Anuitní splácení

Anuita by se dala nazvat jakousi jistinou dluhu, tedy dlužnou částkou, která dlužníkovi zbývá k doplacení. Anuitní splácení je tedy takové, kdy z jednotlivých měsíčních splátek jde část na úhradu (snížení) jistiny. Pokud je hypotéka nebo jakýkoli jiný úvěrový závazek nastaven na anuitní splácení, znamená to, že část z každé měsíční splátky je současně použita na:

• umoření (zaplacení, snížení) části dlužné jistiny (celkové dlužné částky)
• umoření části dojednaného úroku

V rámci dohodnutého splátkového kalendáře s poskytovatelem závazku je jasně vidět, kolik splátek dlužníka čeká (nerozhodne-li se v průběhu splácení dluh vyplatit, refinancovat) a jaké přesné přerozdělení bude s každé jedné splátky, tedy kolik půjde na úrok a kolik na jistinu. Mimo jiné je zde také krásně vidět (pokud se klient nedomluví s poskytovatelem jinak), že v čím dřívější fází splátkového kalendáře se dlužník nachází, o to větší peníz jde ze začátku čistě na úrok s tím, že jistina zůstává prakticky neměnná. Naopak v čím pozdější fázi je (čím víc měsíčních splátek má za sebou), o to větší část z měsíční splátky jde na úmor jistiny, která se tak začíná výrazněji snižovat až v pozdější fázi splátkového kalendáře a v podstatě až tehdy začíná klient "dlužit celkově méně". Klient v takovém případě (pokud dluh nevyplatí, nerefinancuje jinam) může docílit toho, že na konci doby splatnosti (s poslední splátkou) bude jeho dluh vůči věřiteli 0 Kč, kompletně urovnán.

Nutno poznamenat, že tento způsob splácení je výrazně využívanějším, než tzv. bez anuitní splácení, kdy každá měsíční splátka slouží čistě k úhradě úroku a celková dlužná částka tak zůstává neměnná, stejná. Výhodou bez anuitního splácení na druhou stranu je, že nastavená měsíční splátka může být nižší. Což uvítají lidé především v situaci, kdy nechtějí být zatíženi vyššími měsíčními platbami a třeba mají současně jistotu, že dluh brzy vyplatí. A nějaké drobné peníze, které by se ze začátku z jistiny odečetli, jim nějak "netrhají žíly". Pokud chce klient platit měsíčně ještě méně, než kolik mu nabízí bezanuitní splácení, je možné se dohodnout na ještě extrémnějším případu, kdy měsíčně splácí jenom část (například 50%) z dohodnutého úroku a jeho zbytek se přičítá k celkové dlužné částce a bude uhrazen společně s jistinou, jakmile dojde k doplacení celého dluhu (po uplynutí dohodnuté doby, nebo jakmile se dlužník rozhodne dluh zaplatit - dorazí mu peníze, nebo třeba podaří sjednat úvěr jinde)...

A co se týká možnosti dohodnout se s poskytovatelem na obráceném schématu poměru jistina/úrok z každé jedné měsíční splátky, tedy že by v případě anuitního splácení šlo naopak ze začátku maximum na snížení dluhu a minimum na úrok... Tuto možnost nabízejí i některé banky, má to ale háček v tom, že je ze začátku vyšší měsíční splátka, která postupně klesá. To se může hodit například starším lidem, kterým nevadí vyšší splátka nyní (naopak jim vyhovuje vzhledem k aktuálně vysokým příjmům) a když jim ve stáří bude příjem klesat, budou mít už podstatnou část dluhu zaplacenou... Naopak u mladých, kdy se předpokládá průběžné zvyšování příjmů a že aktuálně jsou na začátku, na minimu, je kolikrát lepší jít naopak od nižší splátky směrem k té vyšší...

Tak nebo tak má v dnešní době klient možnost kdykoli a zdarma poslat výjimečnou splátku nebo jednorázově doplatit (ve fixačním období může být omezeno od typu závazku a poskytovatele dluhu) a tak pokud získá nějaké peníze navíc, může svůj dluh kdykoli snížit, nebo kompletně smazat v průběhu splátkového kalendáře...