Hloubání více do hloubky:

Je možné, že by se generovaný příjem prokázal nějakým jiným, alternativním způsobem, zohlednilo například čestné prohlášení o jeho výši, nebo čistě výpisy z běžného účtů žadatele a dosahované obraty...? 

Jaké úlevy a na jakých frontách lze jednoduše očekávat, pokulhává-li výše, zdroj či povaha vašich výplatnic, zaměstnaneckých smluv, daňových přiznání jedním z bankovních náhledů?

Myšleno i pro ty z Vás, kteří jste slovosledem banky takzvaně předlužení, čili přehnaně úvěrově angažovaní, což Vám výrazně zhoršuje bonitu (DTI i DSTI), celkovou úvěruschopnost a tak i výchozí pozici pro splnění všech zákonných kritérií a zdárné získání hypotéky?

Jakým způsobem lze přes všechny tyto dluhové výdaje přejet vlakem vezoucím vaši žádost?

Jaké pravidla právě platí u hypotéky obecně ochotné se spokojit s chabější příjmovou stránkou svého žadatele?

S čím dopředu počítat a jak na ni nahlížet, když CÍL je jasný:

vyjít zadobře s jejím poskytovatelem i zákonodárcem, nedostat se s nimi do sporu (křížku), maléru, připsat si tak žádoucí peněžní obnos a nebýt přílišně bit na poli nákladovosti,

přestože s příjmy samotnými, anebo možností je oficiální či požadovanou cestou prokázat, to zrovna není žádná výherní hitparáda

???

Tím bychom měli hned ze startu zodpovězené ony úvodní otázky typu:

Že by se generovaný příjem prokázal nějakým jiným, alternativním způsobem, zohlednilo například čestné prohlášení o jeho výši, nebo čistě výpisy z běžného účtů žadatele a dosahované obraty...? 

Jaké úlevy a na jakých frontách lze jednoduše očekávat, pokulhává-li výše, zdroj či povaha vašich výplatnic, zaměstnaneckých smluv, daňových přiznání jedním z bankovních náhledů?

Myšleno i pro ty z Vás, kteří jste slovosledem banky takzvaně předlužení, čili přehnaně úvěrově angažovaní, což Vám výrazně zhoršuje bonitu (DTI i DSTI), celkovou úvěruschopnost a tak i výchozí pozici pro splnění všech zákonných kritérií a zdárné získání hypotéky?

Jakým způsobem lze přes všechny tyto dluhové výdaje přejet vlakem vezoucím vaši žádost?

Jaké pravidla právě platí u hypotéky obecně ochotné se spokojit s chabější příjmovou stránkou svého žadatele?

S čím dopředu počítat a jak na ni nahlížet, když CÍL je jasný:

vyjít zadobře s jejím poskytovatelem i zákonodárcem, nedostat se s nimi do sporu (křížku), maléru, připsat si tak žádoucí peněžní obnos a nebýt přílišně bit na poli nákladovosti,

přestože s příjmy samotnými, anebo možností je oficiální či požadovanou cestou prokázat, to zrovna není žádná výherní hitparáda

???

Existuje dneska takový hypoteční úvěr, který Vám umožní si vyřídit, aniž by si předtím dopodrobna prověřili vaše výdělky a Vy se tak museli prakticky vysvléct donaha?

Jsou někde ochotni se bez tohoto procesu obejít, zcela Vám v tomto ohledu důvěřovat a ponechat tak plně ošacené, nebo alespoň spodní prádlo?

Představte si, že půjčujete vlastní peníze, asi si setsakramentským způsobem prověříte toho, kdo po Vás chce vaše miliony.

Asi je nebudete chtít dát někomu, o kom nejste na 99 % přesvědčení, že Vám je v pořádku taky navrátí. 

A právě jeho schopnost výdělečně činné činnosti pravděpodobně rozhodne o mnohém.

Spolu s platební historií budou hrát ty zdaleka nejhlavnější housle.

A pokud ano, asi budete muset mít něco za lubem a jste si na 100 % jisti, že je z něho dostanete (vytřískáte) i s úrodnými úroky.

A tak to taky často funguje, čím laxnější (flegmatičtější) půjčující k žadateli je, tím víc je potřeba detektivně přimhouřit oči a podezřivě se porozhlédnout, co za tím je.

I kdyby to, třeba jako v případě čistokrevného podnikatelského úvěru, neměl od zákona přikázané, stejně si ve vlastním zájmu ochrany svěřené pohledávky a snahy o snížení, ideálně eliminaci pravděpodobnosti její ztráty, úvěrovaného vysvleče minimálně do spodního prádla, když ne donaha, a ne všechny vady na kráse mu odpustí.

A učiní-li tak, dost možná bude mít nějaké zaječí úmysly, si dělat zálusk na víc než jen dohodnutý zisk (odměnu, poplatek, úrok). Samozřejmě by se našli i tací, kdož by Vám s radostí pustili, o kolik si řekne a vystačili si z vaší souhlasnou reakcí při spatření splátkového kalendáře typu: "To dám. Žádný strach." A pak, když byste to "čistě náhodou" jednou nedali, vám pořádně opepřili život. Teda ochladili, není-li zrovna léto...

Aktualizováno v adventním období, takže si rozehřívací (dojímající) úvod této textové nadílky klidně směňte na Vánoční tématiku, zátiší...

Píše se rok 2022, nacházíme se v době Velikonoční a nezadržitelně se nám blíží opalovací období. Muži pomalu oprašují své karabáče, kdežto ženy chystají pomlázky. Jsou však i tací, kdož na podobně malicherné prkotiny nemají sebemenší pomyšlení, neboť se nacházejí ve stavu žalostného nedostatku finančních prostředků, v hlavě plné starostí a práce už pro ně prostě není prostor a na slavení jim tak není dopřán potřebný klid, nezbývá síla a tím pádem ani chuť. Namísto toho ji ve chvílích volna okrajově noří do hypoteční sháňky. S ohledem na hloubku peněžního manka je totiž právě hypotéka tím pravděpodobně jediným nástrojem, s jehož pomocí se jim ještě podaří z něho kdy vyhrabat...

V pestrosti svých potřeb se tito lidé liší. Jednoho dusí celá spousta mikro půjček, druhého zase ničí likvidační nebankovní hypotéka, třetí byl nucen přepsat svoji nemovitost na někoho cizího a teď ji chce získat zpět, zatímco čtvrtý si jen vyhlédl vysněnou realitu za dobrou cenu a touží stát se jejím vlastníkem, pátý objevil zajímavou příležitost k podnikání a potřebuje do ní nalít nové peníze, šestému se bez nich nepodaří zachránit dlouhá léta provozované, nuž nedávnými turbulencemi zasažené podnikání, sedmý se nutně potřebuje dědicky vypořádat a vyplatit ostatní nemovitost dědící. Konsolidace, refinancování, koupě, business, vypořádání...

Podstata komplikace, která jim v jejich uspokojení levnou hypotékou zatím brání, je však u všech dosti podobná: nedokáží prokázat k jejímu získání potřebný příjem. Zkrátka nedisponují takovými pravidelnými zisky, aby si ji mohli z pohledu tabulek a právních norem dovolit. Ty jejich příjmy označují za nedostatečné k prokazatelně bezpečnému měsíčnímu splácení žádaného úvěru a je tak za příliš rizikové jednotlivce (žadatele) takového úvěru příjmově neschopné. Tam tomu zaměstnavatel potvrdí nižší příjem než skutečný, ten v podnikání vydělá mnohem víc než kolik figuruje na daňových a jiný to má zařízené tak, že si v očích banky vydělá sotva na život. Ve skutečnosti buď mají víc, ale to nikoho moc nezajímá, nebo sice ani nemají, ale danou hypotéku chtějí stejně, protože jim výrazně vylepší současný stav, nebo si jsou z vlastního důvodu jisti, že ji bez problémů utáhnou. Tabulky, netabulky, zákon, nezákon, schopnost, neschopnost...

No a pak je tady poslední kategorie, do níž si přejí všichni zapadnout a sice získat hypotéku s takovým úrokovým a splátkovým zatížením, že ji budou schopni v pohodě zvládat splácet, aniž by museli museli každý měsíc chodit "na dřeň", nebo dokonce do mínusu. Každému z nich, kdož pobral trochu toho rozumu, je totiž naprosto jasné, že vzít si hypotéku, kterou nedokáže splácet, nebo při něm splňovat veškeré další povinnosti, nedává žádný smysl. Dřív nebo později že ho to dožene, položí na pokutách a nejenže o zastavenou nemovitost přijde. Jinými slovy mu kvůli tomu bude jednou v budoucnu ještě mnohem hůř, než je teď. A to si žádá vážně málokdo...

Takže co všechno bychom Vám k tomu všemu mohli dál říct, abyste si pokud možno každý přišel na to svoje? Poměrně tvrdý oříšek k rozlousknutí, přiznáváme...

Každopádně přejete-li si neprodleně a bezplatně prověřit svůj požadavek od našeho úvěrového profíka a napasovat na něho proveditelné a zároveň peněžně perfektně pasující hypoteční řešení v TOP ceně, jsme připraveni se Vám poctivě věnovat, k čemuž plně postačuje provézt vlastní rezervaci pouhým odesláním vyplněného: POPTÁVKOVÉHO FORMULÁŘE.

Jakou verzi hypotečního úvěru je možné vyřídit bez povinnosti dokládání příjmů v roce 2022?
Jakým pravidlům podléhá? Co je vhodné vzít na vědomí? A čemu je radno se vyhnout, abyste si přehnaně nepřihoršili?
Aktualizace užitečných informací k hypotéce, u níž nikdo, tedy ani její poskytovatel, ani zákonodárce, nenutí žadatele o ni k důslednému prokazování příjmů.

Nachází se stále v nabídce (ne)bankovních společností, byť zde hraje jen "podpultové, záložní, krizové" housle "do nepohody" číslo 2, kterými rok 2022 přebujen, nebo se jedná o vyloženě zakázané zboží, jehož prodávání zavání regulérním kriminálem, a nese se tak ve znamení "pouze pro otrlé tygry", stejně jako celý tento rok dle čínského horoskopu?

Co se hodí vzít na zřetel předtím, než odešlete svoji žádost, aby vás při následném prověřování nic nezaskočilo, nezbrzdilo, nebo úplně nestoplo?

S lehce trpko-nahořklou příchutí na špičce jazyka lze souhrnně konstatovat, že se toho příliš od prosince 2016 nezměnilo, ba naopak se blýská na horší časy, k mání stále jsou za určitých okolnost a v jakési své "okleštěné" podobě...

Jó bejvávalo:

Hypotéka bez dokládání příjmů, úvěrový produkt, který dřív určité bankovní ústavy rozdávaly na potkání, tedy požádání, takřka dobré slovo a u nebankovních společností byla taková příjmová benevolence naprostou samozřejmostí asi jako tolerance doničených splátkových registrů...

Kde jsou ty časy, kdy v podstatě stačilo zaklepat, vejít dovnitř, zaškrtnout variantu "bez doložení příjmů", spokojit se s lehce omezeným LTV, navýšeným úročením a zkrácenou splatností, a bylo vymalováno.

Ještě relativně "nedávno" stačilo vyplnit takzvané čestné prohlášení o příjmu a jeho podpisem stvrdit to, že dosahujete dané výše měsíčního příjmu, který shodou okolností dostačuje k získání požadované hypotéky. Někdo si hold na vlastní zodpovědnost zavzpomínal na staré časy a "čestné náboženské" a bylo to.

K prověřování tohoto parametru se zkrátka přistupovalo poměrně ledabyle na to, jak důležitou roli sehrává v následné schopnosti splácet u budoucího dlužníka. To nemohlo skončit jinak než rostoucím počtem takzvaných neplatičů v portfoliu jednotlivých věřitelů, což obnášelo nemalé problémy zejména pro samotné neplatící dlužníky. Jejich dluh se potom navyšoval, navíc docházelo k povinným prodejům zastavených nemovitostí.

Samotní investoři nebyli natolik naivní, aby s touto hrozbou dopředu nepočítali, což se jasně projevilo v neskromném pokutovém ceníku a progresivním vymáhacím postupu. ČNB jakožto orgánu vykonávajícímu dohled nad celým finančním trhem ČR, tak ani Ministerstvu financí, které je jí nadřízené, tomu nemohli dál nečinně přihlížet. Všem začínalo být jasné, že tomu bude nutné učinit přítrž, dát tomu jasnou "hlavu, patu", striktní pravidla, zkrátka nějakou tu štábní kulturu.

Dali se tedy do práce a začali připravovat novelu zákona o spotřebitelském úvěru. Přesnou podobu jejích příkazů jsme prvně spatřili těsně před Vánoci roku 2016, konkrétně 1.12., kdy byla oficiálně uveřejněna. Tento den byl rovněž počátkem její "ostrá zkoušky" která trvala až do března roku 2017. V tomto zkušebním období se s ní měli všichni aktéři na úvěrovém trhu seznámit a přizpůsobit se zněním jednotlivých jejích paragrafů. Ty přišly v účinnost a začaly naostro platit počínaje 1. březnem roku 2016.

O co šlo tehdy především?

Z jejich područí se nevymanil ani jediný z účastníků trhu úvěrů určených pro spotřebitele. Vztahovaly se na a zasáhly úplně všechny. Tedy jak jednotlivé obchodníky s nimi, tzn. jejich zprostředkovatele, tak taky půjčující, tedy přímé poskytovatele. Zdaleka přitom nezůstalo jen u bankovních "činitelů", rovným dílem zasáhl i ty nebankovní, přičemž vlna to byla pro mnohé drtivá. A tak se, byť nepřímo, dotkly i všech spotřebitelů, tedy běžných občanů, kteří se do dnešního dne vyskytly v roli žadatelů o ně.

Primárně šlo o to, aby se právě jim dostalo větší ochrany tím, že se trh zpřehlední a bude řídit pravidly pro bezpečnější úvěrování, zodpovědnější zadlužování. Což se na jednu stranu podařilo, ale společně s tímto pozitivním jevem se vynořil jeden negativní. Tím, že se to celé nenechalo takzvaně na trhu a to stylem "ani náhodou", se začalo stále větší množství z nich dostávat do pozice "za zákona nevhodných, neúvěrovatelných".

Nesplňovali-li některou z těchto zákonem zavedených norem, kterou byli všichni povinni zohledňovat, a tak se nenašel nikdo, kdo by mohl vyjít vstříc její požadavku a půjčit jim poptávané peníze. Pokulhávali-li v něčem jejich prokazatelné příjmy, výdaje, nebo některá z x dalších náležitostí, měli najednou zkrátka smůlu.

Zpočátku dopady těchto zákonných regulí alespoň zmírňovaly vstřícné kroky ze strany ČNB. Všechno to průběžné zlevňování úvěrů, kdy při historicky minimálních úrocích se nároky na bonitu nejevili "zase tolik" strašně i vzhledem k onomu povinnému, nepříliš drastickému stropu DSTI, které sahalo sotva do hodnoty 40, což znamenalo, že výdaje úvěrovaného nemohly poměrem přesáhnout 40% jeho příjmů. Dále stále platné stoprocentní financování, dokonce i nad stoprocentní, vezmeme-li v potaz bez zástavní úvěry nad rámec 100% tržní ceny, navíc podporované neustálým růstem ceny nemovitostí jakožto podkladového aktiva, který dopad takto nad-úvěrovaných aktiv až do dnešního dne utlumoval...

Jenomže dneska, kdy zákonné ustanovení od doby zavedení této novelizace neuhnuly ani o píď, ČNB přitápí pod kotlem celoplošného úročení jako "o život", naopak značně ochlazuje maximální % u LTV, rozhodně nešetří na hodnotě maximálního dsti, které zvedá jako skokanskou laťku, to vypadá, že ji bude schopen přeskočit jen málokterý "skokan". Do toho hrozící korekce cen nemovitostí, které za tu "rozšafnou" dobu stihly vyrůst o mnohdy neskutečné cifry a jejím majitelům tak dopřáli snová zhodnocení... Teď, kdy za to takřka dvouletý násilný ekonomický útlum musí zákonitě přijít "faktura", a ceny všech masově pořizovaných věcí paradoxně rostou do "nesmyslů", to může začít bolet. Extrémně a téměř všechny. Protože najít někoho, který nemá na krku, bytě, ani baráku nějaký ten "zářez", hypotéku, bude po "předkovidovém dluhobraní" poměrně oříšek...

Abychom Vás zbytečně nenapínali, přeskočme k tomu, jak je tomu s příjmem u hypoték dneska.

Když to z hlediska sečteme a podtrhneme, vznikne tento všeobecně platný výsledek:

Dnes je to tak, že s naprostou příjmovou ignorancí lze u spotřebitelských úvěrů počítat pouze v některých, notně krajních, krizových případech, které vymezuje a pojmenovává zákon o spotřebitelském úvěru. Jinak se stupeň náročnosti prověření příjmů může "lehce" lišit v závislosti na typu sjednávaného úvěru a zejména osloveného investora.

Zato u podnikatelských úvěrů to prozatím zákon, který je dává "do latě", nechává převážně na uvážení jeho poskytovatelů a tak zde dosti záleží na tom, co si oni samotní ještě "lajznou" a co už překračuje hranici jejich benevolence. Na podnikatele totiž zákonodárci při novelizaci zákona úvěrů pro ně určených poněkud pozapomněli a nezdráhali se ponechat ho beze změn.

Teoreticky se tak o příjem žadatele nemusí zajímat vůbec, prakticky je však jasné, že takový přístup povede k praktikování dosti rizikového úvěrování, tedy k přijetí většího počtu nebonitních žadatelů = potenciálních neplatičů do svého portfolia. A že takové chování povede k problémům, respektive pokutám, zesplatněním a dalším vymáhacím procedurám nepříjemným zejména pro takto úvěrované.

Takže půjčující, který takto vědomě činí, a příjem, či výdaje žadatelů o "jeho" peníze je mu buďto úplně "šumák", nebo jim vyjde vstříc, přestože jsou ve vyloženě tristním stavu, pravděpodobně počítá s pravděpodobným scénářem budoucí neschopnosti splácet a bedlivě se na něho připraví. To znamená, že tomu uzpůsobí celý proces "vymáhání nesplácené pohledávky" tak, aby na tom v žádném případě nebyl ztrátový. Najdou se tací, kteří si na tom chtějí doslova "namastit kapsu". Takže byť se to pro člověka v roli žadatele může jevit vstupně lákavě, říkajíc si něco jako "konečně někdo, kdo se zbytečně nestará, neotravuje a půjčí", nakonec je to právě jeho, dlužníkova strana, která na celé této operaci v případě šlamastiky finančně utrpí a vyjít z ní jako peněžně poražená.

Tím, že je to u nich právně ponecháno na zodpovědnosti, opatrnosti, zdravém selském rozumu žádajících podnikatelů (v některých případech i spotřebitelů, pro které tím pádem platí totéž), je pro jejich vlastní bezpečí klíčové, aby jejich přístup takové přednosti striktně obsahoval, nenechali se "opít rohlíkem", nenaletěli "na lopatu" kde komu. Zde platí trojnásob, že ne vše, co se leskne, je zlatem. Tím netvrdíme, že nejde narazit na někoho bonitně benevolentního, pro kterého by byl úrok jediným očekávaným zhodnocovacím elementem a byl ochoten trpělivě posečkat, rozumně se domluvit v případě dočasné neschopnosti plnění svého závazku. Ale jakoby být úplně bez příjmů a na "nemáme žádný příjem a chceme půjčit miliony." dostat odpověď "Ano, žádný problém, tady máte.", tak to bychom se měli na pozoru...

Zatímco částečná benevolence, tedy o něco menší nároky, nebo méně náročnější dokladování, mohou být v pořádku, totální ignorance zavání spíše průšvihem.

Proto, jste-li v roli žádajícího o "podnikatelák", hypotéku s tolerancí nižších příjmů, vyšších výdajů, zhoršené bonity, nebo úplně bez příjmů, nebo alespoň jejich doložení, můžete "profitovat" z řízení se primitivní příručkou:

Dobrá rada:

A jako prevenci před nastáním takové žalostné situace si naklást 4 otázky bezpečného zadlužení, tedy nejenom typu:

1. "Je dostatečně pravděpodobné, že utáhnu jimi nabízený úrok a splátku vzhledem k délce dané splatnosti?",

3. "Jsou smluvní podmínky půjčujícího dostatečně slušné, "čitelné", nemá tam někde "skryté" smluvní pokuty, kterými by mně dokázal v průběhu splácení překvapit a položit jak opodstatněním jejich "napaření", tak horentní výší?

Taky je dobré zajímat se o možnost předčasného splacení a to zejména u podnikatelů, u kterých je takové preference přece jenom pravděpodobnější než u spotřebitelů se stabilními příjmy:

4. "Budu moct poslat větší výjimečnou splátku, nebo celý svůj dluh předčasně splatit, jakmile mně bude proplacena větší faktura, bude vhodný čas na prodej, nebo se dostanu do banky na výhodnější hypotéku?"

Na trhu nebankovních úvěrů pro podnikatele je to totiž pořád poměrně "divoký západ", kde přijít k nechtěné úhoně není nic zas tak "těžkého". O to víc jsou taková preventivní opatření na pořadu dne. Tady to ti nahoře prozatím ponechali "čistě na kovbojích a usedlících", kteří tím pádem v zájmu vlastní ochrany musí být sami nanejvýš obezřetní. Tím netvrdíme, že každý kovboj musí být zákonitě "záporák", dozajista se najde i pár "slušňáků", nicméně narazíte-li na první a stanete se jejich obětí, ztráty mohou být obrovské, opatrnosti zde proto není nikdy dosti.

Zejména když nejste dostatečně chráněni zákonem, nestojí vehementně za vašimi zády, není tak pořádně nikdo, kdo by se vás zastal, těžko se proti tomu brání, zpětně se je žene k právnímu zodpovídání, natož k narovnání (alespoň části) vzniklých škod. Do tohoto řemesla "půjčování podnikatelům" může pořád fušovat pomalu každý a přitom si dělat prakticky cokoliv, co sám uzná za vhodné. Naštěstí máte pořád možnost zavčas objevit skryté vady a nastražené pasti. Jak? Důkladným prověřením úvěrových smluv, platného ceníku a všemožných dodatečných obchodních podmínek, které zní poměrně nevinně, avšak mohou mít v průběhu splácení zásadní dopad jak na vás, tak váš hypoteční zůstatek.

Nejste-li dostatečně zběhlí v úvěrové hatmatilce, jakékoli šetření na právní výpomoci se zde může šeredně vymstít, prodražit daleko větším, nehorázným až katastrofickým způsobem. Nebo, věříte-li tomu, že dbáme na klientské dobro, můžete oslovit přímo nás.

Co se tehdy tak zásadního přihodilo?

Jednalo se, jak jsme předeslali, o soubor pravidel, která měla celý úvěrový trh pročistit, více zpřehlednit a kultivovat. Postupů a podmínek, které bylo najednou nutné splňovat, se vyrojilo jako včel z neúzkého úlu a toho, kdo nebyl schopen se přizpůsobit, svižně popíchali. Bylo nutné neprodleně se zařadit do jedné ze tří hlavních kategorií označované jako poskytovatel, samostatný zprostředkovatel, anebo vázáný zástupce samostatného zprostředkovatele, které v totožné podobě platí doposud.

Bylo nutné složit certifikační zkoušky, registrovat se příslušnou značkou u ČNB, zaplatit pojistku, oželet dvacetimilionovou záruku v případě, že jste chtěli i nadále poskytovat... No a hlavně. Těmi potom ručit za vyhovění asi stovce různých jejích paragrafů a představ jakožto kontrolora, které prodchnuly a do dnešního dne se vztahují na komplet všechny etapy fungování v úvěrovém světě zaangažovaného podnikatele. Počínaje reklamou, pokračujíce přes proces sjednání (dokládání a prověřování) a obsah smluvní dokumentace, konče z něho vyplývajícím přístupem v průběhu celého splácení až po samotné splacení dlužné pohledávky. Jak se musí postupovat, co se musí umožňovat, kolik se může nanejvýš účtovat... To všechno najednou přestalo být v převážné režii půjčujících. Najednou jim to někdo nahoře nadiktoval a provedením občasné návštěvy kontroloval, jestli tomu činěno správně, zadost.

"Jo a mimochodem, jste povinni pořádně prověřit platební (příjmové) možnosti poptávajícího a porovnat je s jeho souhrnnou výdajovou (závazkovou) položkou":

Kromě zabránění jednostranně výhodnému (pouze pro poskytovatele, nikoliv klienta) úvěrování bylo jedním z klíčových poslání těchto právních úprav bylo zamezit půjčování rizikovým lidem, tedy takovým, u kterých je již při prvotním prověření jejich kvalit zjevné, že budou mít s plněním smluvních podmínek regulérní problém a zejména pak řádné splácení pro ně bude vyloženou řeholí. Jenomže jak zamezíte lidem v přístupu k něčemu, co sami poptávají, tím pádem chtějí a mnohdy vyloženě potřebují? Říct jim napřímo "nemůžete si to brát"? Všichni dobře víme, že tak se to nedělá, ještě by z toho byly protesty kvůli omezování osobní svobody. Lepší je říct obchodníkům s danou komoditou (v tomto případě penězi) "takovýmto to neprodáte (nepůjčíte), v opačném případě porušíte zákon a to potom uvidíte ten šrumec.".

Jenomže jak toho docílit? No hold si je budou muset na vlastní triko (zodpovědnost) pořádně proklepnout dřív, než jim prodají požadované peníze, a vlastnoručně je odmítnout, pokud nebudou splňovat některou z námi stanovených kritérií. A jak mají zajistit, aby jim lidé v budoucnu řádně spláceli a my tady nemuseli řešit hromadu nesplácených pohledávek, nedobrovolně prodávaných nemovitostí a zoufalých osudů? No zejména pořádně prověří jejich příjem a dluhy ke dnu podání jejich žádosti, ty budou muset dosahovat konkrétní výše s ohledem na výši požadované hypotéky a vzájemných poměrů.

Obecně to pojmenujeme jako povinné prověření úvěruschopnosti žádajícího, tedy nechání si doložit jeho příjmy a výpisy z registrů, kde jsou vidět veškeré jeho dlužné pohledávky, ke kterým navíc zrovna přičtou i splátku poptávané hypotéky. Tyto dají na 2 hromádky nazvané příjmová a výdajová položka a ty mezi sebou navzájem porovnají. Řekněme, že celkové měsíční splátky nebudou moct po jejím načerpání přesáhnout 50 % příjmů. Toto bude určovat přípustnou bonitu žadatelem která bude kontrolována ukazatelem DSTI (v tomto ukázkovém případě rovný 50), jehož hodnotu budeme průběžné posouvat, jak bude situace na trhu vyžadovat.

Jednou z nejdůležitějších předsmluvních náležitostí je tedy tímto způsobem důkladně zjistit, zdali je žádající o spotřebitelský úvěr dostatečně bonitní jedinec dle zejména "nahoře modifikovaných" tabulek statisticky schopný dlouhodobě řádného splácení až do bodu úplného splacení. Které mu, milí půjčující, mimochodem umožníte kdykoliv a nanejvýš za poplatek kryjící vaše administrativní náklady!

Sami půjčující by možná i byli o nějaký ten level benevolentnější a méně náročnější, jednoduše ale nemůžou, mají to zakázané. Tak se ne ně tolik nezlobte... No a co že je to ten spotřebitelský úvěr? Zjednodušeně řečeno je to každé půjčení peněz určené spotřebiteli. Co je potom tím podnikatelským? Totéž určené podnikateli...

No a co že je to ten spotřebitelský úvěr? Zjednodušeně řečeno je to každé půjčení peněz určené spotřebiteli. Co je potom tím podnikatelským? Totéž určené podnikateli...

Koho se dotkl

Nutno podotknout, že výjimku nedostal žádný z účastníků trhu úvěrů určených pro spotřebitele. Vztahovaly se na a zasáhly úplně všechny subjekty vyskytující se na něm ať už v jakékoli své základní podobě, aniž byl kdo vyjmut, vymanil se tak z jejich područí. Tedy jak jednotlivé obchodníky s nimi, tzn. jejich zprostředkovatele, tak taky půjčující, tedy přímé poskytovatele. Zdaleka přitom nezůstalo jen u bankovních "činitelů", rovným dílem zasáhl i ty nebankovní, přičemž v jejich případě to pro mnohé byla vlna přímo drtivá. A tak se, byť nepřímo, dotkly i všech spotřebitelů, tedy běžných občanů, kteří se do dnešního dne postavili do role žadatelů o ně.

O co kráčí: pozitivní vs. negativní dopad

Primárně šlo o to, aby se právě jim dostalo větší ochrany tím, že se trh zpřehlední a bude řídit pravidly pro bezpečnější úvěrování, zodpovědnější zadlužování. Což se na jednu stranu podařilo, ale společně s tímto pozitivním se vynořil taky jeden ryze negativní jev. Tím, že se to celé nenechalo takzvaně na trhu a to stylem "ani náhodou", se začalo stále větší množství z nich dostávat do pozice "za zákona nevhodných, neúvěrovatelných". Nesplňovali-li některou z těchto zákonem zavedených norem, kterou byli všichni povinni zohledňovat, a tak se nenašel nikdo, kdo by mohl vyjít vstříc její požadavku a půjčit jim poptávané peníze. Pokulhávali-li v něčem jejich prokazatelné příjmy, výdaje, nebo některá z x dalších náležitostí, měli najednou zkrátka smůlu.

Zpočátku dopady těchto zákonných regulí alespoň zmírňovaly vstřícné kroky ze strany ČNB. Všechno to průběžné zlevňování úvěrů, kdy při historicky minimálních úrocích se nároky na bonitu nejevili "zase tolik" strašně i vzhledem k onomu povinnému, nepříliš drastickému stropu DSTI, které sahalo sotva do hodnoty 40, což znamenalo, že výdaje úvěrovaného nemohly poměrem přesáhnout 40% jeho příjmů. Dále stále platné stoprocentní financování, dokonce i nad stoprocentní, vezmeme-li v potaz bez zástavní úvěry nad rámec 100% tržní ceny, navíc podporované neustálým růstem ceny nemovitostí jakožto podkladového aktiva, který dopad takto nad-úvěrovaných aktiv až do dnešního dne utlumoval...

Současný stav a možný budoucí vývoj:

Jenomže dneska, kdy zákonné restrikce od doby zavedení zmíněné novelizace neuhnuly ani o píď, ČNB naopak přitápí pod kotel celoplošného úročení jako "o život" a z nevinných 2 je najednou hrůzostrašné 4 jako mávnutím tragikomického proutku, značnou měrou ochlazuje maximální LTV, které se nad 80% podívá leda tak ve snu, a rozhodně nešetří ani na nejvyšší povolené hodnotě DSTI, které zvedá vzhůru jako skokanskou laťku, to vypadá, že ji bude schopen přeskočit jen málokterý "skokan". Do toho hrozící korekce cen nemovitostí, které za tu "rozšafnou" dobu stihly vyrůst o neskutečné cifry a jejím majitelům tak dopřáli snová zhodnocení...

Teď to naopak může začít bolet. Extrémně a takřka všechny. Za ten takřka dvouletý, násilně vynucený ekonomický útlum totiž musí zákonitě přijít "účtenka", na kterou se "dobrovolně" složíme my všichni a přispějeme k jejímu pokrytí prostřednictvím zvýšených cen téměř všech námi, masově pořizovaných věcí, které i přes poměrně "prázdné kapsy" většiny spoluobčanů paradoxně rostou do "nesmyslů". A to včetně těch za propůjčené peníze...

Naopak výrazně dolů bude podle mě muset jít jediné námi vlastněné, skutečně hodnotné aktivum (teda kromě auta) a sice nemovitost. Ceny na jejich trhu napříč všemi odrůdami (m2 pozemků, bytů, materiálu na výstavbu domů a odborných prováděcích prací) totiž považuje většina "soudných" potenciálních kupců za přepálené, je jen málo těch, kdo by za ně byl ochotný zaplatit, nebo nad nimi vůbec mohl uvažovat v rámci vlastních ekonomických možností a byl by za ně schopný nakoupit, nebo alespoň na ně získat hypotéku. Navíc úročenou tak, aby alespoň byla platebně přijatelná, ne ta "hrůza", co se nabízí teď. Jenomže na tu by teď měli začít postupně přecházet všichni stávající hypoteční majitelé alias dlužníci, kterým zanedlouho končí fixační období, anebo se zpočátku rozhodli pro plovoucí úrokovou sazbu téměř bez jakékoli fixační složky, tedy takovou, která se průběžně mění podle úroků na trhu zrovna nabízených. Což může být fajn nástroj, když zrovna klesají jako čísla nakažených přes volební období, anebo svátky vánoční, nikoliv když rostou jako po tatáž čísla po skončení turistické špičky v Chorvatsku.

A ne každý ji dokáže nadále splácet. A ten ji bude pochopitelně chtít prodat dřív, než se dostane do platební neschopnosti, tedy dobrovolně a za vysokou cenu, než donucen vymahači za sníženou spoustou doprovodných pokut a časovým presem. A že najít někoho, kdo nemá na krku, bytě, ani baráku nějaký ten "hypoteční zářez", bude po "předkovidovém dluhobraní" poměrně oříšek...

A ne pro každého, pro koho bylo doposud hlavním lákadlem samotný růst ceny podkladového aktiva, bude držení nemovitosti nadále perspektivní. A to ani ne tak u toho "zanedbatelného" procenta lidí a firem, kteří ji pořídili za cash, jako zejména u těch, kteří se jali její koupi financovat hypotečně, kterým sice dosavadní růst hodnoty společně s obvyklým nájemným krásně předčil jedinou mínusovou položku v podobě miniaturního úročení, ale kterým krom rostoucích úroků reálně hrozí pokles prodejní ceny a okrajově také to, že jim tam za takové nájemné nikdo nevleze. Co bych udělal na jeho místě? Všechno to rozprodal. Vzal bych profit, dokud jsou ceny, tam kde jsou. Ponechal bych si akorát místo, kde chci nadále žít, mám k němu citovou vazbu, dělá mně takzvaně radost, kterému se říká domov...

Nemovitosti všech těchto majitelů by se na inzertních serverech měly začít zčistajasna rojit jako listí na podzim, sněhové vločky v zimě, nebo vozidla s třílitrovými šestiválcovými atmosférickými motory po markantním zdražení benzínu a uvalení vysoké povinné pojistky na vysoko objemová pohonná ústrojenství, chcete-li.

A co se asi tak začne dít s cenou statku, za kterou nikdo nenakupuje a jehož množství v nabídce nápadně roste? Ano, správně: ŽUCH.

Dokud jeho cena nevyklesá tam, kde na ni bude čekat dostatečná řada poptávajících, kteří ji budou považovat za dostatečně atraktivní, aby (zase) vyměnili vlastní, nebo dostatečně atraktivní cizí kapitál, kterým disponují, jsou vyzbrojeni, za (opětovné) nabytí jejich vlastnictví.

Výsledek podobný takovému Španělsku, kdy na dlouhou dobu nepomohlo ani vyklesání cen o desítky procent, nakonec není zase takové sci-fi...

Ještě blíž ke zlomovému datu započetí zkušební verze 1.12. 2016, potažmo ostrým vstoupení v platnost 1.4. 2017:

Pro ty, kteří tuto "novinku" prozatím nepostřehli, zhruba před pěti lety vystřelily do éteru a začaly úřadovat novelizované pravidla pro poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Prst na spoušti tehdy zmáčkli a za jeho dopady tak mají na svědomí tvůrci novelizovaných paragrafů zákona o spotřebitelském úvěru, kterému se stále daří udržovat si přídomek nový i přesto, že již zanedlouho oslaví svůj pátý rok života.

Vzhledem ke všem těm omezením a navyklosti lidí sedět doma, max někam trajdat autem, navíc když jsou všichni finančně total zdecimovaní a k tomu ty nastolené cenové hladiny, nepředpokládáme, že by z oslavy jeho kulatých narozenin byla nějaká extra party. Stejně by se, obáváme, nenašlo zase tolik příznivců, kteří by byli celí žhaví jeho příchod bujaře slavit. Teda ne, že bych s ním osobně nějak soucítil. Naopak, dobře mu tak. Pro mnohé je datum jeho zrodu spíše nepopulární, hořkou vzpomínkou na konec časů plných hojnosti.

Přestože jeho premiéra proběhla 1. 12. 2016, ponechali zákonodárci firmám a lidem prostor pro vstřebávání všech souvisejících informací a adaptování se na ně ještě "štědré" 4 měsíce. Během těch se měli veškeří účastnící trhu seznámit se všemi jeho paragrafy a kompletně je zaimplementovat do svého podnikání. Už předtím se šuškalo, že to nebude žádná pohádka, každý ale ve skrytu duše doufal, že taková modifikace nebude zase tolik náročný úkol, že se ho to zase tolik nedotkne a že se mu s ní podaří bez větších komplikací popasovat. Některým až později došlo, jak šeredně se zmýlili...

Jeden by si řekl, že je to dostatečně dlouhá doba, jenomže zde dokonale zafungoval efekt maturit, či letních prázdnin. "Ještě je čas, pořád času dost, už bychom měli... a do... je to tady." A podobně jako ve škole to ve svojí podstatě taky zafungovalo. Jak už to tak bývá, zaváděcí období uteklo ode dne spuštění jako voda, přelilo se v ostrou platnosti a povinnosti splňovat veškeré nařízení a ten, kdo k tomu od samého prvopočátku nepřistoupil s patřičnou dávkou úzkoprsé zodpovědnosti a adekvátně vyklepaný z neodvratnosti přicházejících povinností, jejich dopadů na jeho podnikání a možných postihů za jeho nedostatečnou připravenost, kdo do toho z těchto popudů hned zkraje pořádně nešlápl, nebifloval jedno předesílané znění za druhým, nezačal s poctivým a důsledným překopáváním svého podnikání, vysedáváním s experty přes úvěrové právo, zástupci svrchovaného kontrolního orgánu a zaváděním potřebných změn do praxe nejpozději v den jeho představení, už toho potom zase tolik nestihl, honil to, "jak se dá", nebo ani nedohonil. Takové ty "ledabylé, sebevědomé, anarchické" osobnostní nastavení zde, stejně v málokteré ze systémových opatření, příliš nezafungovali.

Bylo nutné začlenit se do správné kategorie, splnit veškeré vstupní podmínky, maturita, nebo roky praxe, zkoušky, pojistka, poplatky... Což stálo nejen spoustu času, ale také peněz, zatímco příjmy byly velmi chabé, defacto nulové žádné. Rozhodli-li jste se pro vázaného zástupce, nic zase tolik hrozného vás nečekalo v porovnání se samostatným zprostředkovatelem, natož pak přímým poskytovatelem. Každý tak zarputile plnil potřebný krok za krokem v jakési naději, že se mu to časem vrátí, až ty "slabší kusy", které touto procedurou proseních změn nedokáží projít, odpadnou. Až se bude hřát na výsluní neoraného pole jakožto jeden z mála, kterému se podařilo přežít. To bude důležitosti, stability, prosperity...

Mimochodem, ani po pěti letec nemám pocit, že by se, naplnila kladená očekávání mnoha z nich, byť alespoň částečně, jako že spíše se z toho vyklubaly plané naděje, ve kterých zazdili hromadu všemožných zdrojů, na jejichž vrácení bylo pozdě už tak v roce 2018. Někteří to nadále zkouší, jiní spíše pasivně vyčkávají a nedivil bych se, kdyby to spousta z nich už zabalila a šla se věnovat něčemu klidnějšímu, láskyplnějšímu a navíc daleko víc prosperujícímu. Třeba takové developeřině. Vždy ten, kdo se dneska necpe do výstavby všeho možného, není IN... Jakési půjčování provozovat, akorát nervů z toho je, špatné jméno, mnohdy i karma, navíc to zavání flastrem jako prase a k tomu i basou. Po pár hovorech s některými lidmi je člověk vnitřně vycucaný jak grapefruit po odšťavnění, k tomu splašený jak masařka v lampiónu, načež hmatatelný, smysluplný, na srdci hřející výsledek nulový žádný, aby si dal člověk tak dvoudenní oraz za doprovodu naprosté samoty odstřihnut v přírodě...

Všichni tak s ohlášením příchodu tohoto nového zákona a po zběžném obeznáním s tím, co je čeká, začalo najednou spojovat dosti podobné předsevzetí do následujících čtyř měsíců: "Vydělejme, co to jenom půjde, než to přijde naostro." Zase tolik času na to nezbývalo. Bylo totiž nutné odečíst prakticky celý prosinec, kdy se dřív prostě nedělalo, odpočívalo přes svátky a nedalo vyřídit pomalu ani běžný účet. Takže z toho všeho byly ledva tři měsíce... A taky začátek nového roku, nějakou tu akomodaci na nastalý rok a neodmyslitelnou zimní dovolenou. Jarní prázdniny pak jen daly takový lehký, symbolický, závěrečný polibek jedné končící éře úvěrového anarchismu...

Jedna část strávila vánoční svátky vnořená do profesního polemizování a příprav. Dovolenou si v rámci úsporných opatření dopřáli na pár noci v oblasti nedaleké vyvýšeniny a velká část té druhé se začala paralelně poohlížet po únikových vrátcích v podobě nového oboru podnikání. Ti, kteří už tak začínali mít tohoto kolotoče plné plomby, u kterých to už tak bylo celé natěsno, ještě aby byli shora mrskáni, omrzelo je neustálé počítání vrásek, šedin, stažených cigaret a dní, které uběhly rychleji než veverka na strom, zatoužili mít konečně víc klidu, dali tomuto oboru své Sbohem, pustili se do jiné samostatně výdělečné činnosti, nebo se dokonce nezdráhali s vydáním na dráhu osob zaměstnaných. "Za hodinu vydělané zhruba na dvoje cigára, ale zase pondělí až pátek od devíti do čtyř a ani o píď navíc, tak třeba už jich zanedlouho nebude ani (tolik) potřeba.".

No a v osudový den 1. 3. 2017 se všichni z řad "fandů i hejtrů" konečně" dočkali. Skončilo zkouškové, nikoli však vysokoškolákům, nýbrž novému "úvěráku", který začal na trhu naostro platit. To mělo za následek paradoxně dosti podobný efekt jako nedávné násilné uzavírání všemožných prodejen a sice narušení mnohdy znamenající nutnost definitivního vyklizení spousty "stánků" z úvěrové tržnice. Spousta z doposud tady sveřepě úřadujících z řad jednotlivců a společností bleskurychle přeorganizovala svůj provoz, schovala se po někoho většího, převlékla plášť, anebo to prostě zabalila a nadobro se odporoučela.

Mít tak sraz úvěrářů po pěti letech...

Mnozí zúčastnění, jejichž vzpomínky živě sahají do tohoto data i období před ním, kteří se v úvěrovém prostředí stále profesně pohybují, nebo už rozhodli svoji bohatou dluhovou kariéru raději ukončit, by se pravděpodobně shodli na tom, že se jednalo o hnědý puntík v jejich diářích. Od toho dne se jim totiž všechno začalo nemilosrdně s... kazit. A taky, že by tutéž směs odpadních látek nejraději položili na všemožné proškolování a jiné povinnosti, které jim tvrdošíjně užírají z už tak mála energie a času, které jim ještě zbývají na snahu o dosahování výdělku pro "jakž takž" důstojné živobytí a uniknutí z kolotoče neustálého živoření.

Tomuto zákonu se zkrátka podařilo to, co si předeslal a sice vyvolat pozdvižení a způsobit paseku napříč všemi účastníky trhu a na mnoha jeho frontách. Od té doby se restrikce rázně dotýkají jak nabídky, tak také poptávky. Tedy nejenom těch, kteří na úvěrovém trhu pro spotřebitele své úvěrové služby nabízí, ale také těch, kteří je shání. Hold získat dneska peníze na dluh už není taková brnkačka, jako bývala. Ale na jeho obranu je nutno konstatovat holý fakt, že ani obráceně není žádná pohodička obrat běžného občana o celý jeho majetek a ještě ho nechat zadluženého pro jistotu do konce jeho života dluhem tak neurvale se navyšujícím, že by mu sotva stačil konkurovat dluh našeho státu a jeho prohlubující se deficit. Zkrátka zvýšit ochranu spotřebitelů se mu povedlo takřka bravurně. Eliminovat podobné úvěrové praktiky jako je zadlužení úvěru a splácení neschopných a následné rapidní navyšování dlužných částek nad hodnoty jejich zastaveného majetku zvládl na chvalitebnou, byť pořád se najdou takoví střelci, kteří pro dvojnásobek nejdou zas tak daleko a trefit cíl jim nečiní větší potíže...

Doslovné dopady:

Tvrdě narazit tak může nejen ten, kdo zde vykonává svoji podnikatelskou činnost. Značné omezení potká jak při nákupním procesu i "chudáka" spotřebitele na straně poptávky, který by plodů práce prvního rád využil a nad pořízením "nějakého toho spotřebáčku" regulérně zvažuje.

Primárně byl pochopitelně namířený proti těm "darebákům nenasytným lichvářům", větší ochrany se naopak měli dočkat "choulostiví chudáčci spotřebitelé". Nutno konstatovat, že obojí se povedlo naplnit, což je naprosto v pořádku.

Prvním to zhatilo, nebo přinejmenším zkomplikovalo snažení o přehnané a nevýhodné zadlužení druhých. Stejně tak již přestalo být přehlížené beztrestné páchání křiváren, nepravostí a vyložených peněžních krádeží především ze strany všemožných nebankovních příživníků bez špetky citu pro soudnost a úměrnost.

No, jak jistě tušíme, každá mince má dvě strany. Druhá skupina má prostě utrum. Pro tuto. která často podléhá neřízeným tendencím přehnaného a nerozumného zadlužování se, tíhne k činění všelijakých nezodpovědných skutků, projevů natvrdlosti či jakési vyčůranosti, už zkrátka není tak snadné vyčenichat na trhu příležitost k neúměrnému zadlužení se a smělému doputování do bodu platební neschopnosti, stížností a nářků.

Pravda bývá ukrytá, jako vždy, někde tam uprostřed. Nelze tvrdit, že si to mnozí z první skupinky nezasloužilo, ani že si to spousta z těch druhých nezavinili sami. Ale teď zkrátka nemůžou, ani jedni, ani druzí. V tom je to spravedlivé, přestože se to podepíše na obou frontách. Na obě to má to své (ne)blahé dopady.

Dáme-li bokem soudy z pozice "zhrzené nebankovky", nebo "hladového spotřebitele" a nahlédneme-li na problematiku očima nestranného diváka, nutno se čtyřletým odstupem připustit, že se podařilo naplnit hlavní účel, což jest vice zregulovat, vyčistit a tak také zpřehlednit a zbezpečnit trh se spotřebitelskými úvěry.

Nebyly by k mání nějaké výjimky?

• Jenomže v tomto případě se jedná o nákup peněz, který potom vytváří dluh a vyžaduje jeho splacení.

  Lidé prahnou po penězích od nepaměti, snadno se jimi nechají pobláznit a potom podléhají nebezpečnému nákupnímu rozhodování. Přecení své budoucí splátkové síly, výše splátek div že nepřekročí jejich příjmy, zadluží se takzvaně až po uši, potom koukají kolem sebe, aniž by tušili, jak z té "šlamastiky" ven. A jako zlobivé děti se obracejí na maminku, oni žádají o dostání z takového peněžního průšvihu stát. Ten se potom div že nepřetrhne, aby ho všechny ty prosby o osobní bankroty nezasypaly. Právě lidi, kteří podléhají těmto nezodpovědným sklonům a tendenci se předlužovat, těmito omezením chrání. Jenomže především před nimi samotnými. Potom je z toho debata typu: "Ale já chci tam den dluh na to a ten zase na tam to!", načež státní nařízení odpovídá: "nic nebude, už máš dost!".

• Satirickou se stává až v moment, kdy by žadateli taková hypotéka výrazně usnadnila život, zlepšila jeho finanční situaci, snížila jeho ostatní výdaje.

  Tím máme na mysli například hypotéku na nákup bydlení k následnému pronájmu, z čehož by mu každý měsíc vzrostl příjem, tedy pokud by nájemné a inkaso nepřevýšilo splátku takové hypotéky. Navíc by mu při troše štěstí generoval dodatečný zisk také růst ceny zakoupené nemovitosti v čase. No ani jedno z toho se nejspíš nestane, protože mu budoucí příjmy nejsou schopni započítat do současné bonity a ty současné nedosahují pro její dostatečnost potřebné výše.

  K ještě značnějšímu zaražení může dojít u žadatele shánějícího hypotéku na účel konsolidace nejlépe všech jeho předražených dluhů. Často mu padá brada ve chvíli, kdy se dozví, že mu to nebude umožněno z důvodu slabé bonity. "Vždyť já mám příjmy vysoké. Navíc když mně půjčíte, poplatím si všechny současné dluhy a výrazně si tak ulevím od splátek." Říká na svou obhajobu. Což je připomínka, která má své logické opodstatnění. Po získání požadované hypotéky přece tyto dluhy srovná, tak proč musí poskytovatel při jejím vyřízení přihlížet pouze k jejich splátkám. Proč nemůže do bonity započítat budoucí splátku vyřizované hypotéky, když se z ní po jejím vyplacení všechny dluhy uhradí? Vždyť to nedává "selský smysl". Ať si klidně zanese do smluv povinnost, abych dané dluhy po načerpání hypotéky uhradil. Nebo ať je všechny poplatí napřímo na základě jejich kvitance!

  Jenomže z úst poskytovatele zaslechnete akorát tak: "Nepřípustné. Vaše splátky stávajících dluhů přesahují hranici přípustné bonity. Nikde není psáno, že si tyto své dluhy z naší hypotéky zaplatíte. Vaši žádost budeme muset zamítnout, máte totiž nedostatečnou bonitu." To je šokující reakce pro klienta, který by si z požadované hypotéky, pokud by se uráčili mu ji dát, zaplatil všechny své vysoko nákladové bez zástavní dluhy ve výši kupříkladu 1 milion Kč a zredukoval si tím splátky řekněme pětkrát z 25 tisíc měsíčně ne velkolepých 5.

  Jinými slovy by se tak dalo říct, že jsou vysoké splátky aktuálních dluhů k poplacení v očích takových půjčujících prostou příčinou nepřípustné bonity. Konsolidační hypotéku, kterou by si tak výrazně ulevili, mu neumožní získat. Do konfliktu se "selským rozumem" se v takovém případě dostává fakt, že nejsou schopni přihlédnout k budoucí splátce, které by žadatel docílil ihned po načerpání této hypotéky. Vždyť on by z ní ihned po načerpání potřebných peněz všechny tyto své dluhy okamžitě poplatil! Přestože dokázal prokázat dostatečně vysoký příjem, je mu to "prd platné", jelikož splátka požadované hypotéky po připočtu všech současných výdajů na dluhy a žití přesahuje povolený procentuální poměr vůči němu.

  "Ale přece když jsem doteď zvládal splácet tak vysoké splátky, je to jedině pozitivní předpoklad pro to, že budu schopný splácet tu daleko nižší splátku té vaší hypotéky." Rozhodně jim to nehodláte nechat bez protestu. Dozvídáte se akorát to, že "To je sice pěkné, ale v tomto případě není možné zohlednit budoucí splátku hypotéky a zaměnit ji ve výpočtu bonity se současnými splátkami. A ty jsou příliš vysoké, takže přestože dosahujete slušného příjmu, budeme muset žádost shodit ze stolu kvůli nesplnění parametru DSTI a zákonem předepsané bonity."

  Tak na to už vás nejspíš nenapadne žádná zdvořilá a zároveň opodstatněná reakce, ať už zalovíte jakkoli hluboko do svého repertoáru, aniž byste rázně neporušili pravidla slušného chování využitím četných vulgarismů. A tak raději volíte shovívavější cestu menšího odporu. "K čemu by to bylo, nic byste si tím nepomohli a navíc co s tím ten bankéř nadělá? Vždyť jenom "chudák" vychází z tabulek a plní přikázání banky."

  Zhluboka vydechnete, přes značné rozčarování se pokusíte zachovat zdvořilost při rozloučení, načež z vás vyjde přidušené "Tak teda díky a na shledanou". Až se za vámi zavřou dveře, teprve se ve vás probudí k životu vnitřní výčitky typu: "za co jsem blbec asi tak děkoval?!". To díky byste ze svého závěrečného proslovu nejradši úplně vymazali a formát rozloučení vyměnili za "SBOHEM!". Do toho vás začne napadat spousta nových idejí, kterými jste měli na místě neodbytně argumentovat, jenomže ty měly přijít při jednání, ne teď v cukrárně u zákusku na uklidněnou. Přestože jsou poměrně mazané a zároveň sofistikované, až se sami zarážíte nad svou vrozenou vynalézavostí a nemusel za ně stydět ani sám vedoucí celého hypotečního oddělení... Po bitvě je každý kapitán.

  Necháváte to být, stejně by z toho nejspíš nic nebylo. Nezbývá, než zpracovat trpké pocity plynoucí z odmítnutí, odstranit knedlík z krku hlasitým vyřčením jedné z oblíbených nadávek a poohlédnout se po tolik tíženém hypotečním řešení na konsolidaci zatěžujících závazků někde jinde.

Poslat nezávaznou žádost o bezplatnou konzultaci hypotéky

Více informací k hypotéce bez dokládání příjmů, případně s tolerancí nižších příjmů naleznete na hlavní stránce tomuto produktu určené: ZDE.