Smutný příběh zkoušené, hypotečním "podvodem" napálené, o miliony zkrouhnuté rodiny:

důkladně oholené až do posledního, ještě (za něco) stojícího vlasu zbývajícího z odhadu bydlení.

Další důkaz nadčasové platnosti lidového rčení:

"Nejsi tak bohatý, aby sis kupoval laciné věci."

U hypoteční dávající všanc tu nejcennější, nemovitou to platí stonásob. 

Pokud možno šťastné čtení...

který zvěstuje, že výběrem té nejlevnější firmy, varianty zboží nebo služby se většinou dobrovolně uvrtáváte do nemalé a kolikrát nevratné trable,

jež Vás ve finále vyjde násobně dráž, než kdybyste si něco málo připlatili a dopřáli jednu pořádnou věc dělající Vám službu a radost dlouhé roky.

U takových ponožek se to ještě překousnout dá, jenže u nebankovní hypotéky nebo zpětného odkupu to představuje takřka existenční problém,

o čemž se na střechu nad vlastní hlavou nedávno přesvědčila i rodina ve středních letech, která dala na sladké barvy propagace, řeči prodejců.

Spíš na operační stůl s vážným nálezem vyžadujícím si okamžitý zákrok než pouhé vyšetření naší hypoteční ordinace se k jejich smůle dostali až poté, co se jim tento vzatý nález náhle rozrostli z nečistě půjčených 1.6 milionu (mínus mastné poplatky) až na rovných 3.5 k navrácení.

Tedy dávno po dvanácté, s pověstným křížem po funuse...

Tehdy teprve prozřeli onu oponu divadelního představení (tragikomedie), vyprostili se z pevného sevření těchto amatérských, krátkozrakých likvidátorů a poprosili nás o pomoc, jestli by s tím náhodou nešlo ještě něco udělat, na což jsme museli po bližší právní prověrce s povzdechem odpovědět, že nic moc. Dneska už by to i v této postapokalyptické fázi bylo jinak, jenže to ještě nebyli naše znalosti a obecně možnosti právní ochrany a zpětné nápravy na takové úrovni. Navíc se to samozřejmě bralo jako úvěr podnikatelský, nikoli spotřebitelský, takže o to o poznání hůř.

Krom toho neměli sebemenší páru, proč dostali takovou sankční ránu.

Nebyli si vědomi prodlené platby, porušení smluvních povinností, ani jiného provinění ze své strany. No znáte ach to vyhrazení si nároku úvěrujícího na pro(pod)vádění změn, nebo spokojení se úvěrovaného s odsouhlasením obsahu smluv a obchodních podmínek jeho právním zástupcem, ve slepé víře zanevření na vážnosti věci odpovídající rešerši. To se lehko podstrčí několik ustanovení a pak už si jen stačí počkat, než už ve vztahu věřitel - dlužník uklouznete, šlápnete vedle, či sám od sebe zničehonic postaví hlavu a poví sim - sala - BIM, Vy se stěhujete s prázdným kontem a pár igelitkami, ještě jste si nestihli zřídit trvalé bydliště a zařídit interiér, rádi že nedlužíte i nadále. Podobně jak s manželkou...

Jim bylo vzápětí jakoby nic řečeno, že údajně hned úvodem nedodali pojistný podklad, o němž neměli ponětí, že vůbec kdy měli, čímž se dopustili vážného pochybení vůči úvěrnímu řádu, za což byli exemplárně potrestání v souladu se smluvním podhoubím, postihnuti,  načež jim natotata skončil ten jejich slavný VIP úrok, skočil na cirka trojnásobek, což se splátkou udělalo necelé jednou tolik, o čemž se je neobtěžovali s adekvátní naléhavostí obeznámit, s hrazením tak zůstali při starém (to výlučně neznamená, že kdyby tak učinili, měli by na to, aby se tak nestalo), tolerance, trpělivost, možnost domluvy na posečkání, odkladu na bodě mrazu, vždyť to byl od prvopočátku záměr, takže se na nic nečekalo, nastalo okamžité zesplatnění na celkově splatnou jistinu, pro jistotu i obrácení o sto osmdesát stupňů a vymáhání, z něhož šel mráz po zádech. Vzhledem k tomu, že případnému novému investorovi už nenechali v LTV (ceně podkladového aktiva - nemovitosti) k adekvátnímu zajištění ("přikrmení) se pomalu ani K, o přefinancování už nemohla být řeč, aniž by se dobrovolně uskromnili, resp. slevili ze své vesmírné pozice (ceny), což, nebylo divu, zase nepřicházelo v úvahu, a tak nezbylo, než sbalit saky paky, krám, přehodit to na kumpána, spřízněnou společnost, nebo prostě prodat, střelit.

Ale tak hlavně že se levý lichvář a právní stát nažral, jen škoda, že koza zůstala necelá, ale rozporcovaná na cimprcampr...

To by Vás zajímalo, jestli bychom jim zvládli včasným ozváním se a zakročením ušetřit valnou část z této do chřtánu úvěrových predátorů vyhozené částky, kterou si čistém stačí sotva vydělat za čtvrtku svého produktivního věku, zachránit tím nemovitost, životní úroveň, rodinné vztahy...? Řekli bychom, že ano.

Nemyslete si, že se takové případy dějí sporadicky a my se s nimi tak setkáváme jednou, dvakrát do uherského roka. Opak je pravdou. Jen je neventilujeme, protože se opakují jak přes kopírák a tak na nich není nic moc zajímavého, raději před nimi obecně varujeme a jinak zavíráme oči.

Ať nám z toho při pozastavování rozumu nad tím neslzí, nepřeskočí...

---

Prodejní okno:

Řešíte podobnou situaci, kde si vzít v dnešní, už tak dost pohnuté době nebankovní hypotéku nebo zpětný leasing, aby jste si nepřihoršili ještě víc, než je nutné, nebo jste tak už udělali a nejste si ani za mák jisti, jestli ne v tom zmatku u podobné firmy zmetků, nebo naopak naprosto?

Tak či tak si nemůžete dovolit podstoupit ani zdaleka podobné pozdvižení?

Můžete zvážit:

ÚVĚROVAT PO(d)ŘÁDNĚ
dřív než Vás oberou...

V kontrastu se skutečnou nemocí máte víc ve vlastních rukou, abyste ne/uskutečnili patřičné kroky a neskončili v tomto terminálním stádiu...

---

Pokračování v původní verzi článku:

Nákup (u) šmejdu:

Nejenomže se tím (u)spokojujete s nekvalitním šuntem, jehož užívání většinou nebývá žádné extra žúžo (boží), ale ani jeho délka taková, jakou byste si byli bývali přáli.

Za životní cyklus statného statku pak možná stihnete vystřídat tři šunty, abyste nakonec zjistili, že jste v tom za dvakrát tolik, než kdybyste si na začátku "něco málo" připlatili.

"a to nepočítaje ten nespočet požitků, který jste mohli prožít, a starostí, které si naopak odpustit..."

"Život je příliš krátký na to, abychom (si ne)užívali špatné věci", tvrdí jistý klasik a my kvitujeme.

"Radši míň pořádného, než mraky podřadného" mě v této souvislosti i chvíli napadá

a kdo ví, třeba jednou vstoupí do dějin jako další moudrá hláška pana Mačka.

---

Drobná poznámka pod čarou:

Tím Vám nenamlouváme, že úplný nezájem o namalované cenovky, slevové srovnání, reálnou výrobní, užitnou i výkupní hodnotu, nezřízená rozhazovačnost za každou zbytnost, nesmlouvanou cenu a kvalitu, která se Vám nezamlouvá, je zaručená cesta k dosažení konzumní nirvány.

I nám něco říká pojem zvaný poměr cena/výkon(kvalita), podle něhož je dobré mít naladěný hledáček a ladit ho k dokonalosti u toho či onoho produktu, po němž zrovna jdete. Sám od sebe se ten hřejivý pocit z dobrého KUPU u cenově citlivého srdce nevytvoří, jako ani pečený holub do huby nespadne.

Ostatně na mermomocí mourovatém přeplácení za plné, přepálené ceny není nic moc světoborného a trpíte-li hmotnou nouzí, ani obdivného.
A silou mocí tady hájit ty výdobytky dnešní doby za ceny i konstrukce konstatované "to je fakt síla" s negativní konotací rozhodně nehodláme.

Ne nadarmo se tvrdí, že ďábel je ukrytý v krajnostech, i proto se hodí neházet bobek na snahu o nacházení zlaté střední cesty také v této oblast všedního života každého z nás, aby nestávali přílišní škudlové (škrti), ani hýřilové (bohémové), ale zůstali někde mezi nimi ve zlatém středu.

Tím spíš se pak budeme moct radovat nejenom z pořizovací ceny věci (krátkodobě), ale i po celý, zanedbání nehodný čas jejího užívání (si jí) a doprovodně i spravedlivého ocenění výrobce (prodejce) za přivedení na světlo světa (před vaše zornice).

"Co září na pohled, v jádru může hnít...", "Nesuď knihu podle obalu...", "když ptáčka lapají...", nebo "naleštěná bída... rozpis těchto hesel, které nám tu zanechali naši předkové zřejmě s ambicí apelovat na nás, abychom nečinili povrchností zkreslená rozhodnutí, jakoby neznal konce, což jistě svědčí o klíčovosti jimi kladené na tento odkaz a není tak radno podceňovat, byť starý, dobrý, selský rozum se ze světa vytrácí a to svinským krokem, možná právě proto.

Co by za možnost vrátit čas a zařadit tuto filozofickou poučku do svého životního náhledu dal nejeden z našich dřívějších žadatelů.
Teda ne proto, aby do toho zatraceného domu dluhů nikda nelezli, ale naopak se k tomu dokopali dřív, než po hlavě vletěli do té tehdejší hrůzostrašnosti k tamtěm vašnostům.
Nebo se tehda neunáhli a nikým nepozorováni neopustili jeho malebné prostranství nenechaje za sebou žádnou stopu, kdežto nechaje se odradit nějakou tou malicherností, či s bulíky ověnčeným nosem zlákat onou blyštivostí spíše přeludu nežli vidiny, které Vám přímo do očí nevybíravě vrhali nájemní vrah(ham)ouni vší životní harmonie.

Kteří si pak k nám pět hodin po dvanácté, s dluhem třikrát takovým a proto mnohdy i křížkem po funusu chodili pro jejich vykopnutí, jako by se nechumelilo, a my museli polykajíce hořkost, div se nezajíkali, resumovat: "pardon, tehdy to šlo, dnes už ne..."

---

Nyní nám dovolte konečně přejít k věci a podělit se vámi o jeden z nich...

Aneb proč být extrémně ostražitý při výběru svého nastávajícího partnera u nebankovní hypotéky, důkladně si v hlavě srovnat na něho kladené preference a nenechat se uchlácholit jen líbezným úrokem a lákavě působícími zevnějškem.

---

Protože to, co září na povrchu, může uvnitř dávno zahnívat a chtít nezávadné, tedy hrozivých pokut prosté a tím pádem zcela neškodné hypoteční a zástavní smlouvy je to, oč by mělo prvořadě kráčet. To aby původně nevinně vyhlížející a v pohodě zvládnutelný dluh nepřerostl ve zhovadilý nesmysl definitivně pohřbívající vaše na naděje na pohodové zítřky.

A tomu, že není žádná samozřejmost a podobné hulvátské proměny nepatří dávné minulosti, svědčí i tato nedávná událost.

Na trhu zjevně stále ještě existují mimobankovní společnosti, které se ve snaze nalákat lidi do půjčení si peněž od nich za podmínky zastavení jejich nemovitosti dopouští jistých Nešvarů.

Zakládají se na prostém principu cenové atraktivity. No řekněte, kdo by to dneska jen nechtěl mít co nejlevnější? Zejména týká-li se to hypotéky, nebo jiného, dávno spotřebovaného dluhu. "Nižší úrok? Sem s tím!" No ten se, zejména situovaný do nebankovního prostředí, dokáže šeredně vymstít.
Přestože první úvod představoval tento proslov, pro jeho netematičnost jsme se přiklonili k jeho přesunu na: TENTO osamocený list.

---

Úvodem do problematiky:

V bankovním prostředí, kde jsou okolní položky a hrozící výdaje plus mínus podobné, toto uvažování ještě v bez problémů obstojí v mnohých zkouškách, jež dlužníka v nekrátkém průběhu vracení zajisté čekají. Snad jediný vykřičník tam visí nad případným povinným pojištěním nezahrnovaným do RPSN a poplatkem za odhad či uzavření smlouvy, ale tak to je v dlouhodobém horizontu max pár tisícový rozdíl, tedy nic, z čeho (za co) by se muselo střílet.

Jenže lidé dosud odsud navyklí takovému uvažování přicházejí s podobnými očekáváními a myšlenkovými vzorci lovit i do nebankovních vod a právě v tom shledáváme ukrytý hlavní balvan úrazu, neboť zde je to úplně jiná básnička, nebe a dudy, mravenec versus dinosaurus.

Tam budete podobné troškaře hledat jen těžko, jdou po úplně jiných číslech a některé nebankovní instituci vážně nečiní sebemenší problém naslibovat vám to, po čem prahnete, tedy peněžní "hory doly" a v průběhu splácení vám ho na lusknutí prstu převrátit naruby v to, po čem prahnou pro změnu oni sami, tedy z vašeho pohledu peněžní peklo a "doly hory" dřív než dořeknete slůvko kur (domácí).

Na mysli se jim povrchně promítají úvahy jako: "Tak tady se někomu zachtělo po takřka bankovním úročením, splátce a dokonce i přeplatku? Jak je libo, má je mít! Vstupní poplatek takový, že se vám z něho nezježí vlasy? Ale ovšem, žádný problém, co bychom pro Vás neudělali, náš zákazník je přeci náš pán, tady ho máte!" Ty potom poptávajícímu prezentují jako vyřízenou věc, což by samo o sobě bylo supr, kdyby pod nimi nesplétali úplně jiné pletichy, nespřádali přímo zákeřné plány, jimiž mu co nevidět podrazí nohy.

Vy tak dospějete k uspokojení svých prvoplánových pořizovacích preferencí, oni si vás smluvně zavážou a tím jakoby to celé haslo, nákup hotov, děkujete a odjíždíte domů celí šťastní v domnění, jak skvěle jste nepořídili, přestože jste se právě o svůj domov spíše zdárně připravili a to za jeho ani ne poloviční cenu.

Teď už asi i sami cítíte, že by to tím hasnout v žádném případě ale nemělo. Z jejich ani vaší strany. Cely dychtící po vykreslení úplné pravdy by měl poskytovatel zvednou prst a zřetelně vás varovat před všemi těmi hrozbami, jež na vás ze smluvního zaopatření vyčuhují, a změtí povinností, jež je nutné splňovat, abyste se jim zdárně vyvarovali. A vy byste to neměli "jen tak" nečinně nechávat plynout, naopak byste se po nich měli striktně pídit, vznášet námitky a neodbytně si nárokovat jejich korekci, nebo eliminaci. A to rozhodně dřív, než perem pošpiníte smluvní zaopatření.

Jenže to sehráli tak dokonale, že vy přítomnosti těchto chytáků buď nemáte sebemenší páru, nebo zkrátka máte rádi jednoduchá a jednoznačná řešení, takže se po nich ani nepídíte, skoro by se dalo říct, že je schválně přehlížíte slintajíc nad vyhlídkou brzkého přísunu levných peněz. Už jste učinili své rozhodnutí a vlastně o nich ani vědět nechcete. Vesměs jen doufáte, že to nejste vy, kdo si právě vytáhl černého petra a vše bude v naprostém pořádku. Posléze budete tíhnout ke skálopevnému obhajování svých stanovisek (zejména zevnitř, ale i navenek), utvrzovat a přesvědčovat sebe i ostatní v jejich správnosti. A to do doby, než vyjde jasně na povrch, že jste se šeredně spletli, nechali obalamutit a poškodit. No je dost dobře možné, že i potom, přestože vám pravda bude řvát přímo do tváře, si pojedete pořád tu stejnou písničku a to možná s ještě vehementnějším nasazením, abyste si náhodou nemuseli si přiznat svůj omyl, lehkomyslnost a snadnou ovlivnitelnost. Ze zarputilé neochoty narušit svou niterně neochvějnou integritu rozplynutím představy o naprosté vlastní perfektnosti ještě více zatvrdnete a raději začnete ve svém bezprostředním okolí pátrat po vaše předchozí postupy ospravedlňujících, případnou rozervanost zmírňujících argumentech, načež z toho bude samé sebe hájení, popírání zjevných pravd a jejich demagogicko-pokrytecké překrucování, respektive přebarvování v prospěch odpovídání svým představám, popřípadě roztříštěné křehké ego doprovázející přehnané vlastní litování, či agresivní útočení na domnělého původce všech těch osobních újem a útrap.

Z jejich úhlu pohledu dá smysl, že si vás přece nebudou takovou surovou upřímností předčasně záměrně odrazovat, odhánět. To by se jim toho z vás teda moc vytěžit nepodařilo... Celá jejich strategie ostatně stojí a padá na tom, že spolknete jejich návnadu zavěšenou na "nad hladinou neviditelnou" udici a teprve potom, co vám bude bimbat někde mezi jícnem a předkusem, tvrdě zaberou. A jakmile sebou budete bezmocně mrskat na souši, na nějaké to mletí pantem a kladeních všemožných námitek bude už poměrně pozdě. Tento "game plan" jim vynáší těžké prachy, tak světe div se že nevidí důvod, proč by ho měli měnit, když porybný je při tom pytlačení zatím ani jednou nečapl, natožpak pořádně potrestal.

Pravda zatajená, nebo nikým jakýmsi čirým nedopatřením "nechtě" nevyřčená, jež jsou si ve svojí podstatě podobné jako "prašť a uhoď", je však taková, že tyto slavnostně přislíbené, dosti slibně se jevící hypoteční parametry pro ně mívají absolutně nedostatečné profitabilní hodnoty. To znamená, že s jejich výší nejsou smířeni "ani za mák", pouze je "ze startu" schválně podstřelili "jen tak na oko", aby tím přivábili a schramstli (zasmluvnili) dlužníka, kterému teď nedopřejí poznat klidový režim, neboť ho budou sekat sankcemi ze všemožných úhlů hlava nehlava, jen aby dohnali toto úvodem natropené peněžní manko.

Nečekanost následných výdajů by se ze strany chudáka hypotečního "nákupčího" dala poměrně trefně přirovnat k takovému pořízení staršího kultovního vozidla, které se zvenku jen leskne a prodejcem je prezentované jako garážovaný investiční kousek v top stavu proinvestována spousta peněz jen sednou a jezdit. Při prohlídce vás nechá projet narychlo kolem bloku s už před vašim příchodem poctivě prohřátým motorem, prodej proběhne za prapodivných podmínek a až při přepisu zjistíte, že auto v poslední době krátkodobě vlastnilo víc lidí než profesionální společnici a to pravé rodeo započne v moment, kdy co si ho celí hrdí přivezete do ulice. Chvíli si káru spokojeně užíváte, jezdíte si stažené okýnka vypeckovaná hudba a nad menšími mouchami přivíráte nejen zrak ale i sluch. No zbytečně brzo a nebezpečně okatě začne vyplouvat napovrch, že nejde o žádné mouchy, ale regulérní umíráček, že mu bez znatelnějších zásahů zbývá stěží pár měsíců života a že jste rozhodně nepořídili žádného "miláčka" přechozího majitele, a jestli ano, tak to teda všichni svatí s jeho manželkou. Pomalu prohlížíte tu boudu a začínáte si připouštět, že jste si zakoupili naleštěnou bídu a roky zanedbávanou, vylétanou vránu na pokraji odchodu do "věčných lovišť", do níž musí neprodleně zahučet minimálně další kilo, aby se ji vůbec podařilo udržet při životě, provozuschopnosti, jinak se vám rozsype pod zadkem a volant si budete moct nechat coby suvenýr, připomínku této přihlouplé akce. Ale ani za předpokladu, že oželíte další prostředky, si nemůžete dělat deziluze, že by z toho naráz byla nějaká extra leštěnka, žádné takové, jen spíš motoricky zachovalý, plně pojízdný kousek. Krutost tohoto faktu vám nemilosrdně potvrdil i známý v servisu, který musel přiškvařené svíčky celý polekaný a propocený odtloukat heverem, neboť většina provozních tekutin dávno ztratila své tekuté skupenství a veškeré filtry svoji funkčnost vzhledem k jejich naprostému zanesení ztvrdnutými špinavostmi. Dokonce i tu kastly už vám pomalu požírá koroze nezastavitelně se rozlézající pod tím fešným lakem, ale to už budete muset nechat na jindy. Stejně jako prasklou střechu, vymlácený podvozek i těžce vybydlený interiér. Nebo spíš na nového majitele, projeví-li alespoň částečnou ochotu reflektovat v odkupní ceně vaši dosavadní investiční angažovanost, tedy prachy narvané do koupi a cca jednou tolik do obměny takřka všeho kolem motoru, byť automobil ve výsledku zvnějšku působí, jako byste jen lehce posypali těžkou námrazu špetkou soli... Nebýt těch nových světel v přítmí vás příjemně oslňujícím, vůbec byste neřekli, že do něho zahučelo tolik a to ani z vlaku. Rekapitulujete si celý nákupní proces a přemítáte nad tím, co bylo špatně. Kéž byste se do něho tehdy tolik nehrnuli, líp si ho racionálně, s chladnou hlavou promysleli, přizvali a třeba si i připlatili za nějakého profíka na prohlídku, nebo tu herku první zavezli do servisu na důkladnější obhlídku. Asi byste takové utrácející pohromě alias kasičce na peníze byli bývali předešli. A to vás podobné řeči od známých snažících se vám to zavčasu rozmluvit, nebo zpětně napadnout a zesměšnit, tolik iritovali. "Ts, asi závidí, neví, co je dobré, co si to dovolují vměšovat se, strkat nos, rýpat do cizích záležitostí a ještě k tomu vyrypovat? Kde berou tu drzost rapidně zchlazovat vaši euforii z nákupu mazlíka?!" Že jste na ně tehdy nedali, nepočkali a neulovili si něco vpravdě s láskou opečovávaného, už hotového, bez zprznění tunerem, rakety nalítaných kilometrů beztak ještě stočených. Zas o tolik moc tyto premiantské kousky nestály... Jenže vám se tehdy tolik pozdávalo, s trpělivostí jste si moc netykali a natěšením bez sebe jste ho chtěli mít ihned. Co si budeme namlouvat, jakmile jste spatřili ten inzerát, v ten moment jste se namotali na to, že je to osudová záležitost. Váš život najednou jakoby získal barvy, něco ve vás hrklo, ožilo a vzplálo, dlouho nepoznané moc těšení jakoby vám umožnilo na několik slastných chvil plných nepředstírané dětské radosti vám umožnilo procitnout, prohlédnout, zapomenout na tu nemastnou neslanou, docela nezáživnou a únavnou každodenní rutinu. Byť to netrvalo dlouho a draze jste za to zaplatili, stejně to stálo za to a přestože osud zde dozajista sehrál svou roli, v tomto konkrétním případě vám chtěl spíš pěkně přiložit, dát jaksepatří za uši, pořádně vypráskat opaskem přes zadní kapsy, vyluftovat "šrajtofli" a možná i říct něco jako "zklidni, vrať se nohama zpátky na zem ty poblázněný snílku a možná i načase podívat se do očí všední a šedavé realitě, smířit se s ní a konečně dospět". Nebo to prostě jen byla další souhra náhod. To je jedno, tak či tak, auto ste mohli mít i lepší...

Vezměte jed na to, že rovněž ze zakoupené nebankovní hypotéky se vám časem může vyklubat hotová příšera požírající peníze jedná "radost" a ve finále se překvapivě prodražit dosti podobným způsobem.

V porovnání s ním by se i případná dohoda na dvojnásobném úroku pořád jevila jakožto cenově mimořádně zajímavá peněžní příležitost.

Ale co teda dělat, abyste takové operaci, nechtěné proměně z beránka na vlka (pohromě) předešli?

To se vám pravděpodobně podaří pouze za předpokladu, že vynaložíte maximální důslednost a obezřetnost při předsmluvním pročítání smluvních podkladů a svědomitě se obeznámíte s jejich obsahem, který v sobě nese známky, ukrývá kořeny všech možných budoucích problémů. 

Jako ostatně před každou koupí, i zde platí pověstná potřeba provedení poctivého průzkumu. Po důsledném nastudování a procítění produktu, zvážení všech PRO A PROTI i konkurenčním porovnání si vytvoříte poměrně jasný obrázek věcně vypovídající o tom, co přesně za věc (v tomto případě peníze) že si to za svoje drahocenné "peníze" kupujete!

Podobně jako v divadle znají snad na sto způsobu, jak zaujmout vaši pozornost, vtáhnout vás do děje a odvisle od typu představení vás posléze pobavit, nebo naopak vyděsit, repertoár takovýchto přeborníku v hraní nebankovní tragikomedie disponuje obdobně širokou paletou záminek k předstírání, s nimiž vám svedou "hezky, česky, hladce, stručně a jasně" podstrčit a odůvodnit takové napálení hrozivě vyhlížejících pokutových raketometů, jejichž vypuštěním a následnou explozí si ve skutečnosti pouhopouze prachsprostě rentují své zpočátku záměrně poddimenzované příjmy.

Jen blázen s těžce "doplantaným" žebříčkem hodnot a z něho pramenícím pokrouceným pohledem na svět by jediné z těchto nemilých překvápek, které na dlužníka začnou co nevidět vyskakovat a dohánět tak doposud neadekvátní profitabilní rentabilitu poskytovatele, s čistým svědomím označil za "počestnou, pobožnou, natož pak Bohulibou". Být jejich karma jezírko, je to řádně zabahněný močál, o jehož průzračnosti nemůže být řeč.

Obavy o to, že by vás těmito fígly v průběhu platebního představení nedokázali zarazit do sedadla a přivodit vám infarktové stavy, rozhodně nejsou na místě. Výstupy ze sálu důsledně pozamykají na cca třicet západů a vám bude zapovězeno ho opustit, dokud si celou show zplna nevychutnáte (nevytrpíte) do poslední pětikoruny, jíž jste si za ni ani ze svého poctivě zaplatili, leda byste putovali přímo pod defibrilátor a to ještě v tom lepším, tedy plně elektrifikovaném a nikoliv hořlavém scénáři...

Dlužícího si "pěkně" obestřou spoustou potrefených smluvních povinností, které musí v průběhu vracení zápůjčky splňovat, jinak mu ji pořádně osolí, opepří, no zkrátka zdraží opět pramálo křesťanskými pokutami. Podklady k dodání, podmíněné šibeničními, prakticky nesplnitelnými termíny a zadní vrátka v podobě nároků na svévolně vynesená rozhodnutí, či urovnání celkových přeplatků je jejich zběžným průletem...

Podobné argumenty jako "nedodali jste... nestihli jste... jsme nuceni si nárokovat navíc...", jimiž bude půjčující neurvale usilovat o dohnání nedostatečné ziskovosti, posléze uslyší daleko častěji, než by mu bylo bývalo po psychické stránce milé, zdrávo. Jakmile začne nabývat dojmu, že už tomu bude brzo konec, že klesli na dno nejen morálky, ale i svých zoufalých snah, překvapí je bujarost dalšího peněžního nároku, až má člověk pocit, jakoby snad nebraly konce a že se proti němu spiklo zcela všechno. Že šoupe zadkem o suché dno skluzavky, veškerá vně působící gravitační síla ho stahuje dolů a ruky všech přihlížejících jí v tom ještě dopomáhají.

Stejně jako divadelní vystoupení může nastat až ve chvíli, kdy si zakoupíte lístky a dostavíte se na dohled podia, v případě takové morálně závadné nebankovní hypotéky naplno vypukne vrchol jejího groteskního vystoupen, až když úspěšně "prožerete" všechny od nich půjčené peníze. To potom oči přihlížejícího propuknou v nespoutaný pláč, jakmile mu na hypotečním lístku přibyde spousta nečekaných čáreček ke škrtnutí, nebo jedna bytelná, táhnoucí se takřka přes celý. Rovněž aktér bude moct konečně dát neskrývaný průchod svým emocím - diametrálně odlišnému, úlevnému jásotu. A ne, zdaleka to není pouze o opožděné splátce, takže dlužníkovi vážně většinou nestačí dát si dobrý pozor na včasné placení.

Nespočet z těch, kdož se s naivní bezstarostností domnívali, že nad vším tím nebezpečenstvím za takového předpokladu na pašáka vyzráli, vyhnuli se všem hrozícím útrapám a jsou tím pádem z obliga, neboť jim věřitel nemá za co vyfakturovat katastrofu a krátce nato zdvihnout prostředníček, čili se jich tento vztyčený ukazováček nijak netýká, se ze zlou potázali a za doprovodu šokem, křečí a bolestí staženým obličejem žuchli na zadkem dno. Těžko uvěřit? Čtěte dál...

To se pak nejeden bláhovec či chytrolín nestačil divit, jakmile mu dluh pod jeho rukama začal narůstat naprosto nestydatým tempem, rychleji než nejspíš prachem vydatně krmený pavouk za nočním stolkem, místo aby se mu ho dařilo kočírovat, tedy postupně ukrajovat a ráčil se tak dělat to, co každý správný dluh dělat má - ubývat s každou jednou splátkou. No to on ne, radši si nekontrolovaně, raketově roste. Jakoby to, že to s tím úmorem dlužné částky zpočátku nebude žádná sláva a půjde po troškách, neboť většina měsíční platby zprvu poputuje na úrok, mu bylo už předem dobře známé, ale že se to uráčí nabýt opačný kurz a s vervou podobnou vozidlu poháněném vpřed Vervou 100 netrpělivě vydat směr vzhůru, to se mu nezdálo ani v tom děsivém snu, v němž pořád platil a platil a dluh stagnoval, ne a ne ubývat. S takovou bude jeho drahocenný baráček svojí hodnotou co nevidět připomínat zcela bezcennou cetku v porovnání se zůstatkem dluhu na něm zaseknutým. Tak to mu ho teda vyndej...

Exemplárně tvrdé peněžní potrestání v průběhu: Ani samotný (f)akt, že se bude dlužícímu "jako na potvoru" po celou dobu dařit exemplárně procházet obdobím splácení a bez sebemenší úhony i na cti utrhání dokáže splňovat všechny své titěrné povinnosti, takže se věřiteli nenamane byť jen jediná příležitost k sebemenšímu peněžnímu potrestání, protože zatím prostě nebylo za co "pokutovat" a náhle měnit platební podmínky k horšímu, pro něho "samo o sobě" ještě nepředstavuje garanci nepostihnutelnosti a záruku absence vystavení jakémukoliv "fakapu" ze strany půjčujícího.

Nedokáže-li už to věřitel v průběhu splácení vydržet a vážně si musí odskočit na "velkou" vykrmovanou, jakoby mu snad v průběhu náhle vyvstala ošemetná potřeba peněžního přísunu, v záloze si pro takové krajní případy schovává i taková "interní odůvodnění" výrazného snížení atraktivnosti uzavřeného produktu, s nimiž se může u těchto vzorně platících dlužících bez jevení sebemenších známek jakékoli problematičnosti či zálusku na opuštění jeho zmijího doupěte svévolně vytasit.

"Hoši, potřebujeme prachy, ale fakt že nutně, tak co s tím uděláme, jak to navenek vysvětlíme, co jim tam předhodíme?" "Co třeba shodit to na tu inflaci? Na to, že jim ta potvora zdražuje ledacos, si snad už zvykli." "Pepku, jak je možné, ty to děláš, že pokaždé na první dobrou přijdeš s něčím tak vychytralým, vyloženě klameš tělem, navenek se jevíš jako taková totálně vydutá hlava jalová..??"

Příště možná bude tím argumentem apríl, akorát že to nebude žádný apríl.

Do zálohy si zjevně nechává přiotevřené zadní vrátka plná podobně přidrzlých argumentů, jimiž si dokáže takové náhlé zdražení obhájit bez náznaků nervozity či zahanbenosti. Ty jakoby si v tvůrčích chvílích skládal do už tak bohaté zásoby jako nábojnice, aby měl kam sahat, jakmile se dostaví chuť si vlastního popudu zastřílet po vlastních klientských řadách. To z toho pak zhurta a vlastního popudu bývá takové to:

"Baf, právě kvůli této prkotině, na argumentaci kterou si shodou okolností činíme smluvní nárok, vám coby dlužníkům dáváme na vědomí, že jsme byli shodou nešťastných okolností přinucení zvýšit tamty výdaje na vaší hypotéce a tím vás učinit ještě daleko chudšími, než jste byli doposud, a to zrovna o dobré stovky tisíc, ne-li přímo miliony. Rozhodnutí je neměnné, do měsíce nabyde platnosti, můžete se proti němu odvolat. Víme, že za to moc nemůžete, ale co máme dělat, když nutně potřebujeme prachy, někde je nabrat musíme, peněžní deficit a chudoba je hold svinstvo, sorry jako. Konec hlášení. Díky a čau, lidi."

To se pak člověk může být naprosto vzorný premiant, skákat hlavou napřed z prvního patra a přesto je, zaváže-li se u takového hotového grázla, vysoce pravděpodobné, že mu nepříliš odlišné vyrozumění přistane v poště a převrátí život vzhůru nohama.

Kázeňský postih na závěr odstrašující od výstupu: Pro případ, že se dlužícímu čirou náhodou podaří prohlédnout celou tuto habaďůru v průběhu splácení dřív, než se stihne samotný půjčující vytasit s takovým opatřením, vybarvit podobným způsobem, a rozhodne se tak putování tímto domem hrůzy, do něhož coby bláhový machr dobrovolně vkročil, předčasně ukončit, neboť si opožděně pořádně pročte, nebo nechá prověřit smlouvy, nebo třeba zaregistruje onu vlnu hrůzy u svých spolu dlužících, najednou z toho začne mít úzkostlivé stavy, mokré nohavice či plno v gatích, a rozhodne se rozhodně reagovat tak, že z něho urychleně předčasně vyskočí "děj se co děj", než bude úplně pozdě, doslova doplatí na podělané rozhodnutí a ocitne se ve finančních troskách...

Ani tak se mu přísnému potrestání za neuvážlivě odvážné vstoupení nemusí podařit uniknout, neboť mu za takové předčasné "odstoupení" od smlouvy budou účtovány nehorázné náklady a o ty celé toto vyčíslení dluhu ke splacení poté důkladně navýšeno. V tom bývají započítány třeba všechny úroky do konce splatnosti, nebo pokuty vyšponované tak vysoko, jakoby nás nečekal žádný zítřejšek. To mu pak ony trenýrky definitivně klesnou až ke kotníkům, nebo ho to z nich vystřelí až k oblakům a k tomu si z tohoto trestu za včasnou nerozvážnost odnese doživotní následky v podobě třesu v pravačce coby nervové poruchy doprovázené přehnanou podezřívavostí, apatií až paranoiou, jakmile na něho hned u východu, kdy už je pár pomyslných kroků od čerstvého vzduchu, téměř za posledním závěsem vybafne zrůdnost nemající za celou tu dobu obdoby, po vzoru káně s myší se mu zahákne svými pařáty kolem krku a nezbyde než to zužitkovat jen coby příležitost k vykouření celé krabičky...

Jako důkazní materiál nechť poslouží nedávný příběh nebankovní hypotékou poškozené rodiny, s jejíž čtyřicetiletým potomkem, jak už to často bývá, taktéž poměrně problémovým, jsme měli tu čest nedávno pohovořit při příležitosti jeho snahy o předložení prosby týkající se nalezení pomoci v jejich nelehké, prekérní až přímo ožehavé situaci.

Jen lze za poměrně velkou škodu považovat, že k takovému kajícnému ozvání se znovu došlo v poněkud pokročilé, přehnaně a dost možná i příliš pozdní fázi...

Tento článek jinak navazuje na varovný nebankovní nešvar, kterému jsme dali prostor v úvodu TÉTO produktové podstránky, jež má rozhodně co říct lidem myslícím to vážně se sháňkou nebankovního hypotečního produktu, nebo si jen přejí dodatečně se o něm dovzdělat.
Tímto bychom měli úspěšně za sebou prokousání se nechtěně protaženým úvodem a s poklidem i poměrně prázdnou hlavou tak můžeme pokročit k onomu avizovanému, celou tu dobu (ne)trpělivě očekávanému rozhovoru.

---

Kostrbaté průběžně postřehy:

Do sluchátka z druhé strany v něm neklidně promlouvá syn čtyřicátník hlasem zaplněným směsicí rozladěnosti, zoufalosti, naděje a dokonce i útočnosti popisujíc tak ze svojí perspektivy tragickou hypoteční příhodu, která ho spolu s rodiči sedmdesátníky přednedávnem zasáhla a tvrdě rozmetala jejich životy jako obří vlna chystající odnést si z nich tu peněžně nejcennější položku - přístřeší na jejich hlavami.

Nezbylo nic, než jí se "slzami v očích" nečinně přihlížet a na šestero vlastních očí se tak stát jejími svědky bez špetky vlastního přičinění, natožpak možnosti jejího ovlivnění. Ale abychom nezačínali od píky, pro nasátí atmosféry si pusťme i menší intro, uvedení do problematiky. Jisté stopy po vině za vznik této katastrofy se totiž jejich rodovou linií nesli, ne že ne. Jemu se několik let nazpět "nevyvedlo" podnikání, vznikly velké dluhy, které časem přerostly v ještě větší exekuce.

Tento krizový stav vyloženě vyřvával po promptním vypořádání, než se v neustále rostoucích pohledávkách nadobro utopí. "Menší" otazník s vykřičníkem však stále visel nad odpovědí, jakou cestou ho má asi tak docílit. Nad tou "špekuloval" dnem i nocí, rozjímal nad ní, praktikoval různá radikální myšlenková cvičení, probíral ji ze všemožných úhlů až do úplného vyčerpání a kde nic, tu nic.

Veškeré naděje na znovu nakopnutí podnikání pověsil na verandu s i tou poslední neproplacenou fakturou, na pumpu ani přepážku nenašel kýženou kuráž a z lukrativní práce v zahraničí se vyklubala pěkná habaďura. Jediné, co ještě zůstávalo na stole a přicházelo v úvahu, bylo "někde si půjčit". Jenomže kde, kdo dneska asi tak půjčí takovému "průseráři", anebo důchodcům?

"Ano tati, fakt mně půjčí a za dobrý úrok. Je to sice nebankovní firma, ale vypadají dost slušně. Mají pěkné stránky, velkou reklamu a dokonce i kladné recenze na internetu..." něco takového asi pronesl při vhodné příležitosti u jídelního stolu jednoho "slunečného" dne. Tehdy ještě netušil, že si ho má vědomě vychutnat a v kalendáři rovnou vyznačit hnědou barvou, protože jim do života přinese samou bouři a dál už se bude vše jen... Víc už to ani nejde, asi by tehdy odpověděl, jak by si teď za tu naivitu "vylískal"...

"To zní dobře, tak do toho běž", kvitovali jistě jeho rozhodnutí hlavou pokyvující, postarší a přespříliš důvěřiví rodiče. "No, má to jeden háček, oni mně nepůjčí jen tak na dobré slovo, nebo směnku, musí se u nich ručit." "Aha a čím, co třeba takový traktor?" "Ne, to ne, berou jedině nemovitosti, baráky. Museli byste mně dát souhlas se zástavou" dodává s nevinným, prosebným, lehce provinilým pohledem. "No, tak to v žádném případě." odpovídá máma. "Víš přece, jak dopadli ... Navíc sem kolikrát slyšela příběhy takto poškozených... V žádném případě nebudeme riskovat, jediné štěstí, že jsme tě po založení živnosti přehlásili na městský úřad, jinak už bychom byli dávno na ulici. A teď se jako máme vystavit takovému riziku? Říkám ti NE a to je moje poslední slovo."

Kámen úrazu tehdy spočíval v tom, že to poslední slovo nebylo po menší rešerši a rodinné domluvě z toho vzniklo "Tak teda ANO, uděláme to pro tebe. Ale budeš si uklízet, najdeš si ženu, uděláš ze mě babičku a zaseješ kytky na zahradě.", a taky v tom, že výběr nebankovní společnosti ze strany syna výstižně odpovídajícího "Ano mami" by se dal označit za dosti nešťastný. Za partnera si tehdy totiž nevědomě vybral, přeneseně řečeno, toxického ladyboye lákajícího na své ladné křivky, aniž by jen tušil, jak se výhledově vybarví...

Smlouvy si zběžně prokontrolovali, nic extra nebezpečného v nich nezaznamenali, a zpočátku vážně nic nenapovídalo, že by se vyloženě přehmátli. Teda lidé, kteří měli na starost podpis smlouvy, ani místo, v němž probíhal, nevypadali zrovna nadvakrát důvěryhodně, ta prezentovaná první liga z nich teda rozhodně nečišela... Ale tak peníze potřebné k poplacení těchto problémových pohledávek získali poměrně rychle. Jen to teda celé na "dokupu" různých doplňkových služeb stálo "dokupy" navíc tolik, že by se za to mohli měsíc povalovat na Zanzibaru "v plné polní", ale co se dá dělat...

Velice nic si nedělali z toho, že za opožděnou splátku, nebo porušení jedné z desítek "podružných", kolikrát dokonce blíže nespecifikovaných povinností hrozí přímo devastační sankční protiopatření, která mohou uplatněná na popud věřitele pomalu i za to, že dlužník troufl špatně nadechnout, nebo naopak vydechnout nepatřičnou partií... "No co, hold si dáme dobrý pozor, abychom žádnou podmínku neporušili a budeme platit včas." Řekli si asi. Byť je to podobné, jako postavit si dřevěnici na pláži s pohyblivým pískem v rizikové příbojové zóně a doufat, že nedotčená vydrží stát celou věčnost... Velkého divení, když přišla tsunami a chatku jim rozmetala na „cimpr campr“… Ale co na plat, ne každý uvažuje stejně...

Ale zpátky do přítomnosti... Přesně tato neostražitost se jim téměř do roka a do dne taky vymstila, stala osudnou. Pískání nad tím, jak perfektně pořídili, jim vydrželo zhruba rok, pak zavřískali, přestože spláceli přesněji, než tikají švýcarské hodinky.

Tato nebankovní společnost, od níž měli něco přes rok půjčen větší obnos oproti svému obydlí, je bez špetky jejich vlastního přičinění jednoho rána konfrontovala s tím, že je nucena nákladově jim zvednout hypotéku, čímž se zničehonic ocitli v nezáviděníhodné situaci, doslova na okraji společnosti i pomyslné hraně propasti a to způsobem nikterak dobrovolného dotlačení k ní.

V této době ekonomicky k tomu nejmíň vhodné je poctila svou zcela nečekanou, nezvanou a tím tuplem nevítanou návštěvou obsílka zvěstující markantní zvýšení hypotečních režií a to s platnosti takřka okamžitou, konkrétně počínaje příštím měsícem... Zastihla je tak zcela překvapené, nepřipravené a tím pádem bezbranné.

Na tom, jak vyzpěvujeme pořád dokola, frekventovaněji a dost možná i otravněji než pěnkavy, ještě není na poměry "alternativního" financování nic zas tak zvláštního, zato přímo k pokukání je v tomto konkrétním případě originalita odůvodnění, kvůli němuž byli údajně přinuceni podniknout k nim promenádu s tímto "praštěným prodražujícím opatřením". Z onoho pomyslného šuplíku s nápisem "švihnuté důvody k náhlému zdražení" se jali vytasit fakt že perličku...

Titěrnosti jsme se v jeho barvitém přednesu klasicky inklinujícímu k zabíhání do přehnaných podrobností a přehrabování v minulosti snažili eliminovat, protože nám zvyšují akorát tak tlak, bývají vesměs známé a k tomu k ničemu. Na nalezení řešení mají pramalý vliv, netýká se nás to, neumíme cestovat časem, ani nejde o výslech. Je potřeba držet se tématu, než se v tom nadobro ztratíme.

Tak pojďme konečně i my k podstatě příběhu. Čím zdůvodnili nevyhnutelnost takové nenadálé peněžní "popravy"? Údajně se na jejich hospodaření negativně promítla inflace a tak jim ve snaze zažehnat krizový stavu nezbylo nic jiného, než se uchýlit k tomuto "kreténskému" kroku.

---

Řekněme že závěr:

To jim do důchodu, na stará kolena pěkně zavařil(i). No moc bychom se nedivili, kdyby takových "nezaviněně ožebračených ubožáků bylo už teď požehnaně a k nim přibývali další tempem přímo vražedným"...

Nepodaří-li se dluh v brzké době a plné výši umořit, budou s takovým zdražovacím apetitem zanedlouho muset vrátit zástavnímu věřiteli tolik, kolik se podaří utržit z prodeje této "nehnutelnosti", a možná i mnohem víc úměrně tomu, o kolik do této doby dlužná částka její cenu přeroste. To potom člověk nejenže přichází o svoji nemovitost, ale ještě si do následného nájmu sklesle odnáší nemalý dluh...

Na základě osobního šoku ze svědectví takového bezprecedentního trucu "jako vyšitého" a k tomu vystřihnutého přímo na jejich osobní konto se nám jali dát konečně za pravdu, neochota akceptovat jeho konečnou podobu je přiměla přehodnotit nenáklonnost, ba dokonce možná mírnou nevraživost našim směrem a osmělit se ozvat s prosbou o pomoc, byť za poněkud smutný lze označit fakt, že k tomu nedošlo dřív, neb bych se pět min po dvanáct jen těžko honí, a tak z toho bude dost možná definitivní "fakap".

Ten by při pohledu původním metaforickým průzorem připomínal jednu z těch těžko zadržitelných a ještě hůř navratitelných fází následujících po jeho zdárném a zároveň zrádném žduchnutí zákeřně do zad, kdy už si razí cestu vzduchem při volnému pádu z tamtoho srázu, nebo se právě dořítil a bez známek žití leží na jeho dně.

Do dne vydání tohoto "usnesení" přitom prý spláceli naprosto v pořádku, ani neporušili žádnou z mnoha už tak přesmíru přísných až sarkasmem pachnoucích podmínek, které jim kladlo přímo jedovaté zasmluvnění. "Prostě inflace, sorry jako aneb když zoufale potřebuješ, kde najdeš, tam vyškrábneš..."

Ale co teď s tím "vyloženým prokaučováním místo vyplakávání nad zbabraným zadlužením"? Učinit přítrž se tomu dá jedině uplatitelným úvěrem, nebo odkupem za běžnou cenu tržní, načež se na oboje vztahuje značka "spěchá - čím dřív, tím líp". Z peněz takto nově získaných se dlužník nadobro střepe toliko toxické pohledávky, což je základ. Za předpokladu, že se před tímto jejím vyplacením nepodaří domluvit na splasknutí "řádně nafouknutého" dluhu do objemu obecně akceptovatelného, se lze až v tento moment, kdy už žádný jeho další narůst nehrozí, vydat cestou zpětného právního napadnutí, řádného rozporování a žádosti o zpětné narovnání.

"A ne, vážně se s tím jinak nedá zmoct nic moc a zcela upřímně tomu ani žádné extra šance nedáváme, když je to na první dobrou celé vedené jako "podnikatelák", z čehož podstaty si může každý jeho půjčující jakožto svrchovaný panovník kout pomalu kterékoli kejkle a splétat pletichy, jež si sám uráčí umanout, neb v tomto ohledu nepodléhá ani zdaleka tak přísnému státnímu dozoru, který je jinak důsledně vykonáván nad jeho souputníkem "spotřebáčkem", jehož poskytovatelé jsou jím naopak "na pedanta" peskováni, bez možnosti volby nuž horkotěžko se podřizující jeho pravidlům, celí zahaleni pod vlákny jejich značně omezující pavučiny.

Nechceme působit jako nějací škodolibci libující si v lidských škodách. Nenávisti, nepřejícnosti, ba dokonce zvrácené vnitřní radosti z utrpení druhých vážně příliš neholdujeme. Právě naopak se považujeme za poměrně, možná spíš přesmíru soucitné jednotlivce zpravidla usilující o jejich včasnou eliminaci, kudy jenom chodí, byť někdy si neodpustíme menší provokativní představení okolo. Ostatně kdo chce pořád dělat velké borce a ramena, ať si jde o jejich nápravu nepokorně (nepoučeně) prosit kamkoliv jinam, stejně to nemůže dopadnout dobře.

Rozumíme panování extrémního rozladění, potká-li člověka podobná peněžní újma, no jemu navzdory, na druhou stranu a naši jistou obhajobu pro jistotu podotýkáme, že na ní neneseme žádnou vinu, neb s ni nemáme lautr nic společného. Podobně smýšlející podvodníky jsme od sebe zdárně odstřihli v zárodcích možných spoluprací, neprodleně v momentech jejich propuknutí, či prokouknutí jejich opravdových záměrů.

Zároveň alespoň po vzoru druhých nesedíme "jen tak" s dlaněmi založenými v klíně a nečinně tomu nepřihlížíme s "v tváři užaslým či netečným výrazem hltající popkorn bo předstírající jakože nic". 

No na webu se o tom můžeme varovně upsat a stejně NIC, je z toho poměrně marné volání do větru a ticho po pěšině zpříma vedoucí "hupsky dupsky do záhubsky"...

Teda ne, že bychom to považovali za nějaký ultra urputný hon na ně a kdovíjak krutý, obětavý boj, snaha tam je, nedá se upřít...

Možná právě z toho se potom napovrch samovolně dere menší pocit satisfakce, když si toto volání člověk první umane s ledabylým úšklebkem ignorovat a potom je z toho velké divení, rozčarování a rozhořčení, jakmile mu to tam najednou skutečně vpálí v "plné polní".

---

a ještě pár drobných poznámek pod pravou čarou:

Ale ještě se letmo vraťme k zabarvení tónu toho jeho hlasu... V něm jasně patrné stopy po krajní zahořklosti až brzké zlomenosti, ani mírné víře v naši schopnost jim vypomoct nás nijak nepřekvapily. Nicméně ta nevraživost, jako bychom se snad na vzniku tohoto maléru nějak spolupodíleli, byli za něho částečně zodpovědní, už poměrně jo. Ale tak samovolné přenášení špatné předchozí zkušenosti do přítomné situace a celkového rozladění na toho, kdo je zrovna "po ruce" se dá pochopit. Stejně tak nás zarazily jeho automaticky kladené, poněkud přestřelené nároky, v nichž se nezrcadlil ani náznak uspokojení se scénářem, že by se nám tu stávající hypoteční pošetilost podařilo nahradit něčím skutečně levným, tedy konečně taky nezáludným, konstantním a neškodlivým. To jakoby bylo snad naprosto snadné, jasné až totálně samozřejmé, to je teď moc nezajímá. Oni chtějí první vědět, jestli dokážeme předtím ponížit to vyčíslení, respektive nejlépe absolutně anulovat tu jeho navýšenou část, kterou jako rozhodně platit nehodlají. To je jakoby to jediné, co je hned ze startu trápí. Ještě než se podnikneme další akci, pustíme se do další práce, chtěli by dostat jasný příslib, ať se s námi "nezahazují zbytečně". Pokud ho nezmůžeme my, ať jim řekneme hned, že budou pátrat dál! Opět chápeme tuto neochotu přijmout vynesený "zdražující" rozsudek a smířit se současným "zůstatkovým" stavem, ostatně jen málokomu z nás by se chtělo vyhodit do luftu tisícovku, natož pak "miliony", že ano... Na tu druhou brát to jasně jako facku a hnedka zkraje s tím takto čachrovat a čeřit vody... Nevíme, no... Ale tak... No, pojďme radši dál, uvidíme, co z toho nakonec vyleze, třeba měl "blbý den"... Ostatně k přecházení různě závažných behaviorálních minel jsme speciálně vycvičení, jinak bychom, vzhledem k poli profesní působnosti, jakosti oslovovaného materiálu a orálním průpovídkám, s málokým vyšli, aniž bychom se urazili, ho dotkli, nebo se přímo porafali. Ne, upřímnost často zaměňovaná za amaterismus, se tady fakt moc nenosí, nevyplácí... To kolikrát stokrát radši hrát tu starou, roky ozkoušenou, těžce apatickou, a lehce manipulativní hru, aneb jen si to s nimi sami zkuste po pravdě a dobrém...

Začlenit to jako "téma č. jedna" do dalších úvah, snah, ale ovšemže. No je třeba brát zároveň v zřetel, že se to nemusí podařit ponížit ani o cent a naopak se z toho může stát pěkně drahý špás vinou prodlev, s nimi spjatých pokut a k tomu přičítaných nákladů oboustranně vynaložených na soudní tahanice... Striktně na této neproduktové vlastnosti lpět, absolutně jí podřizovat prvotní výběr nového partnera... Když to prostě pro všechny oslovené nápadníky může být naprosto neřešitelná záležitost... Minimálně poněkud zpřeházený systém priorit, plytký a kostrbatý proces selekce na způsob "jestli nemáš létající lambo tak se koukej otočit na patě a mazat mladej" vyřčené na "první dobrou" při pohovoru s adeptem na životního partnera. O mnohém však vypovídající...

Trocha té střídmosti, posloupnosti a do určité míry i víry v nás by neuškodila. Nepsané pravidlo zní: první zodpovědět kladené dotazy, při němž lze kulantně položit klíčové otázky a zdůraznit zásadnější nároky jako třeba vyzdvihnout zájem na oné zůstatkové redukci, jehož začlenění do našich úvah považujeme ve snaze o nalezení pro Vás nejlacinějšího řešení stejně za samozřejmé, předložit veškeré vyžádané náležitosti, bez nich se bližší posudek neobejde, trpělivě vyčkat na jeho výsledek, který odpovídá-li v základu vlastním představám, začít s postupným vznášením okrajových dotazů, požadavků, načež jednat v sounáležitosti se stanovenými instrukcemi a přičinlivě dbát pečlivého zajišťování podkladů ve tvaru k vyplacení potřebném. Vyvarovat se vyvolávání paniky, zastávání zpřeházených postupů a k tomu projevování patrných sklonů ke krajně nepříjemnému až přímo zme(a)tkovitému vystupování. Jeden by řekl, že po takové facce člověk zpokorní a pozmění přístup. No ta jakoby snad některé experty nakopla k ještě heroičtějším výkonům... Výchovná vesmírná lekce bičem se zjevně ještě nesetkala s žádoucím účinkem a tak, místo aby byla poslední svého druhu, bude mít dost možná další dohru, pokračování příště...

Tím netvrdíme, že prolomení pokutových postihů podobných rozměrů není v lidských silách, ani že nejsme ti poslední, kdož by při všech těch snahách nevystřílel všechen arsenál disponující v repertoáru. Jistá zůstatková úprava, ať už v jakémkoli svém rozsahu, skutečně možná je. Jako ke každé může i k její vynucené aplikaci dojít buď po dobrém, neb po zlém. Byť taky platí, že jen ten, kdo nic nedělá, ani nic nezkazí, tady už se to těžce po.... rouchalo, takže laxní nečinnost nejenomže nic neřeší, jako spíš ještě přitíží a tak se bez striktní akce a špičatějších ramen dokonání zkázy nejspíš nezabránit nepodaří.

Hluboko zakořeněné reflexi vedoucí k ťuťkání, velkodušnosti a jiným slušňáckým móresům raději nemilosrdně odpreparujte, nebo alespoň dočasně odstavte po dobu nezbytně nutnou k urovnání sporu. Jinak vám je protivník slyšící pouze na sílu a zní pramenící reálnou hrozbu narve zpátky do chřtánu a tím spíš se s ním po první známce takové slabosti nedomluvíte už vůbec. Vyhlídka na vlastní profit by ho k přehodnocení stanovisek taktéž zajisté přiměla. No tu mu nemáte jak nabídnout, leda byste ho neoškubali jak nedělní kuře u soudu. Pokud tomu dostatečně uvěří, uspořené peníze jsou shodné s těmi vydělanými, takže by i tato vidina ekonomického zdecimování živě v něm promítnutá se mohla potkat s účinkem a přinést vám své ovoce. Co možná nejsurrealističtěji si připusťte fakt, že vás dost možná čeká peněžní válka, při níž teče krev, není pro polevení prostor a neustále se hraje o život a smrt."

Tak dobré se podle toho zachovat, pod jeho tíhou odhodit zkušenosti z oněch nekonfliktních dekád, s nimi zažité vzorce i zábrany a pokud možno co nejdůrazněji dávat na odiv svoji tvrdost, chlad a sílu. Druhá strana již úspěšně porušila nepsanou dohodu, možná opakovaně, známky jakékoli zkroušenosti z podkopávání vašich noh z ní nejsou patrné, ještě má tu drzost vysílat silné vlny nenávisti a jasné známky nesmíření směrem k vám, při snaze domluvit se zabouchnuté vrata a pozhasínané žárovky, na své velké vděčnosti, přísliby a z nich plynoucí povinnosti uplatnila náhlou amnézii, žádné amnestie se jí ale v žádném případě nedostalo, lže víc jak politik když tiskne, tiskne se ke státu víc než by bylo zdrávo, čili domluva možná nulová žádná a na dělání my nic my zahradníci stejně jako nějaké to velké sluníčkování už je příliš pozdě. Maximálně docílíte toho, že chytne bronz, nechutně se zakření, na ignoranta zaleze zpátky do stínu své vilky, zabouchne za sebou dveře a vy si tam u nich budete moct "pro ně za ně a pro nic za nic" nadále nervózně popocházet a tajtrlíkovat do "aleluja". Komusi tady hold chybí vychování i páteř a na vlídná solidarita se už zde nepotká s úspěchem, očividně na ni nikdo neuslyší. Nejvyšší čas na demonstraci síly a donucování strachem, nebo kapitulaci. 

Ale BĚDA VÁM, rozhodnete-li se nezůstat u věčného mletí a opovážíte se na ně použít starou dobrou hrubou sílu! Vy být v očích mnohdy těžce povrchních a pokryteckých přihlížejících najednou ti odporní, tvrdých postihů až dokonce vyhlazení hodní násilníci mnohdy pro jistotu s celou vaší rasou a oni bezmeznou ochranu a soucitnou podporu si zasluhující nevinní chudáčci! A nic mezitím, jednosměrná prezentace, žádný prostor pro debatu. Všude samí cukr a nikde bič, rány a do nich sůl. Jakoby to snad mohla celou dobu být samá radost a žádná bolest. Opravdu průprava zdravou a spravedlivou výchovou. Dopustím se vážného přestupku a nejenže za něho nedostanu žádné zaracha, rákoskou ani pořádný zápřah, ale místo toho ještě "čokoládku a jogurtíček". Jenže takové podporování v setrvávání v toxických postojích povede ke zvrácenosti, rozmazlenosti, rozežranosti, stejně jako překrucování přirozenosti a pravdy par excellence nevyústí v nic extra dobré, jako to spíš bude propukat v postupnou degeneraci, degradaci a záhubu.

Hovořit, rozmlouvat, argumentovat, polemizovat, vyjednávat, vézt řeči, mlít pantem, plkat donekonečna, blafovat, konejšit či maximálně zastrašovat, se dá pouze do určitého bodu. Potom, když vaše snahy o "rozumnou domluvu" ne a ne se potkat s účinkem čili padnout na úrodnou půdu, nezbyde než tvrdě zasáhnout, udeřit, nebo radši to vzdát, nechat být, stáhnout své půlky i vlajky, ztuhnout a příkoří si hořce líbit, nebo zvolit úprky, hodit nohy na ramena a zmizet za humny dřív a alespoň si tak zachránit holý život dřív, než se jim podaří sežrat vás celého. Soupeř už vytáhl do boje, do ovzduší vyslal první pomyslné rakety, neštítil se proti vám použít pramálo humánní bojový manévr a v rámci vybarvení jeho záměru snad stačilo. Teď jste na řadě Vy, co s tím jako hodláte udělat?

Ale zpátky k věci.. Zpětně rozporovat podniknuté kroky, právně je napadnout, použít obranné mechanismy, nebo jimi jen přesvědčivě hrozit může vézt výlučně k vlastnímu poškození a tudíž nelze paušalizovat stoprocentnost smyslu jejich uplatnění za všech myslitelných okolností. Někdy něco jde, když se to pořádně připraví, zvládne po taktické stránce, je tam ta ostřílenost a má to tak fazónu, grády i hlavu patu... Pak je možné překvapit, zastrašit nepřítele, zhatit jeho záměry a přinutit ho k ústupu... Hlavně se z toho "nepotentit", s tím moc nepatlat, nepachtit a s ním nemazlit, nepaktovat. Na nějaké extra bratříčkování je vůbec málokdy vhodná doba, člověk pak na druhého mívá často přehnané nároky a očekávání končící zklamáním. Tady v natolik pokročilé fázi rozkmotření už je na to pozdě úplně. Vaše modré oči, americký úsměv, pisklavý hlásek, ani hraní na city s ním s největší pravděpodobností nepohne ani o desítku... Ne nadarmo se říká, že tou nejlepší obranou je někdy úrok. Nejednou jedinou... No taky to může skončit absolutním fiaskem. Záleží na okolnostech. Ono pustit se po vlastních bez brnění a s klackama v ruce proti předvoji kavalérie kryté lučištníky na otevřeném poli taky nedává zrovna nadvakrát smysl...

Asi tím klesneme v očích mnohých, ale nejsme utajení kouzelníci, kteří by párkrát máchli proutkem, vyřkli "abrakahadra darebáku", nebankovní lichvář si z toho promočil a přisedl trenýrky, náhle otočil své stanovisko o 360 stupňů, stáhl zpět své rozhodnutí, zcela anuloval své nároky, nejlépe úplně se vzdal i svých zbylých, plně právoplatných peněžních požadavků, se staženým ocasem i sklopenou hlavou se tiše a provždy stáhl do ústraní lízat si tam utržené rány... Ani v kanclu nemáme nám bezmezně věrné, poslušné a neméně líbezné krasavice plné mladistvé svěžesti, jež jakože vyšvihneme, vyvoníme a vyšleme vyjednávat, aby ho okouzlily, uhranuly u smysly, stáhly jeho krvinky do centra dění nikoliv působením gravitační síly, aby to tam nahoře přestalo správně fungovat a namísto toho to tam dole pořádně hučelo, jako poblázněný pes připoutaný na vodítku s vyplazeným jazykem, vykulenými očisky a příslibem kosti pro klienta samovolně snesl modré z nebe, mimoděk mávl rukou nad zahučenými miliony, hlavně že mu osud na oplátku konečně poslal do cesty ten jeho IDEÁL, přestože za ty hrachy mohl dávno mít podobných protějšků habaděj... Byť za obojí bychom byli vpravdě velmi vděční, oba tyto tábory musíme pro jednou zklamat. Ne, až tak úplně jiná liga nejsme, aby za nás kopali tak těžké kalibry...