci zasloužených mezí, ať si sami neublížíte? Panenku Voodoo a špendlíky sice nevlastníte, ale i tak máte pocit, že se to nemíjí s účinkem, má docela grády, minimálně cítíte úlevu? Že je to MOC EZO? Že za to (svého zaměstnavatele) přece nemůžete, jste jen zaměstnanci, slepí vykonavatelé jeho (zlo)vůle? No, asi ano i ne, záleží od detailů, jen abyste se nedivili... Podívejte se do zrcadla. Pořád jste mohli při prvním zacítění, nebo provalení nepravosti povědět "tak to teda ne", v tom nepojedu, se mnou nepočítejte a postavit se proti, nebo do řady na pracovní pohovor jinde, vzít rezolutního roha, ne se v prospěchářské otupělosti a upachtěné touze po jistém, pohodlí teplého místečka spolupodílet na páchaném, na sto honů zapáchajícím bezpráví. Že když to nebudete dělat vy, nedočkavě čeká sto jedna dalších, kteří bez rozmyslu a skrupulí ano, že je to stejně všude jinde beztak bude na jedno stejné morální brdo, ještě hůř ohodnocené a Vás jak ještě nadutější kozu honící, ne, přechodem byste si určitě nepomohli, navíc jste si zvykli na ten životní styl, standard a celkově nemáte v oblibě velké změny, zato závazků tak akorát po krk výdělků? No jo, nemáte to jednoduché... jak všichni a to ne všichni si nechávají platit za to, že vědomě a bezdůvodně škodí druhým. V jádru jste dobří, jen nerozhodní, zviklali vás a drží za "koule". Tak to možná chce čas a silnější impuls. A pak ucítíte tu úlevu.
Ať už byla vaše dosavadní, hluboce zakořeněná motivace a oběť k dostání se do této pozice prakticky jakákoli. Prostě jste se zamilovali do té představy, zhlédli v tom být někdo, vysnili si žít ten oslnivý, hvězdný život. Pohání vás čistě pohanská touha po blahobytu, postavení, obdivu, moci, penězích, nastolení toho životního stylu, který jste si vysnili na dětských stolcích, zahlédli v oblíbeném seriálu, časopisu, rodině... Okouzlil vás svými třpytkami natolik, že když jste se v mládí rozhodovali, co dál dělat, zasvětit svůj celý život před sebou zběsilé honbě za tímto ideálem, pokladem, vize naplněním, byla jasná volba, nebo jste to dostali tak nějak "nalinkované", příkazem? Teď, když už to jede na autopilota a ruční ovládání i brzda byli roky zvyků deaktivovány, už je to každopádně jedno, každá rada marná, nemáte na výběr, jste v tom zamotaní jak v pavučině z lží, zločinů či spíš krysa než křeček v kolotoči, pozdě bycha honit, klapky na smyslových receptorech, derete se vpřed hlava nehlava, nezbývá, než to dohrát, vzít VŠE nebo NIC? Nebo jste prostě jen chtěli v naprosté bezbrannosti dosáhnout na strop své osobní velikosti, osudové předurčenosti, nezakopávat své hřivny, dát svému životu nějaký smysl, řád, cíl, ale nějak se to po cestě k němu zvrtlo. Či jste se prostě jen neměli velice kde jinde líp upíchnout a ve vašich očích lepší toto, než takový gigolo, alespoň vám teda navenek i uvnitř dodávající pocit větší důležitosti a spořádanosti. Akorát že vpravdě sporadicky, spíš samá špinavost? Realita se rozchází s vašimi, naivně vzletnými představami jako dva břity nůžek rozevřených, kam až to pustí?
Odvěkou pravdou je, že ryby smrdí od hlavy. Myšleno zdechliny, ne ty zmítající se v posmrtných křečích, kterých jsme dost možná svědky dnes.. No ocasy na tom, což o to, nejsou zas o tolik líp. Tak snad nám sebou tady na souši nezůstanou nervózně mrskat jen takové ty Orwellovské typy alias prasečí očka. Holohlavé, ale hlavně tupé, kruté, slepě poslušné, neslušné a prospěchářské. A zbytek samý plebs, prolét(ariát). A válka nebude mír, otroctví svoboda, ignorance síla jo a lež pravda, správný názor základ.
No když vidím ty prázdné, vybledlé až nahnědlé nádoby, páchnoucí z přejímání těch demagogicko-propagandistických keců ECHT, jímá mnou spíš hrůza, než naděj...
Ale jinak si za to můžeme my sami, máme mít a platit včas, ne se pak rozčilovat, že po nás chtějí pětkrát tolik! Žebráci nespořádaní a ještě se budeme zlobit, že zrovna nás s takovým gustem ožebračují... Hlavně že je, takové konglomeráty, by počkat si čistě na naše ušlé paušály pár měsíců zabilo, určitě těch "pár" prodlených kaček chudáčky položilo, musí rozdávat pokuty jak Andrej donuty a vyvíjet tlak jak právník manželky při rozvodovém řízení. Na tady to máte, za půl roku, za rok, do koruny přesně, nemuseli jste tak vyšilovat a násobně navyšovat. Ale to ne. Beztak je to součást (business) plánu, počkat si na klientovu životní šlamastiku, z jejíhož titulu i příjmový výpadek a platební úpadek, do nichž se v delším časovém rámci nedostane tak každý pátý, a pak s(j)e hodně poh(d)ojit. Ale tak už to hold na tom světě asi chodí. Bohatne se na lidském zubožení. A všechny ty neslýchané nabídky, u nichž se Vám tají dech, tasí kreditka a tane na mysl, kde jen mají všechen ten chleba (zisk) a že aspoň máte koho okrádat, jsou jen vnadné návnady. Pakliže máte, jako jedni z mála, to štěstí, že ještě není pozdě, nenechte se zmýlit, doba smluvního vztahu je dlouhá a kdo si počká, až nebude dobrá, ten se dočká. Připodobněno třeba k rybolovu a přitaženo za vlasy, se bavíme o fázi velkokapacitního zakrmování, kdy se potrava první obětuje, aniž by to dávalo patrný ekonomický smysl, vyjma přilákání hejna ryb od kolemstojících hladovců. Mezitím se nastraží návnady, nahodí pruty, rybářské sítě a trpělivě čeká, méně už tahá a úlovek počítá, váží až po honu, hodí do mrazáku a spořádá až po skončení hojné lovecké sezóny, v průběhu období hladu. Každopádně by Vám měli spíš projevovat vděk a úctu, pomalu posílat pozornosti, podlézavě se klanět a pět oslavné ódy na červeném vstupním koberci, neb ani VIP prémiový a samozřejmě i premiantský klient jim nedávno nedal tolik práce, nevydělal tolik, jako Vy "čtyřkař, čučkař" svým "chvilkovým" ne-premiantstvím, neplatičstvím. Ne dávat toliko najevo své pohoršení a opovržení pokřikováním přes celou prodejnu, asi jen aby si, vnitřně i vnějšně, ospravedlnili ty upomínkové palby ve smyslu "dobře ti tak ty pablbe" a ulevili od amorální kocoviny. No stejně, jako nespoutaně chlastat bez následků, nejde ani hřešit, provádět špinavosti a těšit se dětské neposkvrněnosti. Pravá pravda, právo a střed jsou jen jedny. Pravidla lidskosti přes všechen ten technologický pokrok taky. Chcete si je posouvat, jak se vám zachce? Enjoy...
Spíš než prima se cítíte mizerně či pro jistotu vůbec nic, nebo jste pro změnu jak na potvoru zrovna teď z všech těch emočních zvratů nebezpečně podobných jízdě na horské dráze "nahoru, dolů" přecitlivělí jak primadona na měsíčkách, no i tak šťastní jak blechy, že aspoň žijete?
I když teda nemáte sebemenší páru, jak dlouho ještě a z čeho PŘE, jdete ze dne na den jak na bitevním poli přes samé PŘI a večer slavíte sedření jak OŘI bouřlivě jak slavné vítězství, nemluvě o víkendu, přes něhož, zdá se, stále dodržuje nepsané pravidlo o míru, jež, počítáme, ocení všichni účastníci tohoto záje.u, no pořádné PRÉ nepamatujete. Totéž platí i pro "Andělíčku můj strážníčku", na něhož se snažíte jen stěží rozvzpomenout a dělat svatého v úpěnlivé naději, že svrhne hněv nebeský na ty soudruhy, kteří v závěsu vyvěsí bílou vlaječku na stěžeň a začne značná a rozsáhlá sanace dlouze opomíjeného a hořce plakajícího civilního obyvatelstva, no tam kdesi ve skrytu duše tušíte, že na takové milosrdnosti je ještě příliš brzo, a pokud ne, tak ta vpravdě "zlá", výbojná, bez daleko většího odporu a obětí "nesvržená ale zvítězená" strana za ně po vás bude chtít toliko notné až obludné oběti, že se vám je zrovna nebude muset nutně chtít položit na piedestal za znovunavrácení "jakéž takéž" bezpečnosti, životní úrovně, ale že, zůstane-li ve váš ještě trochu té sily, hrdosti a z nich pocházejícího vzdoru, to ho radši necháte vystavět za vás.. ale tak kdo ví, třeba si poví, že stačilo a dají zase na pár let pohov, nebo alespoň nedostanou na povel zavádět úplné zhovadilosti. a do té třetice, že by to náhodou dala ta dobrá a zrovna Vy se toho slavného DNE dožili, se vám ty vaše těžké splátkové hříchy stejně budou ospravedlňovat jen horkotěžko a s daleko větší pravděpodobností hrozí, že vám pohrozí, abyste ani nedutali, zato neslyšně šoupali botami...
Všechno to trápení a mnoho povyku pro drahé dluhy a drahnou ztrátu "jakýchkoli" jistot nebere konce, no už jste se ho rozhodli hodit za hlavu, jinak by vás to, obáváte se, zabilo? Když ne hned, tak v nedaleké budoucnosti zcela zajisté?
Na chlup stejný pohyb umně vykonává i vaše DNO (dokonce i to pánevní), neustále se prohlubuje, ale alespoň se tím učíte ovládat nejen výšky svého hlasu, těla, no i (n)emocí, neb rozpětí a střídání poloh i diagnóz v tak krátkých časových úsecích je něco neskutečného, psychiatricky pozoruhodného?
Existovat tak televizní soutěž (vypadlý) Vlas Československa, má antitalent, L-Faktor, nebo takový Superkár, jdete bez mžourání ok, okolků i váhání do toho, prubnout casting, výběrové kolo, a klidně vsadíte poslední drobné na to, že v prvním kole nevypadnete?
No prodat svůj dům neexistuje, nechcete za žádnou cenu a ono vaše b(l)ití na poplach nikdo z těch můr hore beztak ne(vy)slyší?
Ti si zjevně už delší dobu jedou na úplně jiné, vysokofrekvenční vlně a možná ani sám našeptávač, ba ani čert neví, na čem všem dalším vůbec frčí...
Chudnete rychleji než by dokázal sám Chuck a to už nějaký ten srpen nemáte ani na chleba, natož splátku hypotéky?
Pocitově strašná, nejhorší situace v životě, co? Bezprecedentního cosi. To by bylo srdceryvných příběhů v Poště pro tebe...
Nervy z toho všeho máte na dranc, v kýblu, našponované jak šráky? Stačí o ně zavadit a tečete?
Dohořívá i poslední, narychlo dotankované palivo, jedete na dno energetické rezervy,
zatímco pijete do DNA a těžko trávíte koktejl lítosti, výčitek, vzteku a smutku?
Hlavně toho hněvu?
Přelévá se ve Vás jako na horské dráze emocí?
S takovou Vás, obáváte se, co nevidět odvezou na áro, psychiatrii...?
Vůbec byste se nedivili, kdybyste si tím blázincem založili na či už uhnali vážnou civilizační chorobu?
Jedna prostřední rada:
Hlavně se rychle zbrchat a dorovnat to dřív, než nastoupí exekutor, který si k dluhu hned na vstupu směle přirazí svou tučnou účtenku plus 20% a začne se činit!
Když je to taková ta třímilionová hypotéka, dokážete si lehce spočítat, o kolik ze dne na den zchudnete, přestože už víc než nedobrý rok nevíte, jak vlastně vypadá bankovka, a nemáte ani na chlast.
Ti nahoře mezitím řeší samé malicherné nebo zahraniční problémy, všude samá přetvářka a pokrytectví, ale ty vaše, vlastního občana, likvidační jakoby neviděli, přehlíželi a nouzové řvaní o pomoc byla škoda hlasivek, neb zdá se, stejně nevyslyšeli?
Teď nemáte co oxidovat, copak nevidíte, že už přes 3 roky mají daleko důležitější věci na práci, než je vaše živoření a neperspektivnost v těchto turbulentních dobách, kdy není nouze o žal a nouzi?
Na vaši chudobu není, drahá střední třído ve středních a pokročilých letech, nikdo zvědavý, čas, nebuďte jako malí, pomozte si sami, nebo sobečtí, neempatičtí, slabošští, pro...
Vzchopte se a buďte rádi, že vůbec žijete...
Nebo uvolněte prostor mladší, progresivnější generaci...
"Nedělejte ze sebe chudinky, uskromněte se, zaberte, pronášejí si o sto šest se statisícovými platy a melounovými melouchy, tváříce se přitom jako sluníčka, neviňátka, kdyby se nestřílelo...?
Přitom bez jejich přičinění či naopak nečinění by bylo jen málo z toho...?
Ať tak či onak, jestli srazit hřebínek, do předklonu či kolen a vysát u Vás i poslední zbytky peněz, síly a víry byla jich mise, splněna na STO %?
Povětšinu času mimo pracovní dobu už jen otupěle zíráte,
p(r)očítáte další přičte(íšer)né ztrát(práv)y a zamýšlíte se,
jaká je vize zadavatelů a zdali se z toho jaktěživ vylížete?
Alias:
"No tak to jste vážně zvědaví, by vás fakt zajímalo,
jestli se vám z této brindy ještě kdy podaří vyhrabat
a mít se dobře?"
Zatím jen výsostně vykrmujete (ne)bankovní a státní aparát,zatímco sami si pak nemůžete dovolit pomalu ani ten chleba?
Potřebujete to vyčistit, za-stabilizovat, pak dopravit do banky?
Zkuste nabídku od nás, třeba vás fakt že příjemně překvapíme.
Vedeme docela fajnové nebankovní hypotéky na vytrhnutí trnu.
Prominou Vám nejednu nemalou nesrovnalost v rámci registrů,
exekucí, příjmů, výdajové stránky a vyjdou vstříc, sic draž, než
banka, no ne zas tak hrozně, aby se vám to nerentovalo, máte
-li v lásce svoje bydlení a nehodláte ho opustit za žádnou cenu.
PS: pardon, nemohli jsme si na závěr odpustit prodejní vsuvku.
Jo a jak k tomuto božímu dopuštění vlastně došlo,
je možné, že jste ho panenko skákavá dopustili?
Menší předehra, flashback, rekapitulace, po stopách šachmatu:
Vlastně už ani sami nevíte, jak přesně jste se v něm octli?
Ze všeho toho frmolu a znavení to máte jak zahalené v mlze?
Prostě stačilo mít a chtít víc než nic, hypo na bydlení, auto a kreditku,
pak přišlo pár poplašných zpráv, vnějších šoků, povinných zamrznutí, nečekaných výpadků příjmů a bylo to?
Už to s vámi šlo dolů z kopce jak trail, zpočátku to ještě byl jakžtakž napínavý trailer, ale jakmile vám obchodní případy, které se vlekly jak poma a měly celou situaci za pět dvanáct zachránit, popadaly jeden po druhém až do jednoho jak shnilé trnky, zhroutili se podpůrné nohy jak na obrně a jistící pilíře jak z porcelánu, místo plusu a dorovnání nastřádaného mínusu, byl akorát ještě mnohem markantnější - o flastry za to, že se tak nestalo, a horor na světě?
V podobném duchu to šlo dál a dál, doufali jste, že to otočíte, hrabali, jak se dalo, no realita to jaksi nereflektovala, nevyslyšela, šlehu, jež by to zamázla, aby nejeden pohledal, po bonitě slehlá zem, zato o zlodějské přirážky nebyla nouze? Brát všechnu tu inkasní urgenci a povinnost kolem aspoň z poloviny vážně, už dávno se z toho zhroutíte, zblázníte? Prostě jste to pouštěli, nechávali běžet a snažili se zabrat ještě víc? Máte trávit hodiny na drátě, odpovídat, vysvětlovat, slibovat, stresovat se a pořád dokola? Vždyť už jen to by vás narušilo natolik, že byste pak obratem mohli do sanatoria na dva dny. Jak asi tak máte bez duševní pohody, kterou vám i s metabolismem v pravidelnosti budíčku rozhazovali jak rakovina, normálně, dlouhodobě, produktivně fungovat? Nemáte šanci. S kladívkem v ruce ještě možná, zašitý někde v korporátu odkroutivší si svých devět taky, no sami na sebe, hlavou, kde bez kvality není krmiva... Prostě jste ty prachy neměli. Tak měli čekat. Taky by je to nezabilo. A když už to prostě nešlo bezplatně, a vy jim dali vydělat tolika přirážkami z prodlení, že ani z VIP klienta nemají takový vývar, mohli vám za to (pro)dat aspoň klid a jakžtakž vážený přístup. Jo a čas. Na takové to zotavení a soustředění se na práci. Ale to ne. Hysterky level tři tisíce, nebo zesplatnění a exekuce dřív, než jste se v té poh(g)romě kolem stačili vycentrovat, chytit pátý dech, elán, vlnu... Ale jinak by to asi celé nedávalo smysl, nesplnilo stanovený, nerůstový, likvidační čistka (d)efekt. Protože toto vám bez uhnání si kdoví čeho všeho a posledních let života nevalné kvality přežije jen těžký sluníčkář, dobrodruh, magor, svatoušek, šťastlivec, alfa samec, tuhý kořínek...
Poslední, co si pamatujete, je, že jste využili jeden podpůrný program pro podnikatele ze strany státu, který Vás jakžtakž zahojil v době, kdy to ještě nebylo tak strašné, druhý jste promeškali a už jen sešle obnovovali stránku pro podání žádosti, jenže se po nich nenávratně slehla zem, destabilizační zásahy do ekonomiky si začali vybírat svou daň a senzační kompenzace zaměnilo zakázkové zatmění, do toho skandální zdražováním snad všeho pořizovaného, nemilosrdné zakleknutí na Vás a bezskrupulózní kopání Vás do zadnic? Tu zdaleka největší díru v rozpočtu a průvan v peněžence vám v té době každopádně napáchalo ono cirka tři a půl násobné zpuchnutí úroku na hypotéce a to s přehledem, neb to u ní obratem zapuchlo splátkami vyrostlými vysoko nad nejen psychologicky no i ekonomicky únosnou mez, což vedlo k vašemu po(s)tupnému zatu(c)hání, ustávání posledních záchvěvů víry v záchranu i pozitivismu, dostávání se energie a tím pádem logicky i chuti k jejímu narychlo přeměňování do podnikání čehokoli produktivního, kloudného, příjmovému i platebnímu úpadku, ne-premiantství? Avšak zrovna k za-stropování ceny této suroviny (hypotečních peněz), za kterou (jich) pravidelně vyhazujete suverénně nejvíc, na nějakou rozumnější úroveň do dnešního dne ze strany státu nedošlo, což vám, upřímně řečeno, zlomilo vaz ze všeho nejvíc? Spolu s obdobím příjmového sucha, kdy několik měsíců ani nekáplo, zato výdaje odtékaly plným proudem i nadále a které zcela pochopitelně doprovázelo moře promeškaných plateb i odpojovacích seancí, ani jste se nestihli nadát, uteklo pivo splávkem berouce s sebou Váš dech i kreditní skóre.
Už v něm krom hulvátského navýšení došla i trpělivosti vašim věřitelům s vaší (splátkovou a slibovou) ne-morálkou a víra ve vaše dorovnání a peněžní "zmrtvýchvstání", spolu s níž i k zesplatnění hypotéky včetně všech těch nepohledných pohledávek kolem a předání z mimosoudního vymáhání k tomu soudnímu?
Vy jste ale promeškali či laxně zazdili i tuto předposlední štaci, šanci na nápravu (záchranu) a proto na vaše LVčko uvalili exekuci, která vás vyšla na hotovou přestavbu, sotva stihla obsílka (vy)skočit z pracovního stolu zaměstnance inkasního oddělení vašeho zástavního věřitele, přes soud přistát ve schránce exekutorského úřadu a posléze skončit na katastru?
Pojďte ji vyčistit dřív, než přijde dražební den...
Nechceme na vás tlačit, víme, že stresu máte požehnaně, a nedá se v něm NIČ. Jen se zlomit jak suchá větev...
A taky, že to jistojistě vědí i ti nahoře...
- Přečteno: 311