My vs Vy

Zveřejněno dne: 03.06.2022
Autor: Tomáš Maček

"Na čem si jinde vylámou zuby, my v pohodě schroustneme, zatímco se proděraví a zataví jako by vypadli z oka ementálu, vytvrdnou jako beton či herkules, melou z posledního napodobujíc přitom výraz pana presidenta a celí hoří jako vatra či dekret základních práv a svobod, se my pomalu rozehříváme a právě jejich definitivní vyhoření dovolí časem vyniknout našim přednostem. Zatímco oni hned ze startu na sílu vytasí všecky esa z rukávu, dávají na odiv i to, co ve skutečnosti nemají a oslňují svými květy, které jim co nevidět odhnijí, my jsme v tomto jako poupátka chryzantémy, do krásy vyrosteme a své silné stránky, přednosti představíme až po nějakém čase...


Ilustracia: zdroj = z důvodu rozmazání nám neznámý, snad i podobně bezkonfliktní / objekt = osoba právě "tlemící do blba", kochající se okolní krajinou a přitom možná provádějící mírnou sebereflexi, čili rekapitulaci dosavadního pozemského putování a hodnocení stávajícího nastavení své současné inkarnace na molu možná kdesi v blízkosti Štrbského plesa / popisek = ako by istotně a naozaj trefně povedali naši bratia Slováci: možno si za všetko možeš aj ty sám, lebo si vnútri zakaděný...

Přesně v místě jejich kolapsu jsme připravení převzít štafetu, na laťce v pro ně zatím rekordní výšce, kde by sotva vyskočili s pomocí trampolíny, si dáváme první pokus, tam  kde se cítíme komfortně by fofrem zkoprněli, volně dýcháme kde by se už dávno udusili, kde padají na hubu a řvou z plných plic se teprve začínáme pomalu soustředit, na biceps zvedáme po deseti opakováních to, co mají naložené na benčpres celí rudí a hrdí z dosavadní maximálky a i přes jištění se jim pod tíhou všech těch deka podlamují ruce v loktech, a když vyflustle opouští zónu přitvrzujeme, v páce jako bychom snad přetlačovali vzduchoprázdno, běžně po svých ujdeme, kolik ještě neujeli na kole, na kole nadrženě urazíme vzdálenost, co by oni ledva dali na motorce a ještě to poctivě omrčeli, do posledního patra za mírné námahy vyvlečeme to, s čím by zůstali bezradně trčet na přízemích schodech, nebo si nadosmrti odrovnali záda v kříži, zatímco trumfneme trasu stupněm své náročnosti na horolezecké stěně se blížící asi tak 8C připomínající přitom veverky, nebo zajíce běžící po rovné zemi, oni dají sotva 5A s odřenýma nejen ušima a vypadají přitom jak velbloud ve vodě či tučňák na skále, rozdíl v rozevření nůžek zachycující rozdíl našich znalostí od těch jejich je ještě propastnější než u studentů těchto stupňů na základce, když se buď posmívají, pomlouvají, nebo podkuřují, předstírají nezájem, znechucení, nebo to prostě jen polehčují (bagatelizují), jakoby o nic nešlo, to samo, my prostě jen proplouváme, užíváme si to a sem tam se přemáháme, vybíjíme a nabíjíme se samovolněji jak mobilní zařízení, uplavat co my už jsou asi po třiatřicáté utopení, zatímco neurvale tlačí na pilu jak smyslů zbavení naprosto KO produktivně do durch zhuntování, až ji zlomí, sami se pořežou a pak naříkají, pravidelně putují za mantinel sebe obětovávání všemu možnému, přirozeného řádu věcí, přičemž kolem sebe máchají jak smyslů zbavení při plavání kraula z posledního proti silnému odlivu a zachovávajíc tak zhruba stejnou vzdálenost od pevniny, či se od ní celí zoufalí ještě vzdalují, my si paradoxně pracujeme podle vlastního pocitu, jedeme pohodičku pěkně na prsa, bez přehnaného podléhání komu a čemukoliv, tvář si přitom opalujeme nad vodou, vesměs odevzdaně a stejně s chutí se jí oddáváme, klidně necháváme unášet proudem, sáláme pokoj, čerpáme síly a trpělivě čekáme na jeho otočení, a suma sumárum jsme stejně dál, tam dřív a svěží ready to go, jedeme si freestyle jak na prkně, děláme si triky, které chceme a kdy na ně máme chuť, oni celí to upocení tlačí na sílu jak klíny a stejně nic, ztracení, nepředurčení.. Týmové sporty jim jinak v realitě jak nám nejdou ani na počítači, ve vyspělosti hry mezi námi vězí doslova propastný rozdíl asi jakoby váleli za mladší přípravku a my juniory, pročučet za počítačem a očima připoutanými k displeji co my v čistém podobně jak Kajínek za mřížemi zpětně těžce frustrovani z všeho toho prošustrovaného času, tak se jim vypálí a zaklíčí do židle či skončí v Kroměříži... Zato zcela jistě by u nich propukla na první pohled postřehnutelná osobnostní porucha, celková anti lidská fobie, nutkavá potřeba po odříznutí, všeobecná averse a apatie, nebo zjevné šílenství jak vyšité po tolikerém vyslyšení všelijak naladěných, povětšinou úzkostlivých klientských hlasů a spatření vesměs utrápených či upachtěných obrysů tváře, že to nemají šanci postíhat, natož se od nich nadobro oprostit, ani do konce své přespříští reinkarnace.. Za svůj krátký život jsme vyzpovídali víc lidí ze závažných finančních hříchů a trablů jak kdekterý postarší kněz z těch duševních, a neboť udělovat rozhřešení nám alespoň prozatím nepřísluší, žehnali jsme, kárali, trestali a především usilovali o přímou materiální výpomoc, celkově jsme jich stihli po mentální stránce vysvléct donaha víc jak mentalista, kabinka, inspekce či sprcháč, stali se ušními či očitými svědky vícera prekérních situací, smutných a na hlavu postavených příběhů jak sestava sanitky či chirurgové na urgentním příjmu a nezachytit tak to všecko na vlastní smysly, neuvěříme jim ani zdálky jak Tomášové.. Mít oni tutéž čest a k tomu při toliké snaze čelit tolika křivárnám, křivdám a romáckým tahům a přitom od skoro žádného Roma, že zlatý Rom, Kalousek a křivák, zklamáním, levárnám, podlostem, neschopnostem, lenostem, že by z toho celí sklíčení už nevyklíčili ani nevykličkovali do konce svých žití, vyhrabávali by se z toho zhuntovaní a zdecimovaní dlouho jak postkomunistická země po pádu komunismu či přehnaně pyšný a připoutaný milenec po odkopnutí a ignoranci od svého miláčka, dávali by se do kopy jak po těžkém kovi průběhu, byli smutní víc jak mládež po filmu s tragickým koncem hlavního hrdiny, dávno by jim popraskala srdíčka samým žalem, vlasy by jim dřív vypadaly jak splihly, oči měli čistě pro pláč, s okamžitou platnost přestali věnovat svoji pozornost tolika pí a ko navíc total mimo sféry jejich moci, vlivu, kontroly, dosahu, dopadu, vážili si všeho jako by měli co nevidět zkapat, konec viděli vzhledem ke stavu společnosti docela blízko, ke druhým by už tolik úcty a respektu nechovali ani zdaleka, zapomínali na slušné vychování jak na jejich jména a stáli o nová kamarádství asi jak o peskování, potraviny se silně projímavými účinky, návštěvu kontrolora či neoblíbeného rodinného příslušníka, fungovat tak reálném světě doslovně rčení nechat si druhými pít krev, už by z nás byla jen kost a kůže celí vyschlí na troud, či muset tak čelit tolika klientským vrtochům, manýrům, gestům a gustům jak my, zůstali by nadosmrti víc doplašení jak kuny z na plné kule ohulené plašičky, mít tak každodenní harmonogram celkově rozmlácený jak mističku z porcelánu, rozházený jak papuče na štědrý den, několikanásobný otec těsně před porodem a dlouho po něm, režim spolehlivý asi jak předpověď počasí a rozvrh horkotěžko organizovatelný jak u dělníka linky, kontrolora kvality, jejího garanta a zároveň operátora v jedné osobě, který se převážně bezvýhradně a náhodně podřizuje tomu, jak se zrovna kdekdo vyspí, kdekomu zachce, a na co mu ještě zbývá sil, aby se zítra nesesypal, být taky tak vytáčení jak horká linka, ve styku s více ojebávači jak prodavač v zastavárně či hotovci v herně, muset se vlastníma rukama prohrabat setinou odpadu než by našli jeden diamant, rychle by ztratili všechnu víru v dobro lidstva i jeho osudu, lpěli čistě na jeho čistotě jak pedant na čase, s jistotou by nedokázali identifikovat sever, polohu své hlavy či příjmení matky za svobodna, to velké machrování a utahování by je vmžiku přešlo, vystřídalo ho spíš podlehnutí čirému pobláznění jak jen ztrátě soudnosti, zoufalý, podťatý pískot i šílený, zdecimovaný výzor, a chlupy by jim stály nejen v nose, to samé muset tak zamítnout víc o úvěr žádají(doní)cích lidí jak pojišťovny těch o proplacení pojistné události jako bychom snad byli limitka od lamba, na níž se čekají dlouhatánské fronty, ale nakonec se dočká jen pár vyvolených, vyslechli tolik smutných hlasů, osudů a storek podobně jak linka bezpečí a důvěry, že by nesvedli zastavit proud slz do konce svých dnů a být tak bez šance jim po peněžní stránce pomoct podobně jak onkologické oddělení po té zdravotní, nebo namlet tak svými hubami (do) naprázdno (a) pomalu víc jak přežvykováním vlastní stravy, víc slov jak jejich kávovar zrnek k následné degustaci a stejně se tím po všem tom štěbetání, do něho vynaloženého energetického výdaje víc jak v reaktoru štěpením i toho časového než svým štěňatům společně s vnoučaty a přinejmenším roztrojením osobnosti zavánějícím rozštěpení pozornosti na padesát a půl stran v jedné půlminutě v ideálním případě si pro jakžtakž zvládání vyžadující minimálně tři trojníky a nakonec se tím dopachtit podobného výsledku jak candát z posledních sil sebou mrskající na prkénku či Tom uhánějící Jerryho, neboli natřepat tak toho tolik co my při vyřizování obchodních záležitostí a ze všeho toho vyčerpávajícího žvanění mít za odměnu akorát tak záložku select x zaplněnou tolika nedotaženými případy jak základovka pracemi či akta x těmi záhadnými, cvaká jim huba až do hallelujah, k němuž by se shodou okolností začali neprodleně po takovém zastavení, zpětném ohlédnutí, rekapitulování tím dosaženého výsledku a zotavení z rozbité deziluze shodně uchylovat a to dosti vehementně, při dalším navolávání by na to schválně nemysleli, nebo si ničím podloženě namlouvali, že další várka už bude určitě lepší. Totéž rozčarování, zhrození a zhroucení, by je zajisté potkalo, kdyby si předtím za svůj život byli bývali dopřáli asi tolik trvanlivějších momentů výhradně věnovaných ničím nerušenému prožívání osobní blažené Ameriky, že by jim vlezli tak akorát za malíčkový, předevčírem až do polštářku nešikovně zastřihnutý nehet, pozornost měli ve většině z nich roztříštěnou do vícera směrů jak střepy rozmláceného talířku, spíš pro jistotu byli v permanentním zápřahu jak bojoví oři či mravenci trpící nespavostí, méně svobodní jak repliky novodobých otroků a každý sebemenší přísun volné energie okamžitě vráželi do roboty jak roboti, bez jevení známek větších energetických a emočních výkyvů jak perpetuum mobile, efektivní pomalu jak umělou inteligencí řízená strojní výroba, dospaní jak dělníci po noční směně strávené na lince, fokusovaní na to svoje jak jestřáby, klidní jak chronický neurotik, od narození skotačiví, šibalští a mazaní jak opice, oni ještě daleko víc odrzlí, dokonce i oplzlí akorát s jedním docela zásadním rozdílem, a sice že žádné opice nejsou... To by zčistajasna bylo víc zlomených psychik, pocitů ublížení, hluboko zakořeněné zapšklosti a touhy po mstění jak od neurvale zavržených, přecitlivělých milenek pomýleně pomalu počítajících s oltářem a malýma...
Kvůli surové upřímnosti, záměrnému přezírání trendu a plavání přímo proti jeho proudu na prosté bárce z možné pravdy, kterou pomýlené a přelétavé stádo nepříliš valně a poněkud zaslepeně vnímá coby nehoráznou lež, nepokoru a drzost asi kvůli separování se, jakémusi vyčnívání a neztotožňování se s jimi čerstvě vsugerovanými myšlenkami a od velkého bratra převzatými názory, jsme se vědomým porušením snad milionu pravidel pro úspěšnou propagaci a vypouštěním svobodo myšlenkových hesel jdoucích v rozporu uhlazenou, nemastnou neslanou a hlavně nikoho nepohoršující celosvětovou i proevropskou (podtrženo systémovou) politikou, jimiž jsou přímo prošpikované "kontrolní algoritmy" většiny vyhledávacích, mediální činnost regulujících a nežádoucí (netematický) obsah banujících robotů ze zadání nemajících příliš v lásce a tak i znevýhodňujících obsah takto veřejně se prezentujících dobrodruhů, připravili o bezpočet poptávek a tím pádem i profitu, navíc chceš-li před publikem kór tak utrápeným uspět, platí krom klasického předstírej jednostrannou jednoduchost, dobro činnost i srdečnost víc než kdy jindy nepřehnané sebevědomí spojené s notnou dávkou soucítění, podobně zepsutého rozpoložení a stejno vlnného nazírání na okolní dění, ideálně buď naladěný na tu jejich jeblou vlnu, opovaž se vyvyšovat, hýřit přehnaným sebevědomím a pozitivismem, vymykat se z rámců jejich představ, to smíš jenom trošku, aby si tě vůbec všimli, uvěřili, že si na jejich straně a k tomu ne takový krizák, abys neměl tu moc zlepšit ten jejich všivý život, ale stejně nás, jak už to tak bývá paradoxně ti největší prospěcháři, strkači hlavy dop..ísku, házeči noh na ramena při první horší (sráči), třepači, kecá i ťápalisti a podržtašky, hrající to velice chutňucce na jistotu a bezpečí jak kandidát, pojistka či pásy, zpětně osočují z manipulování, vymýšlení si, lhářství a zbabělosti.. hlavně že když jim vesele srali na hlavy a tehdy se měli vzepřít, pevně a hrdě drželi jak věšáky v předsíni, ještě stíhali nenávistně štěbetat jak šulíni, štěkat po druhých spoluobčanech jak za plotem, šikanovat je jak v partii ve škole a teď zrazu samí nářek, a místo aby teď ten svůj hnus vysílali tam, kam právem patří, skutečným viníkům a osobám, kteří se tomu pozdvižení a neštěstí vědomě či doplantaně přičinili, zas ho perou na sobě rovné, teda na ty ještě šťastné.. to se člověk může uvarovat a upravdovat, ale stejně se mu dostane vesměs posměch, pohrdání a odsuzování, a pak facky od reality jak od klička, spadlá brada jak vrata od chléva a růžová líčka jak dívčí pi... barvička. V neustálém riziku jak povodňová oblast v období dešťů, zvyklí na různé tlaky jak večerní čištění zubů, sám kartáček, parostroj či papiňák čili tlakový hrnec, radši a naschvál přehlížející všechny ty možné hrůzy, neustálé ohrožení a potenciální blízkost konce jak kožní výrůstky či mniši, úplní ignoranti či psychopati radši naladění na jinou, o mnohem víc jak jen cosi veselejší frekvenci jak anténa vysílačky či rádia na vlnovou délku Evropy 2 z Proglasu, přesto prosti všeho poklidu kolikrát i při přijímání potravy či vykonávání potřeb, nonstop se vyskytující na pokraji sil jak ukňouraní ztroskotanci či čivavy, přirozeně zatížení jak dětské kolo zápasníkem sumo či kolečka traktorem, nervová soustava zdravě vytěžována přenosem neuronů jak součet všech dopravních uzlů ve špičce auty přemísťujícími populaci z práce do práce a zboží z výroby do prodeje, pod neustálou palbou často prakticky neovlivnitelných a přesto životně důležitých okolností jak Ronaldo pod tou výkonovou a mediální či mariňák v poli, klíčových věcí absolutně mimo kontrolu víc jak stonásobně víc jak těch přímo pod ní, ve střehu a plné polní jak chuděry srnky vyplašeně pelášící před po výstřelu a krvi lačnícími, obdivuhodně vyzbrojenými, v křoví se krčícími myslivci, hrající vabank jakoby nám doktor včera sklesle oznámil mega smutnou zprávu a spíš živůtek než život nám měl utéct před očima za týden max měsíc, ale neměli ani vindru, veškerý energetický příděl vrážíme do pracovní činnosti jak mitochondrie, prahnoucí po pořád lepším, pohodovějším žití a zážitcích pro sebe a své blízké okolí pomalu jak nymfomanka po lofasovi či odkopnutý krizák po "své" princezně, ženoucí se za nimi takřka bezhlavě jak smyslů zbavení hotentoti, poletující povětšinu času někde v oblacích a po návratu do reality hlavy vyčerpané z takřka nepřetržitého přemítáním furt nad čímsi jak šelka po big sejls, postupně obsazované cizím balastem jak přírodní prameny a vodní zřídla po vyschnutí planety lidmi a vodní krizi, zabahňované jak bažina či horák po projížďce po dešti a zaprasené pak jak plech po pečení, už v úterý navečer vyždímaní jak hadry po (se)praní, odvaření jak broskve v konzervě, pomalu se přiklánějící k názoru, že hen dva pracovní dny by aj bohatě stačili... Nechtěně se stáváme středem neláskyplného hodnocení ba přímo proklínání ze strany naprosto cizích lidí alias vševědů i všeumělů jak nároďák po debaklu, olympionik těsně pod bednou či červené políčko na šipkách, prošpikovaní jím skrz naskrz jak při lukostřelbě ze tří metrů, před očima se ze vší té energetické těžkosti točí jak Prátr z centrifugy, smráká jak při setmění v pralese a hvězdičkuje jak jasná noční obloha, huba vibruje jak umrtvená analgetikem, sucho v ní ve jak finále heroického shazování či při sušce na kocábu po velkolepé chlastačce, přesto pevně držíme na svém místě jak nástěnné držáky na bicykl, po vyčištění a seřízení se vracíme se na své pozice jak ony po závodech.. Jinak permanentně přepnutí do jiné dimenze jak intergalaktickým čudlíkem, šťastní jak blechy za každý bez větší úhony do 20:00 přežitý den, ochuzení o normální život a jeho krásy jak dnešní potrava o původní živiny v ne moc super marketu či tvarohový dortík o skutečný tvaroh, a jen Bůh a hrstka vyvolených ví o co všechno nechtěně a proto nevědomky obohacení, neustále hledající chybějící štěstí, rovní jak včera vybroušené fošně, pomalu vyspělejší jak účastníci srazu válečných veteránů, spolužáků po padesáti letech, babince a osazenstva domu seniorů pospolu, bezvětrní jak nedávný hurikán na jižní Moravě, rozhrkaní jak pouťové hračky při zátěžovém testu, harmoničtí jak hrůzostrašně rozladěná harmonika, rozlétaní jak vrabci po zimě či hospodské lítačky ve westernu, životní styl zdravý jak neustálé sezení, konzumace dávno prošlého či dočerna spáleného masa, opotřebovaní jak pětapadesátiletý plpoš samá brázda, překombinovaní jak masokombinát či kýčovitá čmáranice, životy zvenčí jednotvárné jak krychle, monotónní jak D dur, v jednom kole jak pekárna či pikožrůt, dny "dík" tomu letí jak mesršmit 
a splývají do sebe líp jak chladné barvy či vodka s džusem, zhruba od úterý zoufale upírající svůj zrak na neděli jak kdejaký zajatec na své propuštění na svobodu, ochuzení o kusisko osobního života jak dlouholetý trestanec, těšíc se na víkend a den volna podobně jak na happyend, čekajíc na něho jak na samo smilování, tlačíc na hodiny zbývající do započatí jak nepojízdné auto či početí, o páté v pátek úleva jak kráva jak kdyby z lidstva spadla ona sama a k tomu obtěžkána tunou a půl kameniva plus kovadliny, kdy u většiny konečně nastává volnost a blažené pocity s ní spojené, rozvzpomínají se na své lidství a že vlastně žijí život, a že je to odpřáhnutí ku cítit, jak začne vyvěrat ta značná radost kdesi z hlubin soláru, vzdávajíc chvála Bohu za neděle jak za osudové okamžiky, extrémně ceníc ty prchavé časové úseky, kdy se konečně většina stáda dožene, dělá si co chce, dá druhým pokoj, věnuje svému životu, žije ho podle sebe, samovolně zapomíná na ty hrůzy a dokonce se přitom tváří jak lid za starých dobrých klidných časů, ten klid ve vzduchu je cítit hmatatelně jak vůně fialek, že kdyby vás v ten den vypustili měsíc zavřené z nory, musí vám být na první dobrou jasné jak facka, že je to neděle, než přijde pondělí, hody neurotismu, bujarého, štěstí a pocit borectví a letu přinášejícího rozstříkávání přes víkend nastřádaných energetických rezerv, jejich úterní vybíjení zbytků a už o poznání zhoršená, byť pořád ještě jakžtakž obstojná kvalita odváděné práce, středeční kruhy ze zase nevyspání vyčuhující nad lícními kostmi zpod zpuchřelostí zalepených očních důlků kazící kukuč, jinak celkový výzor a mozkový výkon ala unga bugna gif, regulérní dojezdy, čili projevy nedostatku čeho všeho, kritická úroveň baterky, opotřebování a zanesení po dvou dnech takřka nepřetržitého provozu, výplody jedna velká mizérie plodící akorát frustraci, depresi a sklíčenost, spíš nefakčenko na styl aspoň do čtyč dělat že dělám, přirozené řvaní si těla o odpočinek, z radosti z blízkosti víkendu jakžtakž uspokojivě odfungovaný, snad i různými relaxačními aktivitami proložený čtvrtek, a pak už je to na spadnutí, pěkně se nám to rýsuje, poslední ladění naplánovaných aktivit, či jen polykání slin z ponechání všeho vlastní chuti a osudu, tak už poď na max, vytlač ze sebe ten zbytek, už se není na co šetřit, v pět už vypínáš a máš padla pátek, tak už jenom cca třicet let, které očividně uletí jak triskáčem, a jak nás něco s ohledem na nedávné události spíš čirou náhodou, supr čilostí a ryzí štěstěnou předčasně neskolí a akorát hup ho pod hlínu, tak hurá do důchodu s funkčností tělních orgánů a tak i kvalitou životní úrovně jak po přežití hirošimy, zkrátka než zas zkraje týdne nahodí mód odlidštěného autopilota povinně odbavujícího i sobě se příčící úkon za úkonem svázaní vším možným jak při sado masu úchylem, vesměs zbytečně moc zrychlení jak Tesla, přesto zacyklení jak v koloně či cyklón, přehnaně závislí na všem možném jak drogově, na jejich život má přehnaný vliv daleko víc lidí a věcí, než by se jim kdy líbilo anebo bylo zdrávo, sami v různé míře dennodenně dotírající na druhé důležití přitom jak sado maso dozorci a užďobávající na jejich úkor jak z dortíčku, užiteční pro ně asi jak vidlička k čisté česnečce či bez špiček, naučení se vnitřně i vnějšně vydírat výčitkami z nicnedělání jak kdoví k čemu učit hromadu neužitečných ptákovin či pořád podřizovat kdejakému ptákovi či dobytku.. Z části vinou profesní deformace se socializujeme s chutí typickou pro introverty alias asociály, v pořád dokola se opakujících soukromých debatách na jedno brdo rozebírajících nepodstatné ptákoviny, tlachajíc tak o ničom snad z jakési setrvačnosti nacházíme zálibu asi jak v dobrovolném přejíždění automobilem furt tam a zpátky po stejné trase až do úplného vypatlání, povětšinou šlapeme na nejtěžší převod jak šílenci čistě pro lepší pocit a potom jako bychom tím snad mohli ze sebe vypotit či smýt ten šit či alespoň utéct před jeho následky, nebo to byl jediný způsob jak otevřít svá srdce, vyplavit pár těch endorfinů a pocítit aspoň chvilkovou radost, dočasně se očistit a pozapomínat na všecku tu bídu. Každý svůj krok musíme alespoň třikrát pořádně přeměřit a pak stejně našlapovat opatrně a s citem jak na křehoučkém ledu někde uprostřed severního pólu, zvyklí na neustálé pendlování mezi dvěma nejlepšími kámoši Tužbou a Strachem jak Pendolino na trasu Otrokovice-Praha, snažící se ve všem udržovat balanc jak akrobat na šňůře v desetimetrové výšce, niterně takřka nepřetržitě našponovaní jak kšandy vyp(r)aseného pracovníka, povětšinu času tak v křeči jak přežvykující křeček či vyděšený pavouk a když se pak konečně vysvobodíme, ulejeme, uvolníme a vypneme hlavu, budíme v druhých lidech dojem akorát tak dobrých retardů, tupých tragédů, mimozemských vetřelců, vrcholových sportovců či Čechů na výletě a když zrovna nic neděláme povypínaní jak lampiony, jen se snažíme nasbírat co nejvíc duševních sil v nejkratším možném čase na to, abychom pak zas s chutí dokázali co nejkvalitněji, nejefektivněji (=nejsmysluplněji) a nejdéle něco dělat, ale jinak si z toho koloběhu stereotypního asi jak zaseklé stereo, vstávání či jakákoli jiná, každodenně opakovaná aktivita, z níž se časem často stane rutina, povinnost a tím pádem i otrava, můžeme zatím celkově dovolit na delší dobu úplně vypadnout asi jak člověk z balkonu bytu v desátém patře na beton, svojí činností druhým ku prospěchu a přitom odvádějíc špinavou práci jak spalovny, pohřebáci či popeláři, doposud za to v porovnání s těmi posledními neplacení o za o tolik víc královsky, pro mnohé přísně vyhlížející podivíni od plenek, tajně ukazujícími prsty opakovaně osočováni z regulérního autismu, nejen rodinou vážně podezřívaní z opačné orientace, čelící časté palbě kritiky ve smyslu "toto fakt není normální!", osamocení jak Segal, vězeň na samotce, pařez na paloučku či kohout odskočený od ostatních a stejně si v ní hovící jak ve vířivce, větší samotáři jak Samotáři sami, po odpojení od systému chvílemi vnitřně unavení jak vzoroví vampýři po požití výživné porce neurolu, výslechu či trhání, mozek kolikrát prolezlý tolika cizími hlasy jak žížalami žížaliště, zdecimovaný jak po fest prohýřené noci a zásobník dopaminu v něm vyčerpaný jak na déčku, emočně pak proměnliví asi jak obsah mixéru, jak víc na volno svázané lidské bytosti se cítící od pátečních 17:00 a úplně až od sobotního odpoledne do pondělního svítání a přestože za den ošemetných stanovisek a rozhodnutí k nutnému zaujetí a učinění víc jak předminulý president, za sebou víc drobných jednání a vítězství jak vysloužilý velvyslanec, psychologické dovednosti přirozenou cestou vycizelovanější než přeštudovaný psycholog, schopní vycítit cizí emoce a definovat jejich povahu i původ jako by šlo o výkal přichycený na podrážce, na mrknutí oka tak přečíst i myšlenky druhých jak obdarovaní telepatií či čítanku pro prváčky, rychlým úsudkem schopni vás rozluštit jak luštěninu mezi obilovinami či křížovku pro začátečníky až mírně pokročilé, odhadnout jak vzdálenost pár metrů, rozebrat jak dětskou skládanku a prohlédnout vaši zlo či dobro vůli jak pořádkumilovným pedantem doslova vyšinutým na čistotu vyleštěnou výlohu, viděli víc za-hran chudoby jak delegace v rozvojových zemí, jak extra ulevili asi tolika lidem jak voltaren extra, podali pomocnou ruku více lidem jak solidarita Čechů či červený kříž, uchránili více domácností od hotové pohromy jak hromosvod, protipovodňová opatření či parašutistický a partizánský odboj dokopy, vyplavili mezi ně víc peněz než řeka vody bez nich či úřad práce, oddlužili jich víc než insolvenční komora či Robin Hood a sečteno podtrženo jim jich ušetřili víc jak evropské dotace a heuréka dohromady, bez poděkování a zcela nezištně odemkli víc lidských potenciálů jak plané pomůcky všech motivačních řečníků, koučů osobního rozvoje a biohekrů dohromady, bezplatně karmicky modifikovali a potunili víc lidí jak vědci geneticky potravin, sto-pro přírodní cestou jich tak udělali bezdůvodně šťastných a pomohli od depresí podobně jak antidepresiva, udělali jich bezdůvodně šťastnější a klidnější víc jak thc a cbd společnými silami, vzpružili jich víc jak sýpka či maca, argin i klavin pér per annum, vylepšili jim tím osud jak správné žití, modlení, pokoj, mág či láska, max jich tím vyléčili jak doktor z hor bo max, naučili je uvažovat zdravěji jak testy všeobecných studijních předpokladů, rozesmály, rozveselili a zvedli jim náladu jak koktejl z padla, Veselovského a vtipné kaše, pobavili jak Simpsonovi, no taky jich rozčílili víc jak vzteklina psů či kadeřník rozčesal chuchvalců, rozhořčili víc jak tonik zapíjený Radkem, pohoršili jak současné čelení vulgarizmům a zesměšňování od blízkých osob, pouráželi jich víc jak Zeman či cech komiků, udělali si z nich tolikrát kozy jak pasáci, prdel jak apríl a podobně schválně tak příjemní či jak příjice, vysmáli jich tolik jak oni Somálců, satirická skupinka či černý humor, natropili žerty jak čerti, zostudili či rozesmutnili jich víc jak erektilní disfunkce či impotence, nasrali si jich tím víc jak mušky při čtení, že nás mají teď v oblibě a lásce asi jak záporáka na nově či pavouka u postele, jsme jim sympatičtí asi jak zubejda či návštěva zubaře a ozvou se nám stejně jak jemu až těžce krajním čili bolestivém případě, kdy se krom na agonii samotnou nedokážou soustředit na nic jiného, nezaberou ani na chvíli a nezabere ani morfin či šarlatán... No zkuste si volat do lesa jinak, než se z něho neustále ozývá, nebo zachraňovat vosu z medu, či divoké prase z bodláčí. Chce to vysokou míru lásky, otrlosti a opatrnosti... Jinak odignorovali víc lidu jak hlasovka a vytočili jich podobné množství jak on ji, skrytě tím pomohli jak vyprošťovák od kocoviny či stovkový voltaren od bolesti, hloubkově přehodnotit své postoje a překopat hodnoty jak nahmatání bulky na pokožce, převychovali jich víc jak vychovatelka v družině, či převýchovný tábor, obrátili jich na víru a duchovno víc jak loch, rak, Jiří Procházka či křížové výpravy, nebo v prach jak demolice k ní určený objekt, udělali jich tak dlouhodobě láskyplnějších a šťastnějších jak šňupání spolu se sypáním těžce krátkodobě a pak dno, umožnili najít sebe víc lidem jak dospělost, hory či meditace, uvolnit svůj potenciál jak kompilace motivačních videí, střepat se balastu jak povedená modlitba... Na slovní výrazy bohatí jak věhlasný spisovatel, vášnivý čtenář, zarytý češtinář, vysloužilý filolog, kompletní lexikon či sám mluvčí pan Ovčáček, všeobecné znalosti a přehled lepší jak sám lovec a stejně si žijeme jak gladiátoři na podobně dobrovolné bázi donucení k činnosti, na pořádné dovolené jsme byli naposled s našima, zazobaní cca jak Bohuš po finální změně závěti, vděční aspoň za hodinku denně čistě pro sebe a blízké, že hajzly nemáme na zahradě a když zůstane nejen na hypo, obstojné "papu, cígo", ale i nějaké to zřídkavé povyražení si z kopejtka poskromnější povahy. Dočkali se vděku jak sobotka a to nám ještě v mezičase odpočinku zejména v nedělku nezbývá než jen modlitebně doufat v to, že se to přičiněním nějakého toho nedopatření a zabráněním zázraku sakumprásk nedosere...

No co naplat, dělat můžeme jen to, co zmůžeme a to v době k tomu určené, tzn. kdy můžeme a chceme. Odmakat si to svoje, pak hold mazat a na to, co už v ten moment stejně neovlivníme, naprosto srát. Všechno totiž chce i má svůj přicházející čas, tak se mu pokuste v neustálé snaze o předbíhání ostatních neprotivit, nepředbíhat i jeho, akorát si tak ošklivě nabančíte, radši pocitově rozlišujte na základě apetitu k dané aktivitě a na něho se přímo navázaného energetického přídělu.
Když ten na to není, nectíte to, tak to prostě nemá být, nikdo to po vás nechce, dokonce snad ani sám Bůh NE, ignorovat to, protivit se tomu a tlačit to na sílu přes hranu vnitřního odporu je stejně často k číči (JE zač), tzn. krom dostavující se nespokojenosti a stále hlasitěji vykřikujícího vyčerpání pořádný výsledek nulový žádný. Jenomže k tomu je potřeba naučit se výhradně Mu důvěřovat, upozadit myšlenky a upřednostnit pocit, čehož chápeme že ne zdaleka každý je v dnešním nastokrát přešrotovaném světě s nulovou vnímavostí vůči nemateriálnímu schopný...
Ale aspoň jsme konečně jakžtakž hrdí, tzn. blbci se kvůli čemu všemu a nakonec stejně ničemu křečovitě neponižující se před tolika pablby, že hrůza pomyslet, úleva jak kráva a nikdy víc. Hlavně s druhým za každou cenu (strojeně) udržet dobrý vztah, na silu nekonfliktní i při sraní na vlastní hlavu a až za hrob... Jsme ve fází hlavě dát na pocit a jinak vesměs nasrat a klidně i rozmazat.

Ale to je pořád py..tla jakéhosi přije...hlouplého pindání, místo aby šupali podrážkami a soustředili se na to svoje mistrovské veledílo, když už festovně zapšklí z vlastního selhání a šedivého podprůměru nejsou za mák ani nic jiného na světě schopni (do)přát štěstí aspoň druhému, vysílat jeho směrem lásku místo nenávisti, nebo ho alespoň totálně ignorovat, když už si nemůžou absolutně pomoct, kořeny té závistivosti, nepřejícnosti a zapšklosti jsou zapuštěné příliš hluboko a sebemenší úspěch a štěstí bližního je dráždí víc jak instagram nadržence či červená býky, snažíc se zadupat štěstí druhého do země a jeho nezdar je celkově těšíc víc jak malé dítě nová hračka, vždyť věci jsou stejně dané a dopadnou, jak mají, i bez ohledu na ten jimi vypouštěný toxický humus, propíraný člověk zrovna kvůli nim nadvakrát polevovat taky pravděpodobně nebude, naopak spíš ještě dvakrát tak přidá, a tak by je z toho taky brzy mohlo regulérně mrdnout, dočkat se prasknutí žlučníku, potažmo si tím emočním balastem nešikovně natropit extrémní "aty(o)pické" ekzémy, "(pod)pásové" opary či hnisavé bé(r)cové vředy coby právem zasloužený trest za nestrávení a odsuzování individua, o jehož nutné změně i oběti vědí jedno velké kulové hovno... Jenom ať se nesnaží nikomu tvrdit, že oni nemají lautr co zlepšovat a jsou ve všem vzor vší ctnosti, když přitom v realitě jsou sami baj očko základní jak místní škola, v deziluzi uvažující, zoufale se hledající a ukazující jak většina tamních děcek, triviální jak čítanka pro prvňáčky, sympatičtí jak nejeden státní úředník či svátek přesunutý na neděli, originální asi jak ponožky či punčochy pod stromečkem, možná i proto stylem svého odporného jednáním nebezpečně připomínají nezvladatelně přemnoženou havěť, špinavce jak prasata, ježky či fleky, a celkovou úrovní vodní hladinu vypuštěného rybníku, komedianti jak v pěkně trapném pořadu na rádoby zábavném kanále, vymýšlející si víc fantasmagorií jak na tom fantasy, pod rouškou nevinnosti nosící víc jedu jak zmije převlečené za užovky, povrchní jak omítka, (cizo)škodolibý tzn. libující si v cizí škodě jak pijavice, sami toho míň vybojovaného a skutečně vstřebaného jak pážata, do(vy)mýšlející si jak bajkaři, natlachaného toho víc jak do vzduchu sněmovny, celkově vyčuraní jak ihned po kakání, už včera nevynesené nočníky, důmyslné symboly ve sněhu či jejich prostěradla po sebemenším bu bu bu, páteřní jak úhoři, přesto se naparují jak hárající krocani nosící se jak hovna pávů na palici a přitom druhé ke svému životu potřebující víc jak gambler točení či mačkání, takže spíš jak smažák stlačenou ba dokonce skandální stříkačku, zranitelní cizími vrtochy lehce jak pírko a tak jim odkázáni prakticky napospas, hodnoty rozházené jak oblast po prohnání tornáda a to pak ve svém životě směřují správně asi jak kamikadze pilot, zahledění sami do sebe jak narcisy do zrcadla a kašlající na ostatní asi jak rakovinná buňka, tupí pomalu jak tužka po frekventovaném používaní bez ořezávátka, pohodlní jak vodou plněné lehátka, líní jak lenochodi či nadlabaní lvi a dlabající na to jak tupé dláto, nevyvinutí jak embryo, neustále, horlivě a poněkud povrchně se mezi sebou poměřující jak penisy, jako by snad na ně byl každý zvědavý, měl se z nich posadit na zadek či postavit na zadní, svět se točil čistě kolem nich, nikdo snad neměl nic jiného na práci, než řešit tu jejich tvrdou práci, úkony, výkony, cíle, sny, povinnosti a úspěchy, neměl (by alespoň mít) dost těch svých, tak komu je sakra cpou, co koho po tom, ať si to dělají nejlépe v tichosti sami za sebe, pro sebe a podle sebe a nazdar, paradoxně to často to bývají ti nejvíc závistiví, kteří cizí úspěch jen stěží kousají a tak se radši ze všech sil staví do role řešených, jinak by byli bývali členové skupiny ty úspěšnější nejvíc řešící, starající se o ně jak kojná o batole, cucající přitom jeho příjmení v hubě s větší pravidelností i zapáleností jak obráceně ono její bradavky, též se z něho snažíc vysát výživné složky pokud možno až do poslední, v jejich představách se vyskytuje častěji jak erotika či oplzlost a přesto docela podařeně dělají, že ten progres u něho nevidí, snad i sami sobě tak dlouho nalhávali, že je to jako vůbec nezajímá, až se jim podařilo se přesvědčit tom, že jich se ty tužby a s nimi často neodmyslitelně spjatá potřeba kešovice k úhradě účtenek za jejich plnění a žití na vlastní radost nijak netýkají, přitom po nich, bankovkách a ideálním mamonu slintají jak smečka rozčarovaných čoklů a uvnitř agresivní jak velmi vyhladovělé krysy v kanálech, pak hákliví na kdejakou ptákovinu, popudliví hůř jak fifleny a vznětliví snadněji než rafinérka či Pablo na zlomku své kariéry plně připravení zadupnout do země popřípadě sežrat každého, komu by bylo dáno tu jejich bídu konečně trumfnout, možná ještě zkusí, jestli by z něho něco nekáplo, kdovíkdy a zásluhou čeho se s asi tak tím smíří, pobouření, uražení či napučení jak přecitlivělé individuum též holdující hýřivé životosprávě a tvrdším drogám, chovají se naprosto nepředvídatelně a kolikrát u toho kdákají jak kvočna o svých dnech, jejich vztahy, názory i stanoviska mají kratšího trvání a mění je častěji jak kraťásky střih, to člověk nikdy není jistý, pod jakým úhlem na něho zrovna nahlíží a s jakým jednáním se zrovna vytasí, radši to prostě fakt moc, asi nejlíp vůbec neřešit a zuby nehty se dívat do sebe, ladit na zachovávání svého rozpoložení.. Jiní zřídkakdy zavadí o skutečnou prospěšnost někoho jiného, než sebe samého, a když je samotné někdo poškodí, čili ujme si na jejich úkor víc, než by se podle jejich soudu patřilo, můžou se z toho ze...sypat, odpouští hůř jak zákon, zato ale druhým často rádi dělají věci, které sami od druhých přímo nesnášejí, schopní a ochotní vnímat a zohlednit cizí stanoviska hůř jak na bezbranné útočící generál či kohout. Přitom plní emočního balastu jak Lidl důchodců v pracovní době či půda slimáků po slejváku snad přímo z jeho kapek promptně vzrostlých, jak laserovým lejnem pak nepříjemně propalující druhé pal(la)č(t)ivým pohledem, pod jehož náporem pak kolemjdoucí chudáci i oběti jimi do jejich biopole na dálku praných vln dočasně ztrácí sami sebe, že je kolikrát tak stokrát lepší těm hegešům vyhýbat a radši vůbec jim nelozit na oči, natož se tak obtěžovat cokoliv jim vysvětlovat, bo z nich pak akorát zhuntovaní jak hovado... Kéž by tak s podobnou vervou investovali tento přebytek své volné energie správnějším směrem, do něčeho tvůrčího majícího přímý vliv na jejich životy, tu moc je zlepšit, to by byly jinačí pokroky, progress spíš svinskými skoky než kroky... Ale to oni ne, oni radši těžký zevl, prý spokojení s tím svým kakingem a hlavně na tajnačku, jenom ať se to nedozví, zespodu ukazovat prstem jak družina neslušných spratků na procházce, přitom všecko v jejich životě falešné jak silikony, za zády zákeřňácky pomlouvající lejno druhých, ale do očí se přetvařující věrohodně jak bižuterie čili falzifikát, milion jakéhosi švihnutého domýšlení a švitoření, ale ani náznak přímého dotázání či konfrontace dotyčného zavržence vnášejícího akorát tak vzrušení, nějaké to téma k řešení a sluneční záři do jejich všedních dnů jinak šedivých a jednolitých jak roztavená rtuť či mléčné mraky, a vzhledem k tomu, že jeho jméno omílají častěji než samo počasí, by měl být možná pasován do přízviska Koranteng či Borhyová... Takové je dávno přerostlé jedince, kterým nesahají ani po genitálie, pak udávají jako divoši o duši, mile rádi by je čímkoli přibrzdili v dalším rozkvětu, škodí jim kudy jen lozí jak štěnice či klíšťata s vzezřením chutným ala hovnivál, zato tuze si oblibují družení se sobě rovnými, podobně smýšlejícími břídili, projevují slepou poslušnost nadřízeným elitám, přikyvují přitom hlavou jak sošky po vhození mince celí vděční za to ponechané málo, nebezpečně se jim podobající též svojí převážnou vyprázdněností, bez známek odporu na sebe z vrchu nechající kálet ochotněji či nečinněji jak měděné okapy holuby byť mnohdy jakoby snad průjmem poznamenané a ze sebe dělat tak akorát dobré šašky jako by právě procházeli akademií humberta, stačí jim k tomu pár souhlasných podnětů z okolí, do kterého se pak tuze rádi poohlížejí připomínajíc u toho supy na komíně či fašouny v zákopu, a posléze se sem též obracejí pro oporu svých žalostných rozhodnutí prahnoucí po vzájemném chlácholení, vytřepaní zejména ze zbabělosti jak krátce abstinující narkomani z nitrožilního detoxu, mrskající sebou jak ploutevní ocasy na suchu či ty šťastných raťafáků, strachují se o sebe víc než klaustrofobik ze setrvávání ve stísněném prostoru, čučí si čistě svého a k tomu kolem sebe tupě jak vybledlí a zpuchřelí puci právě vystřelení z ledu, smutní jak smajlík na něm za jménem podepsaného hokejisty zdrceného po nedávném rozchodu, mračíc se něco na způsob Rumburaka či Trautenberka, či s ksichty kyselejšími než kdyby přežvykovali šťavnatý šťovík či maču, celí zatrpklí, nakrknutí a nešťastní čumí z tam a zpátky projíždějících plechovek a ze své ubohosti je nenapadne lepší lék na alespoň částečnou ventilaci své frustrace z zpackaného a nezáživného života, než veledůležitě okřiknout, ostříknout, nebo najet na cyklistu, ujít sami pár kroků, shoří jim plíce, nechť je na o(d)plátku co nevidět schvátí mimořádný opar, bércový vřed, či jim ne-štěstěna pořádně přišlápne úsměv i šulina, sami fekální jak hovnocuc, víc na překážku jak jen k hovnu jak všude poházené zpomalovací pruhy a přechody pro asi imaginární chodce, odporní jak sama nekrofilie, podušení jak špenát, umělí jak hmota, nastavení do módu extra silného vysávání všeho kolem jak vysavač nevšímajíc si těch nečistot, zatímco reverzní režim je pro ně jedna velká neznámá, vidět se tak v mládí v televizi, nad svojí postavičkou by se ze zděšení či lítosti rozplakali, nebo zhnusení poblinkali... Svoje emoční "tělo" poslouchají hůř jak rozmazlení fracci svoje rodiče, v ryze vlastní prospěch a pošahané představy se snaží překroutit přirozenost, bezohledně znásilnit realitu, karmu i kamarádství jak staří perverzáci a bio-harmonogram jak účinná antikoncepce, s invazivní upachtěností slídí po nových kontaktech jak nenapravitelný pedofil po malých holčičkách za všech myslitelných okolností připraveni skočit po každém "kolemjdoucím" chudákovi, který se jim přimotá pod ruku, mistrně ho pak motající jak námořnické lano či bílého koňa, kolem něho omotávající pavučinu jak Slíďák kolem uloveného hmyzu, usilující přitom o jeho příjemné ovívání jak motýlek svými křídly, poletující kolem něho otravněji jak mouchy při opalování a manipulující jím jak usa volby či televizní obsah sledujícími naivkami důvěřivě až slepě žeroucími každý tamní hlod jak zamilovaní nejen hlodavci, nechávají se ovlivňovat snadněji než průměrní voliči či kozí stádo, ovládat jak přeposilovaný volant a oblbovat jak telata, cejchovat na čelo písmenem P pochopitelně představující pitomce, přesvědčení pak o své míglé pravdě jak Husák, držíc se jí pevně jak klíště, hájící ji víc jak své ratolesti, svěží jak zatuchlý vzduch či loňský poprašek, přeskakující ze jména na jméno a názoru na názor jak splašené ropuchy na leknínech, velice sečtěle (naučeně) přemílají (reprodukují) furt to samé dokola, dochází jim osobní zkušenost i fantasie, jestli je vidí jejich prarodiče, o vzdouvání pyšností nemůže být řeč jako spíš obracení v hrobečku, potažmo odvracení zraku v nebíčku, a kdyby tak jenom mohli, zlískají je za to jejich uvažování, řeči či činy do červeně či klubíčka... Když se mačovsky v popředí prsili jak surikaty či klokani před pářením jsme ze sebe dělali blbečky, ať je pak co dohánět, čím mile překvapit, hrbili se v pozadí nejistí sami sebou jak před prvním stykem částečně z nenasytnosti a z ní pramenící věčné nespokojenosti, možná i nízkého sebevědomí a celkového přesvědčení o přebytečnosti, převážné škodlivosti takového vystupování, protože pak akorát milion rozbitých vztahů, ve skupince největší borci a posmívači, sami neviňátka a cukroušci, často hájící špatnou stranu barikády a celkově přelétaví sýkorky či špačci, podobně dohořívající či típnutí, musí víc a mají míň věcí než kdy chtěli, na oplátku mají zbytečně moc těch, které fakt nikdy nechtěli a celkově si mohli doposud tak málokdy dovolit být tak svoji, jak chtěli, že už pořádně ani neví, kdo jsou a co že to vlastně chtějí, a zatímco oni svou hlavu soukali do latexu a mazali gelem, aby s ní mohli bez většího odporu proniknout do cizí kloaky, nebo ho naopak s citem navlékali na opačné přirození, aby mohli olizovat lepší příchuť a neměli pak pachuť v papuli coby místní rozkuřovači, nebo povolili bez známek odporu penetraci té své, spodem, horem prošpikovanější víc jak ptáček slaninou či pornoherečka Mišel, a pak se stejně ocitli vyplivnutí a celí zdecimovaní jak vyžvýkaná žvýkačka, hovadem onošená rouška či párátko na jedno použití na zemi, nebo vysazení jak cenově dostupnější kurtizány na D1 s hubami do O jak Panenkovi nohy, načež akorát tak velké kulové krom utrpěného traumatu po všem tomto násilném v(y)jebání všude možně jim bylo jasným důkazem toho, že ta už na první, promptně potlačený pocit patrně se příčící dehonestující událost či kooperace, jejímuž nastání dali zelenou čistě zásluhou kalkulu, za to ve finále fakt že nestála, a celkově se před druhými na první dobrou prezentovali jak nadpoloviční supermani doplňkově mixlí s béčkovými, už nějaký ten pátek šlapajícími, veřejnými prostituty, jsme se my pro jejich test, svoji jistotu a snad i jakési rozveselení jejich očím radši schválně či podvědomě škaredili, ztrapňovali, a potom, když nás odstavili na cca šestou kolej, se prostě jen sami přemáhali s tím, že je aspoň o článek ke starání, selhání a zklamání míň, postupně si stavěli svůj domeček z písku, hrdě se stavěli na odpor, distancovali, zachovávali si selský rozum, konzistentnost i loajalitu, ale stejně zastávali druhých a nastavovali holý krk, sic pokulhávajíce ale připraveni se všeho vzdát, vlastně pořádně ani nevěděli proč a čím máme začít dřív, teprve popouštějíce její uzdu a odšpuntováváme své špekulovacích přednosti společně s prostranstvím pro jejich předvádění. Přesto se v duchu udivujeme nad tím, kde berou to až nezdravě sebestředně neprolomitelné sebevědomí k tomu, aby se poměrně pokrytecky a trošku i povýšeně nazývali Ti LEPŠÍ, kdežto my se kolikrát možná až zbytečně, ne moc hraně podceňovali a navzdory mírně předstíranému tváření se navenek jako suveréni uvnitř popravdě poněkud marně pátrali po pilířích chatrně podpírajících naše EGO před zhroucením na dno propasti, zabraňující tak našemu odosobněnému já altruisticky se rozplynout do okolního éteru a pomáhajícím nám v sobě překonat pocit jakési bezvýznamnosti, upozadění vlastních potřeb na úkor druhých, naopak vědomě vyzdvihnout vlastní kvality, pevně hájit vlastní zájmy a ospravedlnit tak naše případné přítomné preferování, vítězství na úkor druhých. Každý ať si ale dělá, jak si myslí, že je nejlepší, stejně si to nakonec nanejmíň na úrovni karmy odsere sám jak (nenasytný či laxní) komár a řečí bible tak sklidí přesně to, co (ne)zasel...

Každopádně to, co Vám alibisticky naslibují, my balisticky doručíme a přesto Vás po kapitalistické stránce vyjdeme minimalisticky, tak snad nejsme zas tak strašní. Srovnatelné asi jako exces vs. excel, kecy vs k věci, pomóc vs pomoc, fanatik vs fantastik, utopie vs tutovka, máček vs maček, mačka vs macek, máčet vs mačkat či sráč vs rváč. Činy za 10 let hold jen tak nepřed(ch)čí, viz čipy, džípy či džíny z Číny rok 2012 a teď. Rčení "komu není dáno, tomu není pomoci" zkrátka opět pouze potvrzuje nejen svoji starověkou moudrost, ale rovněž nestárnoucí nadčasovost.
PS drobet toho povyšování a egotr(vt)ipu snad ještě svedou stráviti."


Důležité upozornění!


Veškeré financování řešíme od OD ČÁSTKY 300 000 Kč. Žádosti o menší peníze nemají možnost pověření specialisté vyřizovat z kapacitních důvodů.

Z důvodu omezených kapacit nejsme schopni celorepublikově řešit požadavky klientů na menší peníze. Žádosti o desetitisícové půjčky prosím neposílat. 

Půjčku bez zástavy nemovitosti je možné sjednat pouze pro žadatele, který má akceptovatelný stav registru a dostatečnou výši doložitelného příjmu vzhledem ke svým výdajům.

Musí tak být splněna zákonná povinnost prověření bonity žadatele a také dosažení jejich potřebných hodnot. Jako příjem se akceptuje především pracovní smlouva na dobu neurčitou u žadatele zaměstnance nebo poslední 2 podané daňové přiznání, pokud je žadatelem OSVČ. K tomu je samozřejmě možné započítat různé druhy: příspěvků, rent, důchodů a v některých případech také přivýdělků. V registru by se rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo oficiální ukončení insolvence. Pokud tyto záznamy u žadatele jsou, bude nejspíš možné řešit pouze zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky.

Neumíme řešit hypotéku na koupi nemovitosti, kdy má žadatel vyloženě špatný stav registru, slabé příjmy a zároveň třeba žádné vlastní peníze (akontaci).

V takovém případě může žadatel zvýšit své šance na získání výhodného financování, pokud k sobě dokáže sehnat spolužadatele s potřebným příjmem a stavem registru. Dalším řešením je nabídnout do zástavy ještě jinou nemovitost nad rámec té kupované. Zvýšit šance na zdráné sjednání může taky schopností "přispět" ke kupní ceně alespoň 10% ze svých (nebo po rodině půjčených) peněz.

Pokud budou registry poptávajícího v naprosto tristním stavu, nebo bude dosahovat mizerné výše jeho doložitelný příjem. Nejsme kouzelníci a pokud se klient neposnaží, aby dostatečně zlepšil parametry svojí poptávky, nebude nejspíš možné požadované financování koupě řešit.

A argument typu, že přece proto poptáváte nebankovní, abyste si mohli nemovitost koupit a ještě k tomu v ideálním případě získat peníze navíc na rekonstrukci nebo na poplacení všech bez zástavních dluhů, které máte... To je prosím pěkně požadavek naprosto mimo mísu. Nebankovní sektor je totiž schopný zafinancovat maximálně 60% z tržní ceny nemovitosti, která jde oproti ní do zástavy. To v převedené řeči čísel znamená, že by žadatel o nebankovní hypotéku na koupi musel mít našetřené alespoň 40% z její pořizovací ceny, nebo potom tuto hypotéku patřičným způsobem dozajistit nezatíženou nemovitostí s odpovídající hodnotou.
Mimochodem, za tržní cenu se v případě koupě ve většině případů považuje cena kupní. A to bez ohledu na to, kolik se domníváte, že tržní cena vámi kupované nemovitosti ve skutečnosti je. Nebankovní firma se jednoduše zeptá, proč by jako měl někdo prodávat nemovitost za nižší cenu, než za kolik ji reálně prodat může? Řekně, že tržní cena je přece cena, za kterou se nemovitost prodá(vá). Takže pokud se opravdu nejedná o výhodný kup například v rodině nebo v dražbě, bude se nejspíš při určení tržní ceny vycházet právě z ceny kupní.
Navíc je dobré si uvědomit, kolika procenty bývá ryzí nebankovní hypotéka úročena. Pod 10% se u ní podíváte jedině stěží. Narozdíl o bankovní hypotéky totiž neumí účelové využití hypotéky (kam financování koupě spadá) nijak zvýhodnit. Všechny "nebankovky" jsou prostě bezúčelové (Americké) a tím pádem podobně úročené bez ohledu na účel využití. A to by potom muselo být "sakra výhodné" koupě, aby se vám to oplatilo nebankovně financovat. K tomu všemu snad netřeba dodávat, že se hypotéka na koupi řadí mezi spotřebitelské hypotéky a je proto nutné splňovat zákonnou bonitu i u nebankovní hypotéky na koupi (nejedná-li se o nákup podnikatelského objektu se záměrem ho využít ke své podnikatelské činnosti).

Samozřejmě ale financování nákupu nemovitosti nebankovní hypotékou možné je v případě shody na výše uvedeném. Dá se tak zafinancovat rychle koupě, pokud je to možné a Vám to dává ekonomický smysl a potom převést do daleko levnější banky bez jakéhokoli poplatku hned, jakmile to především časový prostor a stav registru klienta dovolí. V této fází přefinancování do banky je taky vhodné řešit navýšení, pokud jsou potřebné peníze navíc. To lze, jak jsme si řekli, až do 90-ti % z ceny nemovitosti. Nicméně neměli byste kvůli svojí "naivitě" plynoucí z pouhé "neinformovanosti" výrazně přesahovat výše definované hranice. Uvědomme si, že to hlavní, v čem je v tomto případě jeho přidané hodnota, je tolerance jakkoli špatného stavu registru. A za ten si poptávající "pěkně" zaplatí. A tak je vhodné si rozmyslet, i když na nebankovní financování dosáhnete, jestli pro vás není ekonomicky vhodnější variantou počkat si na den, kdy bude možné získat hypotéku přímo v bance.
Toto mějte alespoň rámcově na paměti, než u nás poptáte hypotéku na koupi.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016 a to na 101%.

U všech spříznených investorů dochází u spotřebitelských úvěrů ke splnění všech zákonných nařízení. Mezi hlavní můžeme zařadit povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity. Poměr mezi celkovými příjmy a výdaji žadatele musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši.

Stejně tak nedochází ke dvojím odměnám, které by se pobírali od půjčujícího i úvěrovaného zároveň.

Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.

Před vyplacením požadovaného financování nám poptávající neplatí jakýkoli poplatek dopředu.

V žádném z případů nám klient neplatí poplatek dopředu.

Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). Ani jedna z těchto plateb však není odměnou pro nás.
Pokud se v průběhu sjednání dopustíme hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.
V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.


Obecné informace

Šedesátá, 7018/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  • +420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225. Je vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele. Jsou nabízeny jeho úvěrové možnosti (bankovní i nebankovní) úvěrové poradenství v rámci živnostenského oprávnění + nabídky investorů v rámci tipařských smluv. Dumdluhu.cz je internetový portál, projekt sloužící především ke kvalitnímu úvěrovému, dluhovému poradenství.

Řídíme se zákonem o spotřebitelském úvěru platným od 1. 12. 2016. Vždy u našich investorů dochází v rámci spotřebitelských úvěrů před jejich poskytnutím k posouzení schopnosti splácet - prověření bonity klienta. Dále nedochází k dvojím odměnám a jsou dodržena všechna další kritéria zákona uvedené v informacích trvale přístupných spotřebiteli a v reklamačním řádu.

Některé údaje uvedené na těchto internetových stránkách se nevztahují na spotřebitelské úvěry poskytované podle zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb. Jedná se především o úvěry podnikatelské, realitní služby...

Copyright © 2012 - 2022 Dumdluhu.cz