Když si kupuji něco, na co nemám vlastní peníze a tak k tomu využiji cizí peníze, které mě stojí další peníze

Zveřejněno dne: 27.03.2020

Autor: Tomáš Maček

Přiznávám, že nadpis může působit krkolomným dojmem. Na druhou stranu přesně toto "krédo" je podstatou jakéhokoli úvěrování. Většina lidí, kteří se rozhodnou úvěrovat, nemají na pořízení dané věci svoje peníze. "To dává rozum, proč jinak by taky úvěrovali, že jo?" Problém nastává tehdy, když tímto způsobem pořizují zbytečné věci, nebo které se honosí statusem "luxusní". Místo toho, aby se dočasně uskromnil a trpělivě počkali, než si našetří vlastní peníze, radši si berou (mnohdy další) úvěr. Přitom si fakt v nadpisu nějak moc nepřipouští, dokonce nehledí na jeho výhodnost. Hlavní kritérium výběru často je, ať je to celé vyřízené co možná nejrychleji. Nezdá se Vám to zvláštní, čímsi pokřivené jednání?
Je potřeba si uvědomit, že se o celkový přeplatek úvěru současně navyšuje i kupní cena financované věci. A tak ve finále "chudý člověk", který na danou věc už tak nemá, ji paradoxně koupí ještě dráž, protože zaplatí další peníze na úvěru... Pojďme se na tento problém blíž podívat a nedělejme nevýhodné ekonomické rozhodnutí, které nás udělají ještě chudšími, jenom protože si to "systém" a naše "nedočkavost" přejí...

Když si pořizuji věc, na kterou nemám dostatek svých peněz, za úvěr:

Za ideální stav se dá považovat, když máte na pořízení dané věci vlastní peníze, které jste si dokázali vydělat, ať už jednorázově nebo postupným „odkládáním bokem“ (šetřením). Pokud toto není zrovna váš případ, je v dnešní době poměrně snadné odložit úhradu kupní ceny dané věci „na potom“.

Každý máme k dispozici tak „pestrobarevnou“ nabídku všemožných úvěrových produktů, počínaje bez zástavními půjčkami a hypotékami konče. Čeká na vás na takzvaném úvěrovém trhu celá řada poskytovatelů, u kterých si potřebné peníze můžete půjčit. Samozřejmě to pro ně musí být výdělečná činnost a tak, stejně za každou jinou službu, za tyto půjčené peníze zaplatíte další peníze v podobě úroku a nejspíš i poplatků.

Vzhledem k veškerým těmto nákladům, které budete muset na zvoleném úvěru přeplatit, buďte velice opatrní. Jsou to totiž peníze, které budete muset ve vymezeném budoucím čase vydělat a zaplatit „ze svého“.

Pokuste se nepůjčovat si na věci, které nepotřebujete, nebo obecně na takové, které vám nepřinesou větší ekonomický užitek, než kolik na zapůjčených penězích přeplatíte. A rozhodně se vyvarujte předraženým úvěrovým produktům.

Přece si nebudete kupovat tak drahou věc, na kterou nemáte, a k tomu ještě za tak drahý úvěr, na který nejspíš taktéž nebudete mít. To dá přece rozum...

Má vůbec nějakou výhodu, když se spokojím s pronájmem? Nájem versus úvěr:

Třetí variantou, jak moct začít užívat danou věc, když na její koupi nemám peníze, aniž bych si musel na její pořízení půjčovat peníze… Můžete si ji přímo půjčit takzvaně si (tu nemovitost, to auto…) pronajmout…

"To ví přece každý, že pronájmem jenom vyhazuje peníze oknem...":

To je často považováno za ekonomicky zlou volbu, protože v takovém případě platíte takzvaně za něco, co nikdy nebude vaše. Spousta lidí to vnímá jako „plýtvání“ penězi, které musí za užívání dané věci „měsíc co měsíc“ platit. Při tom platíte sumu rovnající se užitku, kterou vám daná věc za měsíc přinese. Za to, že danou věc můžete užívat… A předesílám, že rozhodně neplatí pravidlo, že úvěrovat je vždy lepší, než pronajmout. Záleží především na ceně věci a parametrech pronájmu, nebo úvěru…

"Radši si budu posílat do svého!":

Je v přirozenosti lidí, že chtějí spíše „vlastnit“, nějaké „najímání“ si věcí je příliš nebere. I když chápou (většina), že když si na danou věc půjčí peníze, není vlastně jejich, dokud je všechny nesplatí… Pořád je to pro ně milejší cesta, protože říkají, že si takzvaně „platí do svého“. Sice zpočátku splácení úvěru většinou platí takřka jenom úrok, nicméně se taky (z každé splátky více a více) snižuje celková dlužná částka (jistina). Tak je na tom něco pravdy…

Proto raději volí financování formou úvěru a jsou situace, kdy je to v pořádku. Hlavně tehdy financují-li výhodným úvěrem ideálně ještě výhodně zakoupenou věc. Na druhou stranu, jako jedno velké bezvýznamné plus, můžeme za výhodou nájmu považovat svobodu, kterou přináší. Tedy pokud není zrovna „ověšen“ všemožnými podmínkami, lhůtami, případnými sankcemi…

Úvěr si totiž lidé rozkládají na spoustu let, kdy se zavazují pod hrozbou právě nemalých pokut, že jej v tomto čase splatí. Jenomže se často stane, že v průběhu tohoto dlouhého období dostanou do finančních problémů a nepodaří se jim tak dospět do bodu kompletního splacení tohoto úvěru. A tak věc ve finále jejich nejenom že není, ale taky se jim hypotéka výrazně prodražila o pokuty za nesplácení, zesplatnění...

Když se člověku úvěrování vymkne kontrole:

Úvěr se tak může prodražit o další sankce spojené s nesplácením, člověk se může snadno dostat finančních nepříjemností, do ještě většího dluhu. V těch se dneska nachází celá spousta lidí, kteří to dřív „nevychytali“. Přecenili svoje „splátkové síly“. Vzali si například jeden „nevinný“ dluh, ale když se dostali do finančních problémů, nebo zkrátka upřednostnili jinou platbu před jeho splátkou… Nabrali si pod tlakem další, mnohdy daleko méně výhodnou půjčku. Dostali se tak do kolotoče splátek, ze kterého se jim dneska nedaří „vymotat“.

Netvrdil bych to, kdyby nás velká spousta z nich neoslovovala každý den z žádostí o pomoc. Ta spočítá ve sjednocení nejlépe všech jejich dluhů, které často začínají hypotékou (v tom lepším případě bankovní, v horším už dokonce nebankovní), jdou přes „klasické“ bankovní úvěrové produkty (půjčky, kreditky, kontokorenty), přes méně výhodné nebankovní úvěrové produkty, konče naprosto katastrofálně předraženými drobnými nebankovními půjčkami. Ty chtějí sloučit v ideálně jeden výhodný úvěr, který by bez problémů zvládali dál splácet. Pokud se toto nepodaří, nezbývá než prodej nemovitosti, nebo osobní bankrot, kterým se ale chtějí vyhnout, bude-li to jakkoli možné. Ale to jsem dost odbočil…

Výhodou je snadnost v rozvázání nájmu:

Výhodou nájmu je, že se jednoduše „z měsíce na měsíc“ rozváže smlouva a člověk může svobodně, bez následků odejít. Nepřináší mu to žádné komplikované procesy, vyřizování, hrozící sankce… Zkrátka „zvedne kotvy“ a odchází. Teda pokud, jak jsme si řekli, není vázáný dlouhodobou nájemní smlouvou bez možnosti jejího dřívějšího vypovězení a zároveň s pronajímatelem není rozumná domluva… Ať už se stane cokoli, například se zhorší jeho finanční situace a na tak drahý nájem už nebude mít, nebo ho „přestane bavit“ jej platit, změní se jeho životní styl, bude potřebovat větší, nebo se spokojí s menším… Nebo se naopak zlepší jeho finanční situace, bude chtít větší luxus, vlastní bydlení, nebo třeba objeví lepší místo k žití (blíž k zaměstnání, lepší životní podmínky...)… Jednoduše oznámí pronajímateli ze slušnosti, nebo po předchozí domluvě alespoň měsíc dopředu, že bude končit a odchází. Hotové, vyřízené…

Příkoří v rozvázání hypotéky, nemalá náročnost vyvázání se z ní:

U hypotéky nebo úvěru to není tak jednoduché. I když nové pravidla, které přinesl nový zákon o spotřebitelském úvěru spotřebiteli hodně „rozvazují ruce“ v tomto směru. Umožňují mu kdykoli doplatit hypotéku z prodeje zastavené nemovitosti dokonce i ve fixaci… No prodej dané prodej dané věci může být pod časovým tlakem náročný. Může ho nutit stlačit cenu dolů, „prodat pod cenou“.

Neobejde se to bez spousty jednání a papírování. Může to být dokonce dosti ztrátové, pokud se koupí nemovitost na cenovém vrcholu a třeba probíhá cenová korekce… No samozřejmě i ziskové, pokud se koupí, když jsou ceny dole a prodává někde na vrcholu cenové exponenciály. Dá se ale tvrdit, že je to z úvěrem celkově komplikovanější, musí se to s ním umět a ne vždy je to lepší řešení, než „jít jenom do nájmu“…

Jak jsme si řekli, dost taky záleží na tom, jakou věc úvěrujete (jak dobře se vám podařilo ji koupit) a jaké parametry se vám podařilo dojednat si na úvěru (hlavně úrok, přeplatek, splátka). Je rozdíl koupit věc za dobré peníze (cenu nižší, než tržní) a za úvěr s úrokem „nula nula prd“ a mezi opakem, tedy předraženou věc za přemrštěný úrok.

"Nebankovka" s velkou pravděpodobností nebude tím nejlepším řešením:

Nebankovka je jakýkoli úvěrový produkt poptávaný od nebankovní firmy působící v nebankovním sektoru... Jak je už z názvu každému počítám jasné, nebude to levná záležitost. Což je paradoxní vzhledem k tomu, že nebankovních služeb často využívají méně bonitní (chudší) lidé. Jako by si zrovna ti mohli dovolit platit více. A proto taky často neplatí, což je "světe div se, stojí další peníze"...

Obecně je proto možné s určitou jistotou konstatovat, že poptávat nebankovní hypoteční úvěr na koupi nemovitosti, nebo auta, nedává příliš smysl. Zde neobstojí ani argument typu „radši do svého“. O to méně to platí, když by si měl člověk za drahý nebankovní úvěr koupit jednu z nemovitosti, které se dneska prodávají v tak přemrštěných cenách všemožných statků... V takovém případě je z mého pohledu rozhodně lepší variantou si danou věc pronajmout, než se podaří skrze především registry, bonitu, případně vlastní zdroje (akontaci) sjednat podstatně levnější úvěr v bance.

Kdy ale může dávat nebankovní hypotéka smysl:

Nebankovní produkty můžou být vhodné až tehdy, kdy se řeší nějaký „průser“. A to doslova a do písmene. To znamená, že už jste se dostali do kolotoče vysokých splátek, úroků, stavu celkového předlužení, nebo k němu nezastavitelně směřujete. Tehdy je pro vás podstatně „menší zlo“ sjednat nebankovní úvěr na vyplacení optimálně všech těchto závazků. Ten je totiž, i když je pořád dražší, než bankovní, pořád lepší, než všechny ty drahé závazky a půjčky (s vysokými úroky na krátké splatnosti, tzn. s vysokými splátkami), které máte…

Ale pozor, mějte na paměti, že moct dneska získat nebankovní úvěr, to je „oříšek“. A rozhodně to není umožněné každému. Tolik věcí, které musí i nebankovní firma z titulu přikázání „nového“ úvěrového zákona sledovat… Že je to dneska spíš zázrak, když může poskytovatel půjčit. A i když už by to ze strany poskytovatele „šlo“, o to menší je pravděpodobnost, že parametry nebankovního úvěru budou pro poptávajícího přijatelné… Do toho všechny ty neférové, nadbytečným prodražením hrozící firmy…

Nežijte proto v deziluzi o tom, jak snadné je nebankovně peníze získat, že si stačí jen „něco málo“ připlatit na úroku… Spíš bych nebankovní sektor pro vlastní dobro úplně vypustil ze svého hledáčku (být vámi). Dělal bych, že prostě není…

Pozor na celkový přeplatek, když si kupujete si něco, na co nemáte peníze a tak k tomu použijete peníze někoho cizího, komu za to zaplatíte další peníze…

Jednoduchá matematika celkového přeplatku, který navýší cenu pořizované věci:

Pokud si říkáte něco jako „a proč si celý tento proces nudného šetření neurychlit a nepořídit si danou věc už teď, vždyť když si splácení úvěru rozložím do spousty let, na splátku bych si snad měl být schopný každý měsíc vydělat…“ Buďte ostražití k údaji zvaném celkový přeplatek, který vyjadřuje, jak ostatně plyne z jeho názvu, kolik celkově na sjednáním úvěru přeplatíte svých peněz. Získat tak cizí peníze, za které si danou věc, na kterou nemám svoje peníze, budu moct pořídit… „Jak lákavé“…

Nikdo vám ale svoje peníze nedá „jenom tak“, to dá rozum. Jak jsme si řekli, budete za ně muset platit další peníze v podobě úroku a poplatků. A tak si vlastně koupíte věc, na kterou nemám peníze, za cizí peníze a aby toho nebylo málo, tak za jejich propůjčení budete ještě muset platit další peníze navíc tomu, kdo vám je půjčil. Paradoxní situace, co říkáte? „No, když se to vezme takto, přiznáváme, že ano… Koupit si věc, na kterou nemám peníze a ještě za to platit další peníze… To nezní moc zdravě…“

Ve finále tak za celkovou dobu propůjčení těchto peněz vznikne ze zaplacených úroků a poplatků zmíněný celkový přeplatek. Ten není nic jiného, než peněžní částka, o kterou se mně pořizovaná věc, na kterou už tak nemám svoje peníze, ještě více prodraží. Přesně tento přeplatek doslova přeplatím na úvěru, za který si danou věc pořizuji… Právě o něj se mně v celkovém pohledu navýší cena, kterou za danou věc zaplatím…

Celkový přeplatek na úvěru je možné si dopředu spočítat. Tedy za předpokladu, že se v průběhu splácení neopozdím s jedinou splátkou, nepošlu výjimečnou splátku navíc a zároveň nedojde ke změně úroku, nebo naúčtování nějaké další sankce ze strany poskytovatele. „Další? Jaké asi tak?“ ptáte se? Může se jednat o porušení jakékoli z dalších povinností, které vám plynou z podepsaných úvěrových smluv. Kdy naprostý základ je řádně a včas platit stanovené měsíční splátky…

Uveďme si příklad v této podobě:

Jdu si koupit auto za 100 tisíc Kč, ale nemám našetřené vůbec nic a tak celou tuto kupní cenu financuji prostřednictvím úvěru s 5 ti % roční úrokovou sazbou na splatnost 10-ti let…

Koupím-li si auto za 100 tisíc, ale z těchto 100 tisíc nemám našetřených „ani korunu“ a tak financuji nákup tohoto automobilu auto úvěrem ve výši 100 tis Kč řekněme na splatnost 10 let při úroku 5% ročně…

Můj celkový přeplatek (úplata tomu, kdo mně půjčil) na takovém úvěru (budu-li jej bez jediné opožděné, nebo výjimečné splátky hradit celých 10 let, nezmění-li se mně úroková sazba, zároveň neporuším některou z povinností a nebudu pokutován) bude dle kalkulátoru činit 27 278 Kč. Tyto peníze zaplatím navíc za to, že mně poskytovatel úvěru půjčí peníze.

Pořizovaná věc, na kterou už tak nemám našetřenou ani „korunu“ vlastních peněz, v tomto případě automobil, mě tak ve svojí podstatně nestojí 100 tisíc korun českých, ale 127 278 Kč…

Nesplácení přeplatek navyšuje. Přeplácení naopak snižuje:

Samozřejmě platí, že pokud budu splácet opožděně, budou se mně jak celkový přeplatek tedy i cena pořizované věci dále navyšovat o pokuty za pozdní splátky. Naopak pokud využiji svého bezplatného nároku na výjimečnou splátku a sem tam pošlu „nějakou tu korunu“ navíc, nad rámec své povinné měsíční splátky, snížím si tak celkový zůstatek, bude se tím pádem nadále úročit méně peněz, nebudu muset splácet celých 10 let a o to přeplatím v celkovém pohledu méně…

Akontace aneb vlastní peníze:

A pro zatvrzelé puntičkáře... Je pravdou, že většina poskytovatelů vyžaduje alespoň nějaké vlastní peníze jako takzvanou akontaci. Tak teda řekněme, že auto v tomto příkladu stojí 120 tis Kč a 20 máte svých. Vyjde to stejně… :-)

Na co není závěrem radno zapomínat:

Je dobré mít ale na hlavně paměti je to, že financuji-li pořízení věci úvěrem, jakoby se mně navyšovala její pořizovací cena o celkový přeplatek, který na tomto úvěru přeplatím.

Vždy platí pravidlo, kterým je vhodné se obecně řídit: „Pokud mně zamýšlená investice financovaná úvěrem nepřinese dostatečný užitek, většinou v podobě zisku, který „alespoň o něco“ za dobu jejího vlastnictví nepřevýší celkový přeplatek na úvěru, není ekonomicky v pořádku pořízení takové věci financovat takovým úvěrem. Jinými slovy, se dá s jistotu tvrdit že…

Pokud přeplatím na úvěru, za který kupuji danou věc, více, než kolik mně daná věc vydělá peněz (úspora se taky řadí mezi výdělek), není z „ekonomického pohledu“ vhodné si tuto věc za tento úvěr pořizovat. Ve finále jste na ni totiž ztrátoví. A kupovat takovou věc, nedává smysl.

Ale co když je to pro mě "srdeční záležitost"?!

Teda pokud se zrovna nejedená se nějakou „duševní“ (nemateriální, těžce měřitelnou, čísly nevyjádřitelnou) hodnotu. Která sice nepřináší ekonomický zisk, ale život bez ní si „nedokážete představit“. Pořizovat takovou věc je samozřejmě v pořádku, ale podle mého by se tak nemělo dít prostřednictvím (díky) úvěru…

Za prvé si takové věci člověk neváží a za druhé není vhodné se kvůli ní dostat do stavu zadlužení. Na srdeční záležitosti by měli putovat „vlastní, poctivě vydělané“ peníze. Potom je vše v naprostém pořádku…