esej na jeseň

Zveřejněno dne: 01.11.2022
Autor: Tomáš Maček

Továrna na (polo)pravdu, hra na schovávačku, moderní přehazovačka zodpovědnosti, dezinformační věk, olympiáda v manipulaci, strašící šachy, hysterická reklama (bez práv i regulace), (nez)řízená likvidace, ožebráci

žně na žeň, lži mají rej, óda na deprese, odvykačka na radost a absťák štěstí, s
bohem prosperito, svobodo i pokoji...

vysílací čas agrese, období příjmového sucha a výdajových dešťů, zakázkových panikářů, negativistů, rozvracečů, dvorních zkreslovačů skutečností, manipulátorů (oblbovávačů), svárotvůrců, hněviválů, zkázonož(s)ců, podkrývačů názorové integrity a mistrů v podkopávání nohou, rozsévačů obav, překrucovačů reality jednobarevně (hlasně, stranicky) si přivlastňujících patent (tlačiareň) na pravdu, znásilňujících názory a vyhlazujících jejich pestrost (opozici), rekordmanů v jejím ohýbání, prachsprostých podvraťáků, raťafáků a štváčů na věčnost,

svět plný kazisvětů
najatých buřičů, kazičů (zlodějů) nejen dobré nálady paradoxních paradigmat, slavnostní vytváření individuální, kolektivní a nově dokonce i neviditelné viny, třídy třídních nepřátel, ale hlavně že my nic, my vinaři, premianti, nechtě,

energetičtí i kapitáloví vysavači ze soukromých zásobníků, platební naschvály, celoplošné (společenské) mánie, cenové, manipulativní a jiné, hlavně nenápadné anomálie i celkové abnormálnosti (
samá mánie střídá anomálii, psychopatismus populismus a ten zase alibismus následovaný pokrytectvím), pře(vy)těžování jezer pozornosti (do poslední kapky), svého výdělku, rovno hleď a pochodem vchod, nebo do země a nevycházet, zabavit a zabavit, katedra fantasmagorie a leč vědomě okopčené neb epické: vážení "ovčané"...,

příručka velkokapacitního vymývání mozků a učebnice (kurz) zájmové polarizace (ovlivňování) veřejného mínění směrem k vlastní propagandě (názorové notě) a masivním měřítku pro pokročilé až rodilé mluvčí,

přehlídka nastrčených, málomocných figurek, samého předstírání, sledování vlastních zájmů a neschopnosti, demonstrace, klanění a hájení (prosazování) zájmů svrchované mocnosti, 

zavádění nových "pořádků" ve stylu převádění viny, pohádek sic (primárně určených) pro dospělé a nejstarší, no nepřímo (přes ně) silně traumatizující i ty nejmladší a dospívající, formou her na samou, jednu velkou náhodu, hlavní pravidlo: hlavně nenápadně (neviditelně) soudruzi

externí donucovací (invazivní) metoda na interní přeorientování, lék na nelásku,

příprava orné půdy pro vznik lépe uzpůsobené, novodobě méně svévolné a na řídícím orgánu tím pádem více závislé společnosti 
v přímém přenosu, snaha zasloužit (spolupodílet) se svou vlastní činností o její korigovaný rozvrat a vnik více kontrolovaného, okleštěného a strojového fungování s vidinou (pohnutkami) sklidit tak osobní výslužky (prospěch, privilegia), nestát jen tak stranou jako pako, ale přidat ruku k dílu, když už o jeho dokončení bylo tam nahoře "tak, či onak, o nás, bez nás" rozhodnuto a dojde k němu, i kdyby se nečinil, hrdinsky stavěl na hlavu a riskoval karambol sebevíc, tak to se na tom radši sveze, přiživí(krmí), když už se mu reálně naskytla ta možnost (příležitost). Ostatně není žádný poblázněný kamikadze patriot, ta výsledná podobizna stejně nemá "velice" kam uhnout, prý ani být až (zas) tak strašlivá a i kdyby jo, snad se nehnal(a, x) tak dlouho přes tolik "mrtvol", aby ten "kroužek hromadného hraní na jedny housle" teď z nějakých morálních pohnutek zabalil(a, x)... Ale alespoň jste konečně všichni zajedno, naráz táhnete za jeden provaz jak správná parta, jak dojemné...


PLUS nezdravě je stresující, žalostně zastaralý a zkostnatělý (š)kolovrátek nutící k memorování marnotratností z rozmaru, sloužící k zabavení mládeže, produkující tak v praxi nepotřebné kopie a koledující (řvoucí) si tím o důkladnou (festovní) reformaci:


Jasně, všichni chceme občas slyšet: "To bude dobré, nic se neboj." ideálně od sametově přesvědčivého hlasu vševědoucího, sebevědomého a důvěryhodného vědmáka.

Všichni bychom se rádi měli líp, vnímali před sebou jemné obrysy stezky, která nás dovede k růstu, stabilitě a dlouze spokojenému užívání si pracně vydobyté životní úrovně.

Jenže člověk lehce políbený darem věštectví, tedy jasnozřivého vhledu do budoucna, to tam prostě nikde moc nevidí a ať už se přemáhá sebevíc, všude kolem samá (s)poušť.

Otázka ne že za sto bludišťáků ale celou ""českou"" televizi tak zní: "může za to jenom jeho bujná fantazie a fakt, že to přepískl se sledováním všech těch katastrofických filmů?

Jak moc nás to všechny bude muset ještě bolet, uráčí se to někdo (tam nahoře) stopnout dřív, než nás (tady dole) po té první vnější a brzy i vzájemné "čistce" zbyde holá hrstka?

Zachrání Vás tučná konta a vily, konexe, policie a právní stát, zakročí dostatečně tvrdě, jakmile začne jít do tuhého, Vám téct do bot a panicky jim zataháte za pomocný laso, rukáv?

Nebo Vás v tom nechají jaksepatří vykoupat pěkně o samotě i ti, k tomu tomu budou zpovzdálí potměšile přihlížet a radši se odsud bleskurychle zdekovat, dokud je jakžtakž možnost?

Přece jenom máte pořád v živé paměti osudy jisté národnostní "osady", jež na hrozbu pogromu rezignovala snad z víry v dobrý konec a nerozprchla se po světe, než nadešel jejich čas.

A byť se Vám vážně nechce opakovat stejně velkou chybu podruhé, zase zbytečně plašit, všechno to tady zabalit a kamsi zmizet, když vlastně ani pořádně nevíte, taky zrovna dvakrát ne.

Vždyť kdo ví, jestli by zrovna to byla výhra pomohli si tím, to by Vám tak chybělo, si tím ještě přihoršit a vůbec, kde byste asi tak objevili dostatečně vzdálený, bezpečný a pohodlný přístav?

Vlastnictvím žádné z chat(rčí) kdesi v tramtárii nedisponujete a se stávající peněžní zásobou byste stejně sotva vy(pře)žili týden v sousední dědině, natožpak měsíce v daleké krajině i bez slovní.

Nuž, nezbývá, než zůstat, nebo se alespoň v rámci namanuvších příležitostí jeví nejpohodlněji (nejjistěji) a po jejich vzoru pevně doufat, že se zrovna Vám nic špatného nestane, budete-li poslušní.

Vždyť to už taky dobře znáte z oněch dob i školních lavic, hlavně vzorně poklonkovat režimu, držet hlavu nízko a "pěkně" sekat latinu, jen se nezprotivit, to zhruba stokrát radši podrazit (zradit) bratra.

Lepší život v amnézii z permanentního strachu a křeči, kdy, odkud a co chlupy ježícího na zátylku zase přiletí, než žádný, takže hlavně nemoct být označený za trolla, švába, disidenta a už vůbec ne hrdinu!

Z při-posrání dělat vše pro výskyt svého jména na seznamu názorových premiantů, abyste mohli žít relativně nerušený život, než riskovat jeho náhlý propad mezi osoby systému nepohodlné a pomalu oprátku.


Skutečně se jim nepříčí nechat to (schválně) zajít až do stádia těžkého hladomoru, liduprázdna, poslání nás většiny pod půdu, aby pak na uvolněném place vystavěli zbrusu nový kolos?

Jak moc otrocký (totalitní) bude? Snad v současné fázi tolik vyspělého systému není možné, aby to poslali úplně do středověku a po tom všem úsilí se naplnili ty nejpesimističtější scénáře.

Třeba jde jen o "drobnou" úpravu, už to jen plynule naváže na nynější vývojovou větev a umožní jí další, "nikým" nerušený růst, posun vpřed, vzhůru do blahobytnější budoucnosti než dosud.


Místo "Sex on the beach" se nám tady ve velkém míchá smrtící koktejl na kolaps "Bloody mary" ve stylu :"My nic, my komedianti, jen koukejte, to tamto, ono!", jehož aplikace se aspoň zvenčí jeví jako postupný (řízený) rozvrat snad všeho nám dosud zlatého (svatého).

Je to jen chvilková záležitost, vyřádí se tady s těmi recesemi, odbydou si ty útlumy a co nevidět to až na "pár výjimek" zase celé vrátí do "starých, dobrých" kolejí, růstového období, ničím nerušeného klidu, konzumu, volnomyšlenkářství, rétoriky nároku na soukromí, vlastnictví, svobodu, obživu, důstojnost, solidaritu, bezpečí, mír...?

Hlavně se z toho tím pádem ne...nechat rozházet, trpělivě si to odtrpět a pomalu už vyhlížet pomoc, nastání zvratu ve sledu událostí, lepší zítřky plné potěchy a požitku, nebo už to vykolejilo, řítíme se do záhuby, někam před renesanci, své ideály definitivně pověsit na hřebík, vybodnout se na to, sabotovat veškeré snažení, smířit s ničím?

Bude všeho strašně málo místo moc a proto drahé jak čert už na furt, úplný konec všem dobrým dnům i zlým kapitalistům a volným rukám trhů coby zdrojům všech komplikací?

Máte rozprodat, co jde, ještě zbylo, sbalit si své saky paky a odletět do daleké, teplé krajiny, či vykácet les, vykoupit sámošku a když ne bunkr, aspoň pořádnou kulovnici pořídit?

K čemu teď něco stavět, vystrkovat hlavu z davu, riskovat, že nám ji hoc kdo ustřelí, když nás ta obří vlna stejnak smete spolu s ním jak bójky, není před ní velice kam pláchnout?

Velice nikomu pak nezůstane velice nic k vyskakování, dál bude dostávat jedno stejně velké kulové jak za komančů a kdo ví, podle jakých (čích) pravidel se bude další dění odvíjet?

Nebo jen vysají ty špatné peníze z oběhu, rozbombardují ekonomiku, kde se dá, aby tak vznikl prostor a pádný důvod pro zavedení zbrusu nového, daleko vychytanějšího modelu?

Možná dokáže všechno zrychlit, oddlužit všechny ty nechutně předlužené lidi, postarat se o nepracující, líp přerozdělovat a hlavně dozorovat bohatství, zabraňovat nekalým tokům...



Ono může na krásno důmyslně odstranit klidně milion a jeden problém ve společnosti a už vidím, jak ho ona celá zdecimovaná nepřivítá s otevřenou náručí, jenže to celé má jedno velké ALE: "Ani to v očích spravedlivých, kteří si vytrpěli svoje, neospravedlní všechno to prasácké počínání všech jeho "zvěstovatelů", kteří mu bez sebemenších skrupulí připravovali volný, nikým nerušený příchod. A jestli jsou už teď mnohými podezírání ze zaječích, leváren a "dvojí" hry, počkejte, co se stane, až se na sluncem ozářený kopec slavnostně vycupitá tento "spasitel" a ukáže se světu v celé své "kráse". 
V ten moment už bude natotata každému, kdo si dokáže spojit pár souvislostí, bít do oka jak "pěst", jak facka jasné, že série tolika náhod v řadě za sebou (pospolu) zakončená takovým výstupem nemohla být jedna velká náhoda a vzhledem k tomu, že jednotlivé "přípravné" partie byly odehrány jakkoli jen ne košer, nechtěl bych být v kůži těch, kdo budou osočováni z jejich zinscenování a zodpovídat z nedocílení toho demokraticky, transparentně, nezločinně, tedy bez spousty ubližování, obětí a porušených zákonů, prostě všeho toho nechutného extempore na oko(lo)... Beru zpátky, je jasné, že by je s takovým "dobrovolným" návrhem lidé vypískali, hnali přinejlepším košťaty a většinu z nich přitom ušlapali, uštvali. "Cos to řekl, tak změna k horšímu, jo? Snad mělo být líp, ne? To víš, že jo, ti dám, pojď mi..."


Nikdo z nás, počítáme, v dohledné době neprahne po vyprahlých a krušných časech, omezování své osobní svobody, spotřeby, natož životně důležité potřeby.

Chudoba, bezmoc, nemoc, úraz, hrozba, pohroma, kriminál... BRR, NE, ani vidět, dejte pokoj, děkujeme, odejděte, vyvarovat se tomu všemu za každou cenu.

Odpočet vymezeného času tohoto pozemského putování přesto nikdo z nás nepřemluví, kvapně ubývá a tak je i jeho úplný konec pouhá otázka zbylého času.

Ale to bude až potom, teď jde o to, zda tomu bude vážně tak, vrátíme se coby společnost k dosavadnímu konzumu bez rostoucí chuti vrchnosti k zasahování.

Nebo nás ten blázinec pošle přímým spojem do novodobé stanice neustálé buzerace, tyranie a frustrace, zpět doba pravěká, či rovnou směr měsíční planeta.

To jen dokud se čistě teoreticky ještě dá stihnout přehodit průvodčím výhybka a pak, až to semele i Vás, nebylo , že tehdy nešlo tušit, že to "teď to trošku štípne" byl teprve počátek...


Rázná ztráta kupní síly našich peněz versus prudký nárůst cen všech za ně pořizovaných statků.

Razantní zdražování hypotečních peněz i inkasa (elektřina, plyn, dřevo) šponující náklady na bydlení do šílených výšin.

Reálná hrozba ztráty penězovodu, umrznutí a hladomoru na obzoru.

Do toho všeho toho válčení, strašení atomovkou, další chorobou či asteroidem.

Člověk aby se vším tím stresem a strachem nepřestal třepat.

Nemusí být génius, aby mu už došlo, že to celé řádně smrdí.

Ale svoboda slova dosahuje takové úrovně, že se reálně obává večerní návštěvy agentů ministerstva pravdy a svého "vaporizování coby proléta",

nedá-li si pořádný pozor na pusu, pustí si ji příliš na špacír, vyjádří svůj názor, projeví nevíru, natož nesouhlasný postoj vůči stávající propagandě.

A byť takové radioaktivní záření taky není nic zrovna nadvakrát příjemného.

Právě akumulované napětí, jak dobře známo, kosí populaci ze všech nejvíc.

No až za nějaký čas, nenápadně, pomalu, zákeřně, ty ostatní bezodkladně.

A navíc unavuje, oslabuje, paralyzuje, zbavuje radosti, lehkosti, životní energie, snaživosti, akceschopnosti.

Všude samé špatné zprávy, světélko blikající v dáli zhaslé, naděje na růžovou budoucnost nulová žádná.

Lidé kolem už jen z té bezmoci, blízkých lidí odpadávajících kolem a smutku odpadávají jak švestky.

Do toho každý utahuje opasek, připravuje se na nejhorší a tak škrtí všude možně, kde se dá.


V takovém prostředí se normálně uživit, stabilně provozovat, natožpak rozjet něco nového, užitečného a morálně i legálně výdělečně schopného pro mnohé žádná pohádka.

Dokonce ani ta pitomá, profláknutá, obchodnicky typicky sobecká poučka typu "teprve když na ulicích teče krev, ty nakupuj" protentokrát příliš nefunguje, nejde nejedním vyčůraným člověkem pořádně uplatnit, však nemá za co a vlastně ani co, když už teď jsou ceny všeho přestřelené a k tomu ještě jak na potvoru pořád jdou směr měsíc a vmžiku po jeho nákupu se můžou společně s ním vrátit zpátky na zem...

Až by si jeden pověděl, že tady někdo druhý "lehce" nadřazeně a "těžce" systematicky usiluje o jeho oslabení, bude-li vážit slov, jinak přímo vyhlazení.

To by ale musel být natolik bláhový, aby věřil v konspirace a tak i to, že to celé "od začátku až do konce" není jedna velká souhra náhod.

To on jednak není a i kdyby byl, stejnak je to jedno, hlavně že je realista a ví, že spoustu z toho, co se děje, nijak neovlivní.

Za "každou" cenu musí pro přežití svoje a svých bližních udělat, co se dá, možné maximum, zahrát to s tím, co je, a prostě se z toho pokusit vybruslit s grácií a minimem šrámů, děj se co děj.

A ne vyplakávat nad rozlitým, nebo naopak ještě nerozlitým mlékem, teda rozbitým životem... Tím velice nikomu velice v ničem nepomůže.

No i 
bezhlavé plašení a poletování jak splašená, nazlobená slepice je slepá ulice, v níž se tak uštve, jen aby se neřeklo, a ve finále velice nic z toho.

Ne, chce to hlavně vnitřní klid, víru, sílu a dobrou náladu, což se za dané situace jeví jako nadlidský úkol, k němuž je nutná notná dávka zaslepenosti, k tomu představivosti (fantasie, fantasmagorie) a sebestřednosti (apatie).

Ale tak co, děje se to v obřím měřítku, raketa z toho jde mimo vaši kontrolu, rozkrájet a altruisticky se rozdat nemůžete, urvat to za všechny taky ne, na prvním místě byste měli mít sklony k sebezáchově, protože komu k čemu pak budete, když už předčasně nebudete, a i dítě ví, že slon se musí porcovat postupně po kouscích, aby se dal sníst, mrtví kanci se pořádně počítají a mstí až po honu, ale tím, že při něm sklopí uši, hlavu strčí do nory, nebo zalehnou do trávy a budou dělat nezúčastněné, jakože že nic, se taky nemusí nutně zachránit a už vůbec tím být komukoli ku prospěchu. Naopak se tak stanou snadnou kořistí pro nemilosrdné myslivce houfně, v linii a krok za krokem kráčející vpřed. Naopak je to nejvyšší (příhodnější) doba na provedení všech těch nepříjemných, už příliš dlouho odkládaných změn...


Kam jen to ten strachem a tužbou nechutně zrychlený svět (celé) spěje? Skutečně se řítí do záhuby či jen probíhá razantní modernizace, čili boření starého k uvolnění místa novému? Co si o tom všem asi tak máme my řadoví smrtelníci pomyslet a s tím propána počít vyjma uchýlení se k urychlení onoho odchodu? Kam se najednou poděl ten sladký konzumní, prozápadní model zakládající se zaopatřenosti, soběstačnosti a svobodě? Rozplynul se jak pára nad hrncem?

Nebo možná trefněji jak výhra v kasinu, za kterou se závislý gambler s takovým zápalem pro hru celou noc hnal, ještě než mu to přestalo chodit, se zavíračkou ho nemilosrdně vyhostili ven a zamknuli za ním dveře. Zůstala mu z něho jen silná únava, náhlá rozčarovanost, rozhořčenost a hořko trpkokyselá příchuť na jazyku.
Načež se provozovatel celého tohoto řetězce heren rozhodl, nebo byl donucen vydat  oficiální prohlášení o ukončení provozu, prostě to zaříznul, zabalil a zavřít krám, načež končí i s placením všech těch podprahových reklam, které motivovali diváky k pohádkovému zbohatnutím v převážně přitom v ekonomický prospěch jeho podniku, neboť v současném rozpoložení a politickém režimu hold nedává žádné další takové oblbování význam, nebo pozměnit provozní pravidla natolik, že už pováží další pokusy za nerentabilní a tudíž bezpředmětné...
A teď chudák závislý a navyklý na zavedený systém (režim) zmateně neví, jestli má smysl se jít pořádně prospat a počkat na opětovnou otvíračku, aby se vrátil zpátky v plné síle točit štěstí a nejhůř na svoje, ideálně dostal do plusu, nebo si má nechat zajít chuť, smířit se s utrženou ztrátou, radši se znovu pokusit všechno toto momentální znechucení (rozpolcení) využít k definitivnímu odvyknutí a zavčasu přivyknout novým pořádkům...

Údajně se lidstvo nachází v krajně příšerném (katastrofálním) vnitřním stavu a proto dochází k jeho převýchově. Docílit hloubkového pročištění, přenastavení, opuštění starých, zažitých a tím pádem hluboko zarytých stereotypů, vzorců myšlení a zejména cítění ale není jen tak, žádná formalita, hračka, natožpak rychlovka, každopádně dojít k němu může buď na dobrovolné (uvnitř dovolené), nebo nedobrovolné (zvnějšku donucené) bázi. Čím větší, hromadnější a intenzivnější bude niterní náklonnost k použití prostředku číslo jedna, o to míň bude "vesmíru" zapotřebí uplatňovat ten druhý a brát na populaci pomyslnou vařečku místo pomlázky.

Záleží na založení, rozpoložení a zvážení (procítění) každého, kdy, jakým způsobem a kvapem se rozhodne tuto zatíženou loď zakotvenou ve vypočítavém přístavu kalných vodách opravdu opustit a upřímně 
proměnit své špatné (prý pro duší škodlivé) vnitřní směřování k lepšímu (prý lásce). Každopádně čím vlažnější bude apetit k této transformaci a každý si umanutě pojede "to svoje", tím frekventovanější výskyt prostředků invazivní povahy bude. Bolestné (katastrofální) metody a scénáře pak budou na běžném pořádku každého dne.



V ilustraci nám ještě chybí tlačítko Start na načtení (spuštění, naběhnutí) onoho zbrusu nového systému...
Jinak tento úryvek tak nějak přirozeně vyplynul z psaní článku o nezvladatelném zadlužení, jeho příčinách, důsledcích a možných řešeních. Pro nevkusné zabírání přebytek místa v textu pod tamním obrázkem a určitou (značnou) tematickou nesourodost (konspirativní přesvědčení o řízení shora) jsme se usnesli na jeho přesunutí (schování) sem.


"Neradi" bychom Vás přivítali "zpátky ve středověku", světe nedostatku, krizových opatření a utahování opasků. Bujaré nákupy a rozhazování za statky luxusní povahy? Ale no tak, přestaňte laskavě nadále být tak bláhoví, hladoví, respektive rozmazlení a rozežraní. Vraťte se zpátky na zem, nechejte si zajít chuť. Radši řešte důležitější otázky "života a smrti", čím to zaplatit, topit, jezdit, jíst, pít... Ne Kajmany nebo Seychely, nový Cayman či Cayenne od Porsche, poslední Samsung nebo Apple, jakými hadry přeplnit šatník k prasknutí, kam ještě tak z rozmaru přemístit své ctihodné pozadí, čím tak ještě víc zaneřádit přírodu... To prý není nejen ekologicky udržitelné. Nejvyšší čas na "striktní" omezování z vrchu. Samozřejmě pod standardně(jurovsky) alibistickou, zvenčí ušlechtile se jevící záminkou čehokoli, na kterou se přenese pozornost, zodpovědnost a ještě ji my řádové planetární osazenstvo jen stěží uchopíme, natož roztrháme. Navenek z donucení všeho možného, jen ne pravdivého viníka. Ale co jiného s námi, prý je to v jádru pro naše dobro, pro společnost jako celek nejlepší cesta a nějak se to celé zahrát musí (pak i do autu), pravda se dneska moc nenosí, veřejně diskutovat o východiscích, dělit se s námi možných důsledcích, demokraticky hlasovat, vypořádávat se s vlnou kritiky, vyplakávání, námitek, odpůrců, všemožných mudrlantů a chytrolínů, vysvětlovat, ospravedlňovat se každému zvlášť to víte že jo, ještě to (tomu) tak (čelit) riskovat, už stačilo, jsme se všemi těmi hlavně "svobodnými" volbami předem pracně "nastrčených", z prospěchářství slepě poslušných psychopatů (volů?) předvedli "až, až", "tudle, nudle", žádné A, B, natož C, možná až F... Pěkně tvrdě, jak by řekl Jarda Kotlár, despoticky znásilnit, jen ta rychlost tomu chybí a až zbytečně dlouho to celé trvá. Ale tak co na plat, vytvořit návyk nám od přírody trvá zatraceně dlouho, to hold uspěchat nejde, proto to asi nemůže to být celé ŠUP, HRK, jak je většina z nás v dnešní době zvyklá, by si představovala a možná i přála, ale celá ta komplet restrukturalizační promenáda (maškaráda) se vleče jak smrad. Taky že nejde o kosmetickou rekonstrukci, ani mírnou renovaci, ale těžkotonážní zásah do chodu společnosti. Ten se nenápadně po špičkách dělá blbě. Navíc zbrklé by to celé bylo až moc okaté. A byť nekompromisní přímost zdůrazňovaná Jirkou Procházkou se tomu upřít nedá, stejně jako je tam i k prosazení potřebná přesnost, přísnost (až krutost) a předvídavost "soupeře", kolem upřímnosti to neprošlo ani rozšafně širokou obchůzkou, zato překrucování reality a motání hlav na levelu tři tisíce, a spíš, než že byste se dívali pravdě do očí, se to podobá Jardovu pohádkářství (lhářství?) a na téma cti by se taky dalo dlouze polemizovat, nejeden ji tam pohledal. O jeho tematicky nechtěně spolčené hlášce která se (do)týká "zemření zbytečného člověka", radši pomlčet. Ale no tak, nedělejte přece "Zagorky". Přeprogramujte se. Přivykněte si. Postupně. Zavčasu. Prý je to nevyhnutelné, nás tady až příliš mnoho, lítáme v tom všichni společně, tak ukažte trochu té soudružnosti, týmového ducha, buďte ohleduplní, kolegiální. Máme tahat za jeden provaz, být jednotní jak jeden druh, ne-rozkmotření sourozenci a ne být roztříštění jak... třeba laciný porcelán či skleróza a na nože jak příborník. Pravidelně vydělávat maximálně "tak akorát" na přežívání, to je to, oč tu (po)běží, (na) žádné velké vyskakování (to nejspíš nebude). Předpokládáme (očekáváme) převládání výskytu sucha a převážného průvanu v peněženkách, kde tak nezůstane "koruna na koruně", jinak venku spíš oblačno než polojasno s pořádnými bouřkami či občasnými přeháňkami, čili motání se pořád někde kolem nuly až pro jistotu v "mírném" mínusu a zatížení pravidelnými, z pravidelného příjmu sotva uplatitelnými ((s)unesitelnými) a přitom takřka životně důležitými výdaji zajišťujícími přímou závislost, poslušnost tím pádem "na slovo" a udržujícími v takřka nepřetržitém zápřahu...

Ostatně na velice osvícené snílky, pisálky, natožpak revolucionáře není tam nahoře vůbec nikdo zvědavý!

Update 29.10.:

Každý už začíná zoufale pohlížet, pevně doufat a dokonce se pomalu i modlit v brzké podání razantně záchranného "balíčku ze státní ruky (kasy)", který má zjevně převzít od nadřazeného řídícího orgánu majícího celou tu "zběsilou, běsnící až pekelnou" akci na starosti i svědomí a (roz)dávajícího notičky. Namísto toho to však reálně vypadá spíš ještě na povinné odbytí (trpění) si mezifáze mrznoucí hladovky. Jakoby nás jen schválně nechávala pořádně vydusit a vyklepat (vycukat), abychom pak byli svolní (ochotní) přistoupit prakticky na jakékoli "abdikační" podmínky, na které vzhledem k okolnostem prakticky nepůjde říct "NE" a zajistí nám "bezpečné" východisko z těch "poválečných" trosek a našim duším "trvalý" mír. Takže bychom se klidně vsadili, že dřív (než se postřílíme a požereme navzájem, doufáme) či později tato "vyprošená" pomoc shora přijde, jen je otázkou, kdy přesně (v jaké fázi) se s ní uráčí (rozhodnou) vystoupit (přijít), co přesně na oplátku za ni budou chtít (požadovat), respektive s jakými návrhy na vyřešení (odstranění) všeho toho zla přijdou (přicupitají) a k jak moc "strojové" budoucnosti povede. Jestli bude stačit globální platební systém a nějaké ty implantáty k tomu, či co. Každopádně je "pozoruhodné", proč že to nemůžou jen tak narychlo překopat, zavést a odpustit si takové "hromadné" ničení všeho "starého" ve stylu po nás potopa... Ne, to ne, první pořádně rozvrátit. Do té doby budou stát vládní činitelé "nečinně" stranou, čili dělat "paka, mrtvé brouky, my nic, my sochy", čekat na povel (příkaz) shora a začít se činit až na jeho základě, přičemž v televizních pořadech budou i nadále manipulativně vykřikovat (vystupovat) najatí (zaplacení) a možná i najetí (zdrogovaní) herci, nebo už řádně zmanipulovaní (vymaštění) exoti (štváči) strhávající na ""svoji"" názorovou (ideologickou) stranu prostoduché stádo bažící po jednoduchých vysvětleních, jednostranných stanoviscích a ještě jednodušších, rychlejších a jednostranněji prospěšných (vy)řešeních, nebo prostě "jakžtakž (relativně) slušné, naivně důvěřivé lidi pořád ještě navyklé na (věřící v) relativně důvěryhodný kanál, zdroj informací. Každopádně, přežijeme-li to a to jakžtakž (ve) zdraví, což bude "samo o sobě docela" kumšt, oříšek, možná už to pak za nás celé odmakají mašiny a my se budeme konečně moct zaslouženě ozdravovat (kurýrovat, lízat si rány v lázních, rehabilitačních střediscích), povalovat, poflakovat, klidně i "unudit k smrti", hlavně kolem sebe nedělat čurbes a smířit se s tou čočkou, tím česnekem, prostě základním minimem, málem, které z toho bude koukat...
A to už sem se zapřísáhl nezveřejňovat žádné citlivé (ošemetné), palčivé (plačtivé, tlačivé), rozporuplné (lcující), takzvané konspirační myšlenky, dráždit tak giga a k tomu těžce jedovatého hada bosou nohou a pro těch pár ještě přeživších dobrých lidí plus dobrý pocit si tím (to) nemálo škodit (rozházet) v očích (u) spolčených vyhledavačů i většiny z toho zbytku jimi přivedených návštěvníků...

Každopádně... Future is here, things are happening, what a time to be alive a 1984 NENÍ NÁVOD.



(Pošahaným) školstvím to celé jen začíná:

Nepřišlo Vám poslední dobou taky na mysl, co budou mít všichni ti (my) lidé za chvíli dělat? A co pak ta dorůstající generace dalších, "pro nic za nic, možná tak jejich zabavení, srandu králíků, teda učitelů a ulevení rodičům" v podstatě zbytečnými informacemi neefektivně vzdělávaných (zahlcovaných) mládenců, dalších každoročně jak na běžícím páse školským systémem houfně chrlených, prakticky "zbytečných" ekonomů, historiků, myslitelů (filozofů), sociálních pracovníků, překladačů, umělců, opěvovaných architektů, politiků a dokonce i vědců, matematiků,  právníků, doktorů netrpělivě se stavících do dlooouhé řady na vystřídání pooomalu "dosluhujících" vysloužilců a do té doby pobírajících pobavující platy... všech těch intelektuálních "gympláků či obchodkářů" povyšujících se nad "poměrně natvrdlé zato ale zručné a užitečné zemědělkáře" a pak pro ně, či za almužnu oproti nim pracujících... Pro ně všechny přitom musí být něco nesmírně náročného nastudovat pradávný informační "základ", natož pak dohonit a držet krok se současným bleskovým tempem vývoje vzdalujícím se vesmírnými skoky.

Nemůže to skončit jinak než stále častějším výskytem jejich (našeho) vytlačování z trhu práce digitálem, který je daleko dál (popředu), efektivnější a navíc připravený k aktualizování, které by člověku zabralo roky a "odvařilo mozek", na "pár kliknutí"... Tomu se nedá dlouhodobě konkurovat ani za předpokladu postupné digitalizace naší tělní schránky. Ten zkrátka přestane sloužit k tomu, aby nám byl k ruce, ale aby naše ruce (i mysl) zcela nahradil. Chvíli se může "stále se zmenšující" hrstka z nás živit tím, že ho budeme vyvíjet, obsluhovat, servisovat, popřípadě likvidovat, no i k tomu se jednou staneme příliš zastaralí, natvrdlí, pomalí, neproduktivní, fantaskní jak dinosauři a směšní jak první automobily. Stroje si vytvoří ryze vlastní ekosystém, který si bude žít svým vlastním životem, přičemž možnost vzhledu a vnějšího zásahu (regulování) bude dána několika vyvoleným, nebo zase "jen" samoregulačním programům, až se třeba jednou, jak to známe z apokalyptických filmů, stane umělá inteligence dostatečně inteligentní k tomu, aby si uvědomila, že to my lidé jsme tady ti největší škůdci, i dostatečně samostatná (nesvázaná) k tomu, aby si nás umanula v zájmu záchrany naší planety systematicky vyhladit. Nu což, současný technologický vývoj ve snaze o předčení, ideálně pak zlikvidování konkurence a pohádkové zbohatnutí zaangažovaných skupin nezastavíš... A jako na potvoru máme my lidé ve zvyku se skutečně vážnými, naši pozornost a vážnost si zasluhujícími věcmi začít vážně zabývat teprve tehdy (až v moment), kdy už to celé praskne, tedy tady práskne, napáchá nemalý poprask, menší apokalypsu (pohromu), bude možná už pozdě viníka honit, vzniklou fugu na poslední chvíli látat, k nezastavení, natožpak vrácení do původního stavu... Až tehdy se začneme pídit po prevenci, regulaci, ekologii... Ale tak v mezičase by čistě teoreticky skutečně mohlo být všem líp, o průběžné zlepšování kvality našeho života po všech těchto útrapách by se měli starat stroje, no zároveň se budou rozevírat pomyslné pracovní nůžky mezi nutností extrémně sofistikované lidské činností na jedné "čepeli" a naopak triviální na té druhé, chvíli ještě docházet k přesunu a pak z pracovně aktivního koloběhu zcela vypadávat stále více jednotlivců, jejichž činnost zkrátka přestane být "co k čemu", čili potřebná, ani je nebude "kam strčit", čili kde uplatnit. Jen je uživit a zabavit...

Velké spoustě těchto velkých intelektuálů, výkvětů národa pak po vše tom velice výživném krmení nadaností (výjimečností) a velkým světem majícím (ještě aby ne) přehnané, zcestné, velkooké(lepé) očekávání, jenom aby měli většinu mládi hlavu zabořenou v zaostalých učebnicích a knížkách, pak nezbyde, než aby po slavnostním konečném doputování do konce všech těch "domněle úmorných a přitom vlastně docela slastných" studijních let, opuštění školních lavic v pomalu půlce svého života BEZ dosavadního sebemenšího pomyšlení na konkrétní koncovku, špetky zájmu potázat se s její "krutě" realistickou vizáží bez jakýchkoliv příkras, "nadstavbového" zacílení na aktuální poptávku konkrétních zaměstnavatelů, natožpak potřeby reálného trhu, pohrávají-li si s myšlenkou (troufají-li) si (z fleku) na samostatnou podnikatelskou činnost, po vzoru většiny jejich předchůdců s "pravěce zastaralou" informační zásobou a náročnými představami jako přes kopírák... akorát spadne hřebínek, brada a dost možná i spodní prádlo, jakmile se potážou s "krutou" realitou, bude s nimi zacházeno jako s kusem... hadru, jejich světácké iluze jim zhořknou v úlekem otevřených "tlamách" a ukáží se být těžce pomýlenými, stravitelnými, akorát deprese způsobujícími deziluzemi... a hned po pochlubení se s diplomem na sociálních sítích, jak usměvavě až vítězoslavně stojí u alma mater fakulty, se budou moct jít zrovna postavit do řady na pracovní úřad, na okraj propasti, mrakodrapového okapu, nebo se nechat v zaměstnání těžce nesourodém (nesouvislém) s dosavadním zaměřením (vzděláním), v němž reálně uplatní asi pět setin získaných znalostí, zábavném a dlouhodobě snesitelném asi jak setrvávání v čekárně u zubaře, o němž si doposud dělali těžce zkreslené představy snad podle všech těch shlédnutých telenovel, vyždímat a zahodit jak kus hadry na jedno použití, umytí těžce zmáčené podklady, nebo vklouznout pod sukni státu a tam provádět něco, jenom aby se neřeklo, něco dělali a dostali.

Co si ti všichni mají počít, reálně dělat, až si jako další v řadě za velké slávy rodinných příslušníků projdou "celí vyklepaní" tím vaším vznešeně důležitým, zkostnatěle zatuchlým, nezdravě stresujícím (š)kolovrátkem??? Tak mají jít učit jak být k ničemu? Nebo se rovnou vydat na dráhu zločinců? Hm?

Víte to vůbec všichni Vy velevážení páni učitelé, zástupci ředitelů, ředitelé, profesoři, lektoři, rektoři..., kteří sami byste se dneska čímkoli jiným než učením či uklízením jen horkotěžko (stěží) uživili, že jim celé ty roky plníte hlavy už dávno nepotřebnými informacemi a k napočítání v praxi uplatnitelných znalostí (dovedností) by je stačilo naučit počítat do pěti? Děláte si tím těžkou hlavu aspoň někdy, kde že si jako s takovou laxně zaslepenou průpravou asi tak potom mají najít důstojně výdělečné místo ve společnosti? Víte, až jednou povyrostou, z dětí budou velcí (dospělí) lidé, kteří se budou muset samostatně postarat, pravidelně vydělávat přinejmenším na své vlastní živobytí, prohlédnou (prokouknou) celou tu vaši strojenou habaďůru a dojde jim (pochopí), že jste v tomto ohledu regulérně selhali (pohořeli, zklamali), zásobovali (zahlcovali) je hromadou k onomu výdělku zcela nepotřebných prkotin... Nebo to máte totálně na párku, hlavně že Vy teď máte co na práci a plat?
Ale tak co my běžní smrtelníci, na plat, systém se snad musí samovolně postarat, no ne?!
Samozřejmě bych (některé z) Vás i s těmi "archaickými bichlemi" v náručí ne(vy)hnal vmžiku na ulici, jak Vy neposedné (zlobivé) studenty na chodbu, ani neposílal do předčasného odpočinku (důchodu), kde by se spousta z vás stejnak jenom brzo uchlastala...

No třeba si přiložit ruku na srdce, k ústům skleničku s čistým vínem a přiznat, že je s tím reálně potřeba začít něco dělat a to bezodkladně. Pořádně to celé zmodernizovat, překopat (štelovat), poladit, pročistit (ladit), zefektivnit, vytáhnout z pravěku a celé to přizpůsobit potřebám spíš zítřka než dneška, aby lidé v něm dospívající, ukončující svá studia a promující se potom nemuseli po nocích pomočovat od nejistoty, ale spíš měli svoji budoucnost víc "nalinkovanou", materiálně zabezpečenou, poklidnější (vyrovnanější), bezstarostnou, aniž by se museli neustále stresovat při pokládání si otázky "co já si jen počnu, budu dál dělat, kde, čím vydělám...", zotročeně trávit většinu času strachováním se o svoji budoucí životosprávu, natožpak existenci. Víte co, dát tomu hlavu patu, štábní kulturu, jasné vstupy a výstupy nejen posunuté do dnešních dní, ale usilovně se snažící předvídat (predikovat) budoucnost, nahlížet do ní všemožnými věšteckými nástroji (klidně koulemi) a upřímně prvořadě (morálně) zajímat se o (dbát na) uplatnění v ní pokud možno každého, právě studujícího jednotlivce a budoucího absolventa v ní. Připravovat ho na konkrétní povolání, podnikání, které ho navíc upřímně zajímá (baví), aby se v něm ideálně v přímé návaznosti nejen dokázal v pohodě uchytit, ale taky pokud možno dlouhodobě (min do důchodu) udržet (zaopatřit), a ne cestu mezi nezaměstnané. K čemu je komu dělat něco, jen aby se to dělalo z jakési setrvačnosti, zvyklosti? To už radši může to zbytečně dlouho trvající divadelní představení zavánějící tragikomedií zrovna zabalit a jít si radši zahradničit, nebo se věnovat dobročinné činnosti, neb ona práce, byť bezpříjmová zato ale užitečná (důležité připadání si přinášející), je evoluční balzám na duši, nebo si hned užívat života a pobírat svůj sice nijak slavný, aspoň ale ""ničím"" nepodmíněný příjem, no ne?

No je jasné, že vzhledem k tomu, že už dnešní vývoj kvaltuje tak rychle, že dohonit ho "přírodní cestou" pro ne-nadlidi prakticky nadlidský úkolu. Obdivuju pak tu neutuchající (zlomnou) víru ve vlastní budoucí uplatnění, snad ničím neohroz(rozhod)itelný poklid, když s každým jedním dnem ještě zrychluje neuvěřitelným tempem a pro pro hromadu studujících jednotlivců to tím pádem bude naprosto nesplnitelná (nedostižitelná) mise, maximálně si tak mohou dělat zálusk na postávání u stroje jak patnácté (rezervní) kolo u vozu, a ani pro ty poctivě "(pře)digitalizované" jednotlivce všemi možnými výdobytky podle poslední módy či těžce nadprůměrně nadané, cílevědomé, energické, zdravé jak řípa a tím pádem i pilné individua nic jednoduchého, žádná pohádka, jako spíš stále se zvětšující sci-fi. Ale tak dát studenty do jedné hromady, aby snadno podlehli davové psychóze, odstřihnout je od reality (ukázkově jim vymývat mozky a nalévat tam různé fantas sprostosti) dělá divy...

A je třeba, aby si "někdo" (konečně) vyhrnul rukávy a o ten stále rychleji a nezastavitelně se rozrůstající podíl pracovně nečinné populace, která by se pořádně neuživila už ani kriminální činností, se pořádně postaral ve všech myslitelných směrech, hlavně tom ekonomickém, no i kulturním, sociálním... Vy to, počítám, nebudete a o nárazovou návštěvu hladových, vzteklých a zdivočilých (zvlčilých) "zvířat" taky zrovna nadvakrát nestojíte...?

A tak, neskončí-li to dřív nějakou (přírodní či člověčí) katastrofou, je jen otázkou času, kdy se produktivně postradatelnou stane většina z nás, pokročilé technologie zastanou lépe i levněji a tudíž nahradí většinu pracovních činností (míst), na prvním místě začnou nenápadně (tajně) přinášet primární prospěch stále se zužující populační skupince, až jednoho "nekrásného" dne beztak vyklouzne z pod jejich (morálně) chatrné kontroly a vyzmizíkuje z povrchu zemského nás všechny...

Důležitá upozornění:


Úvěry řešíme od OD rámce 300 000 Kč, žádosti o menší peníze prosíme neodesílat.

To platí jak u bez i zástavních úvěrů, kdy na vině je zejména naše omezená časová kapacita a nerentabilita vzhledem k výnosům z celorepublikového vyřizování menších částek.
U desetitisícových úvěrů by musela být platební zátěž pro klienta natolik vysoká, že by to hraničilo s únosností a smysluplností vůbec.
Enormně úročené nebankovní mikro úvěry nabízené na trhu jsou toho jasným důkazem.

Prostý TIP:
Chcete-li míň, zkuste banku, nebo jednu z věhlasných nebankovních společností, nejde-li to dočasně z nějakého důvodu, doporučujeme toto období přečkat bez úvěrování a mezitím, je-li to možné, usilovat o odstranění překážející závady, nebo najít jiné východisko a bez úvěrování obejít úplně. Pořád lepší, než skočit z louže a skončit v blátě...

U půjčky bez zástavy hrají registry, příjmy, dluhy a tudíž i bonita žadatele zásadní úlohu.

Výhodnost a štědrost námi nabízených půjček bez jakékoliv zástavy musí být něčím vykoupená, tím je větší náročnost na stav registru, příjmu a výdajů (bonity) žadatele.
Tím netvrdíme, že by museli být v naprosto precizní kondici, aby ji bylo možné řešit. Na druhou stranu to ani nemůže být vyložená katastrofa.
Tyto žadatelovi kvality jsou totiž bez podmínky nemovitého zajištění jedinou zárukou řádného splácení a navrácení půjčených peněžních prostředků.
Proto představa, že je poskytovatel nechá zcela bez povšimnutí, je mylná. S vysokou mírou benevolence se setkáte jedině u těch miniaturních, na úkor toho i vysoce předražených, nebankovních půjček.
I tam by už ale půjčující měl ponovu provézt zběžné proklepnutí žadatele podobným způsobem a to z titulu jemu uložené povinnosti prověřit jeho úvěruschopnost zákonem o spotřebitelském úvěru.

Dokládané a zkoumané podklady:
Jednak u nich automaticky dochází k nahlédnutí do registrů, z nichž se bere v potaz řádnost zpětného splácení využitých úvěrových produktů a jejich momentální zatíženost, neboli žadatelova úvěrová angažovanost.
V rámci závažnosti poškození registrů platí, že by se v nich rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo nedávno oficiálně ukončené insolvence bez ohledu na splacenou část.
Pokud jsou tyto záznamy u žadatele evidoványnabízí se řešit se zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky. Jiná věc do zástavy se prozatím nepřijímá.

V rámci příjmů pak bývá u zaměstnance vyžadována pracovní smlouva na dobu ne/určitou a dokládací procedura: potvrzení o výši příjmu za posledních 6 měsíců, výpisy z účtů a výplatní pásky, nebo určitá kombinace.
U podnikatelů OSVČ tvoří základ pro doložení jeho příjmů daňové přiznaní často zohledňované za poslední 2 roky, faktury, výpisy z účtů, obraty, výkazy zisků a ztrát, bezdlužnost vůči státu a opět různý jejich poměr.
K tomu je u obou samozřejmě možné započítat různé druhy příspěvků, přivýdělků, rent, důchodů...

Mají-li manželé uzavřené společné jmění manželů, je nutné, aby si "ze zákona i rozumu" žádali společně.

SJM neboli zkratka stvořená z počátečních písmen těchto tří slov: Společné Jmění Manželů totiž neslouží pouze k tomu, aby automaticky docházelo ke spravedlivému rozdělování (ne)movitého majetku, který po sňatku nabyde jeden z jeho účastníků, se svou drahou polovičkou v pohlavně rovnoprávném poměru 50/50, přestože se ona sama na žádné listině stvrzující její vlastnická práva zrovna nevyskytuje.

Podobným způsobem totiž může dojít k samovolnému přenášení a podvojnému přiřazování i toho dluhového, tedy úvěrového zaangažování (zatížení), které si za dobu manželství odváží "pořídit či převzít čistě sám na sebe" jeden z manželů za absence písemného souhlasu a tudíž snadno i vědomí toho druhého, kterého se tak i přesto mohou v budoucnu negativně (do)týkat případné spory vedené v souvislosti s řádným neplněním s ním spjatých povinností, přestože na úvěrových smlouvách o něm opět není ani zmínka. Jinými slovy pak, třeba z důvodu nesplácení, může dojít k věřitelovu (vymahačovu) uspokojení takto vzniklé pohledávky i z dlužníkovi poloviny majetku spadajícího do společného jmění, pokud nedisponuje žádným, výlučně vlastním.

A proto, aby byla plně zachována jakási partnerská transparentnost, musejí si u nás manželé k žádanému úvěru pokaždé přistupovat společně, mají-li mezi sebou v době podání žádosti společné jmění plně aktivní.

I zadlužení je totiž záležitostí mající důležité vazby na vzájemné soužití, k jejímuž mlžení by proto nemělo docházet už jen z principu lidskosti a zmíněné průhlednosti. O příjem silně ochuzená sestava žadatelů pak stejně v drtivé většině případů nevychází ani bonitně, což je další pádný argument pro neprodlené přesvědčení druhého z manželů k jeho přímé spoluúčasti na akci alespoň z pozice spolužadatele, potažmo budoucího spoludlužníka, který bere vítr z plachet narážkám hrdopychů typu: "Snad jsem už dospělá, plně svéprávná osoba oprávněná si rozhodovat sama za sebe a jednat, jak se mně zlíbí?!" To na každý pád jste, no též můžete být ve svých snahách zvenčí omezována, ohrožujete-li svým jednáním život bližního jako v tomto případě - (do)životního partnera.

Abyste se tak nedělo a Vy si pak mohli začít plně přetavovat své peněžní představy v realitu bez potřeby ohlížení se na rozmar manžela a žadonění o jeho souhlas, je nutné mít SJM zúžené, ideálně pak úplně rozdělené (zrušené). K tomu lze dospět buďto sepsáním předmanželské smlouvy upravující pravidla pro rozdělování společného jmění, nebo potom takovou jeho změnou provedenou kdykoliv v průběhu manželství třeba u notáře. Ten Vám po společné návštěvě (ne vážně nestačí, když přijdete sami) za pár tisíc rád rozváže křidélka a Vy si budete moct žádat a vystupovat každý sám za sebe, jak jen se Vám zachce bez nutnosti přizvání k účasti a výhledově i možnosti negativního zásahu toho druhého.

Tato tématika samozřejmě má své "světlé i tmavé" výjimky a potvrzující pravidla, stejně jako každý takový krok pochopitelně má své vlastní individuální specifika, pro i proti a tak i nároky na vhodné provedení, které je potřeba zohlednit a do výsledného díla všestranně zapracovat tak, aby sedli jako "hrnec na zadek" nejlepším zájmům obou manželů.

Více informací k této problematice si můžete přečíst: RADY A TIPY: SJM jak ho otočit ve svůj vlastní ekonomický prospěch

Hypotéku na koupi s nulovou akontací, do-zajištěním a KO registry či příjmy NELZE.

Nalejme si čisté info. Ne, vážně Vám nikdo nezaplatí celý vysněný baráček za miliony, když jste si na něho doposud nenašetřili ani korunu (dvacet tisíc fakt nic neřeší), nemáte co dalšího zastavit a navíc byste dle prokazatelných příjmů a zákonných ukazatelů bonity bezpečně neutáhli ani dvoutisícovku měsíčně navíc, nebo jsou vaše registry jeden velký paskvil, takže dát se tak vsadit na vaši schopnost řádného splácení, respektive absenci opožděné splátky, máte to s kurzem tak 46:1 v prospěch vašeho selhání to dokonce hned v prvním roce kalendáře.

Přibližně počítejte, že minimálně 20% budete muset "někde vyškrábnout", anebo hypotéku do-zajistit další nemovitostí v této hodnotě. Pokud byste se tím náhodou dokázali dostat na LTV nějakých 60%, může Vám toho být odpuštěno mnohem víc, neboť to je zhruba strop u nebankovní hypotéky Standard, avšak "na oplátku" u ní počítejte s podstatně vyššími provozními náklady.

Taky pochopitelně můžete mít tak absurdní štěstí, že se Vám podaří sehnat nemovitost s tržní hodnotou 5 milionů za 3. V takovém případě však počítejte s našim okamžitým dotazem: "Proč by vám ji kdo prodával za 3, když by ji mohl prodat za 5?". Nebude-li ve vaší odpovědi obsaženo něco ve smyslu rodinného příslušníka, dobrého kamaráda, nebo obchodního partnera, spíše počítejte s našim nesouhlasným stanoviskem.

Stejně tak, ostatně jako všude, může pomoct, podaří-li se Vám si k sobě sehnat takzvaného spolužadatele, který dohání vaši tristní ziskovost, nebo platební morálku. Natvrdo se tak však může stát, že začnete v úvěru doslova zavazet, překážet (mu) v jeho vyřízení. Ano, víme, že jste si ho k sobě dočasně přibrali, a chápeme, že opustit ho, nechat hypotéku i kupovanou nemovitost čistě na něm, není nic moc, ale hold jinak to kolikrát nepůjde, a navíc mezi námi děvčaty... Jestli ho potom z žádosti vyvážete, až se registry či příjmy "vyléčíte", nebo ho v ní nahradíte, vyjde prakticky nastejno, čili je prašť jak uhoď. Jen je potřeba dopředu vyladit a přednastavit.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016 a to na 101%.

U všech spříznených investorů dochází u spotřebitelských úvěrů ke splnění všech zákonných nařízení. Mezi hlavní můžeme zařadit povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity. Poměr mezi celkovými příjmy a výdaji žadatele musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši.

Stejně tak nedochází ke dvojím odměnám, které by se pobírali od půjčujícího i úvěrovaného zároveň.

Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.

Před vyplacením požadovaného financování nám poptávající neplatí jakýkoli poplatek dopředu.

V žádném z případů nám klient neplatí poplatek dopředu.

Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). Ani jedna z těchto plateb však není odměnou pro nás.
Pokud se v průběhu sjednání dopustíme hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.
V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.


Obecné informace

Šedesátá, 7018/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  • +420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225. Je vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele. Jsou nabízeny jeho úvěrové možnosti (bankovní i nebankovní) úvěrové poradenství v rámci živnostenského oprávnění + nabídky investorů v rámci tipařských smluv. Dumdluhu.cz je internetový portál, projekt sloužící především ke kvalitnímu úvěrovému, dluhovému poradenství.

Řídíme se zákonem o spotřebitelském úvěru platným od 1. 12. 2016. Vždy u našich investorů dochází v rámci spotřebitelských úvěrů před jejich poskytnutím k posouzení schopnosti splácet - prověření bonity klienta. Dále nedochází k dvojím odměnám a jsou dodržena všechna další kritéria zákona uvedené v informacích trvale přístupných spotřebiteli a v reklamačním řádu.

Některé údaje uvedené na těchto internetových stránkách se nevztahují na spotřebitelské úvěry poskytované podle zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb. Jedná se především o úvěry podnikatelské, realitní služby...

Copyright © 2012 - 2022 Dumdluhu.cz